Nineteen Eighty-Four by George Orwell
Uvnitř bytu ovocný hlas předčítal seznam čísel, která měla něco společného s výrobou vepřového železa. Hlas vycházel z podlouhlé kovové desky podobné matnému zrcadlu, která tvořila část povrchu pravé stěny. Winston otočil vypínačem a hlas poněkud utichl, i když slova byla stále zřetelná. Přístroj (říkalo se mu telescreen) se dal ztlumit, ale neexistoval způsob, jak ho úplně vypnout. Přistoupil k oknu: drobná, křehká postava, skromnost jejího těla jen zdůrazňovala modrá kombinéza, která byla stranickou uniformou. Vlasy měl velmi světlé, tvář přirozeně sangvinickou, pleť zdrsnělou hrubým mýdlem a tupými žiletkami a chladem právě končící zimy.
Vně, i přes zavřenou okenní tabulku, vypadal svět chladně. Dole na ulici vířily malé víry větru prach a potrhaný papír do spirál, a přestože svítilo slunce a obloha byla ostře modrá, zdálo se, že nic nemá barvu, kromě všude vylepených plakátů. Z každého velitelského rohu na ně shlížela tvář s černým knírem. Jeden byl i na průčelí domu hned naproti. BIG BROTHER IS WATCHING YOU, říkal nápis, zatímco tmavé oči hleděly hluboko do Winstonových vlastních.
Dole na úrovni ulice se další plakát, roztržený v jednom rohu, ve větru nápadně třepotal a střídavě zakrýval a odkrýval jediné slovo INGSOC. V dálce se mezi střechami svezla helikoptéra, na okamžik se vznášela jako modrá lahev a zase se kodrcavým letem vzdalovala. Byla to policejní hlídka, která slídila lidem do oken. Na hlídkách však nezáleželo. Záleželo jen na myšlenkové policii.