Osgoodův-Schlatterův a Sindingův-Larsenův-Johanssonův syndrom
Osgoodův-Schlatterův a Sindingův-Larsenův-Johanssonův syndrom jsou časté stavy u dospívajících.
Oba stavy se léčí stejně, ale lze je rozlišit podle lokalizace bolesti:
– u Osgood-Schlatterovy choroby se bolest nachází v horní části holenní kosti
– u Sinding-Larsen-Johanssonovy choroby (někdy zkráceně SLJ) se bolest nachází těsně pod kolenní čéškou
Růstové ploténky
až do úplného dospění, máme na koncích dlouhých kostí, jako je holenní kost (tibie) a stehenní kost (femur), umístěny tzv. růstové ploténky. Tyto růstové ploténky se skládají z chrupavky, ke které se připojují šlachy svalů. Při růstu těla mohou šlachy tahat za chrupavku a dráždit ji. Pokud je navíc vystavena přetížení, může se tato oblast stát bolestivou.
Přetížení růstové ploténky může způsobit dodatečnou tvorbu kosti v podobě malé bulky. Ta je obvykle zcela bezproblémová a běžně se vyskytuje u osob, které trpí Osgood-Schlatterovou chorobou.
Zlepšuje se časem
Osgood-Schlatterův a Sinding-Larsen-Johanssonův syndrom jsou samovolně se zlepšující stavy, které se časem zlepšují, ale může trvat až 1 rok, než budou bez příznaků.
Příčiny
Osgood-Schlatterův a Sinding-Larsen-Johanssonův syndrom jsou běžné u sportovců, kteří se věnují sportům s velkým množstvím sprintů a skoků, například atletice, fotbalu, volejbalu a basketbalu. Mohou být důsledkem opakovaných skoků a dopadů u volejbalistů a basketbalistů nebo opakovaných dlouhých výkopů u fotbalistů. Za přispívající faktory se považují také časté náhlé změny směru a prudká zastavení po sprintech. Hlavní funkcí předních stehenních svalů (kvadricepsů) je narovnávat koleno a příznaky jsou často pociťovány při zapojení těchto svalů. Nejčastěji jsou postiženi chlapci ve věku 12 až 15 let, kteří jsou uprostřed růstového spurtu, ale stavy mohou postihnout i dívky.
Diagnostika
Diagnóza se stanovuje na základě příznaků. Přesnou diagnózu stanoví zkušený lékař nebo fyzioterapeut. Tyto stavy mohou být často zaměňovány se syndromem patelofemorální bolesti (PFPS), který má některé podobnosti, ale je častější u dívek než u chlapců. Skokanské koleno je u dospívajících neobvyklé, a proto něco, co v této věkové skupině neočekáváme. K vyloučení jiných závažnějších onemocnění by mělo být provedeno rentgenové vyšetření.
Léčba
Oboje se léčí stejně. Při vzplanutí příznaků může být účinným prostředkem ke snížení bolesti led, ale nejdůležitějším opatřením je úprava míry aktivity. To může zahrnovat zdržení se některých činností, které způsobují velkou bolest, po určitou dobu, aby příznaky mohly ustoupit. Často se jedná o běhání z kopce, náhlé změny směru, skoky a přistání. Protahování předního stehenního svalu se nedoporučuje, protože to může bolestivou oblast ještě více zatížit.
Je důležité zdůraznit, že i při jednom z těchto stavů můžete být aktivní, ale může být rozumné zhodnotit celkové množství cvičení. To umožní určit, ve kterých aktivitách je třeba pokračovat a ve kterých ne. Doporučuje se poradenství fyzioterapeuta s odbornými znalostmi v této oblasti, aby mohl sportovci pomoci a umožnit mu určitou pokračující účast ve sportu, v němž je aktivní. To by mělo probíhat také ve spolupráci s trenérem (trenéry).
Tyto stavy se časem vyřeší a operace je nutná jen zřídka. Je důležité, aby měl sportovec realistická očekávání ohledně rehabilitačního procesu. V průběhu celého rehabilitačního procesu budou zapotřebí dobré postupy pro zvládání příznaků a tréninkové zátěže.
Buďte upřímní!“
Nedoporučuje se ignorovat příznaky. Přetlačování bolesti nebo maskování příznaků užíváním léků proti bolesti, jako jsou NSAID, ve většině případů prodlouží dobu rehabilitace.
.