Nevyžádané rady jsou problémem duševního zdraví
Jednou večer jsme s dcerou a mou kamarádkou a jejími dvěma holčičkami viděly film. Moje kamarádka debatovala o tom, jakou velikost limonády koupit svým dcerám, aby se o ni podělily.
Žena před námi se otočila, aby se ozvala, že by moje kamarádka měla koupit „dětský box“, který obsahuje popcorn nápoj a svačinu. Ani já, ani moje kamarádka jsme o tuto možnost neměly zájem, protože jsme stejně dostávaly popcorn zdarma.
Z nějakého důvodu žena stále trvala na tom, že je to nejlepší volba. Moje kamarádka je učitelka ve škole a měla spoustu důvodů, proč krabičku nechtít, ale cizinec před námi se rozhodl vysvětlit, jak si děti každý den nosí tácky se svačinou… ve škole.
Nebyl to konec světa. Žena nakonec jídlo dostala a my jsme si v pohodě objednali bez krabičky. Celá situace byla hloupá, ale nakonec to nebyla žádná kůže z našich zad i přes důrazné naléhání paní.
Přiznejme si to – nám ženám se tohle stává každý den. Dostáváme to od mužů i od jiných žen. V naší kultuře je jaksi všeobecně přijato, že cizí lidé mají právo říkat ženám (zejména matkám), co mají dělat.
Rozšiřuje se to od opravdu všedních rozhodnutí až po závažná, skutečně život měnící rozhodnutí. Nezastavuje se to u jídla, které si vybereme v kině. Cizí lidé rozdávají nevyžádané rady ohledně mateřství, kariéry, manželství a osobního vzhledu.
Pokud jde o lidi, kteří rozdávají nevyžádané rady, žádné téma není zakázané, ale jsou to ženy, na které se to všechno valí. O genderových rozdílech v radách si můžete přečíst v této studii Penn State.
Někteří lidé si myslí, že byste měli být za nevyžádané rady vděční, ale odborníci s tím nesouhlasí.
Často se setkávám s tím, že kolegové spisovatelé hlásají, že všechny nevyžádané rady jsou pro vás dobré. Rozhodli se je brát jako formu konstruktivní kritiky… Ale jak je to možné? Všechny rady nejsou stejné a odborníci tvrdí, že nevyžádané rady patří k těm nejhorším.
Proč? Nevyžádané rady mají tendenci působit jako ostrá kritika. Lidé, kteří je přijímají, se pak cítí úzkostně a přetíženě. V důsledku toho mohou o sobě pochybovat. Z dlouhodobého hlediska nevyžádané rady často přinášejí více škody než užitku.
Nevyžádané rady jsou často hrou o moc.
Loni vědci prokázali, že lidé jsou motivováni poskytovat druhým nevyžádané rady, protože se díky nim cítí silnější.
Překvapuje vás to? Většině z nás, kteří neradi dostávají nevyžádané rady, vadí hlavně to, že se cítí být nuceni. Přesně jako hra o moc.
Poskytovatelé rad mají často hrozné motivy, proč „pomáhají“.
Podle výzkumníků lidé poskytují nevyžádané rady z mnoha různých důvodů. Někdy mají lidé skutečně čisté motivy a chtějí skutečně pomoci.
Za nevyžádanými radami se však skrývá mnoho toxičtějších, a dokonce zlovolných motivů.
Na méně užitečné, ale ne hrozné straně? Někteří lidé se „potřebují“ cítit potřební. Někteří nabízejí rady, když se cítí v nějaké situaci bezmocní. A pak jsou jiní, kteří nabízejí rady prostě proto, že už je nebaví poslouchat o určitém tématu.
Existují samozřejmě i horší důvody pro udílení nevyžádaných rad, jako je narcismus, touha získat nadvládu nebo vynášet soudy. Existuje dokonce i touha po dramatu.
Když lidé nabízejí rady, o které jste je nežádali, vypovídá to mnohem více o nich než o vás. Mnohé z těchto důvodů, proč dávají rady, by měly být řešeny kvůli jejich vlastnímu duševnímu zdraví.
Nevyžádané rady jsou problémem duševního zdraví.
To znamená, že existuje vhodná reakce. Musíme si stanovit a prosadit hranice, abychom zajistili, že se náš život nezvrhne pod tlakem a stresem rad, o které jsme nikdy nežádali.
Není dobré přijímat všechny nevyžádané rady jako „konstruktivní kritiku“. To je jednosměrná jízdenka do města stresu. Poslouchat všechny rady, které vám přijdou do cesty, může být vyloženě nebezpečné.
Dnes jsem dostala nevyžádanou radu od muže, který mi radil, co bych mohla v budoucnu udělat, aby mě neznásilnili. Hlavně nebuď sama s partnerem.
To je, přátelé, pěkně blbá nevyžádaná rada. Jediné, co udělala, bylo, že mě zostudila a obvinila z mého vlastního napadení, zatímco násilníka nechala „volného“ od provinění, protože jsem to údajně zpackala a do situace se dostala sama.
Nepotřebuješ obětovat své duševní zdraví kvůli nechtěným radám.
Jakkoli mám své čtenáře ráda a vážím si jich, přesto potřebuji hranice. Všichni potřebujeme hranice. Spisovatelé nedluží svým čtenářům, aby jen tak přijímali rady, jako by nepotřebovaly žádný filtr.
Na filtrech záleží.
Na hranicích záleží.
Na duševním zdraví záleží.
Prosím, necítíte se provinile, pokud máte problém přijmout nevyžádanou radu. Neciťte se špatně, když ji odmítnete. Poskytovatelé rad se musí naučit, jak se jednotlivců ptát, než vůbec nabídnou svůj názor.