Pastýřská hůl
Ano, i když půjdu údolím stínu smrti, nebudu se bát ničeho zlého, neboť ty jsi se mnou…
V roce 1849 cestoval Dr. Duff poblíž Simly ve stínu velkých himálajských hor. Jednoho dne vedla jeho cesta na úzkou uzoučkou stezku vysekanou na stěně strmého hřebene; po této úzké stezce, která vedla tak blízko velké propasti, spatřil pastýře vedoucího své stádo za sebou, ale tu a tam se pastýř zastavil a ohlédl. Když na jedné straně viděl, že se ovce plíží příliš nahoru, nebo na druhé straně, že se příliš blíží k okraji nebezpečné propasti, okamžitě se otočil, šel k ní a jemně ji stáhl zpět. Měl dlouhou tyč vysokou jako on sám, kolem jejíž spodní poloviny byl omotán železný pásek. Na jednom konci tyče byl háček, kterým pastýř uchopil jednu ze zadních nohou ovce, aby ji stáhl zpět. Silný železný pásek na druhém konci prutu byl ve skutečnosti hůl a byl připraven k použití, kdykoli pastýř viděl, že se k ovcím blíží hyena, vlk nebo jiné obtížné zvíře, protože zejména v noci se tato zvířata potulovala kolem stáda. Železnou částí hole dával pořádnou ránu, když hrozil útok. V Žalmu 23,4 je zmínka o „tvém prutu a tvé holi“. Obojí má svůj význam, a to zřetelný. Boží hůl nás vlídně a s láskou přitahuje zpět, pokud sejdeme z jeho cesty. Boží hůl nás chrání před útokem, ať už otevřeným, nebo skrytým, ať už jsou to lidé, nebo ďáblové, kteří jsou nepřáteli vyhlížejícími příležitost k útoku.
(Život Dr. Duffa.)
KJV: Ano, i kdybych šel údolím stínu smrti, nebudu se bát ničeho zlého, neboť ty jsi se mnou; tvá hůl a tvůj kyj mě utěšují.
WEB: I kdybych šel údolím stínu smrti, nebudu se bát ničeho zlého, neboť ty jsi se mnou. Tvůj prut a tvá hůl, ty mě utěšují.
Přesně tak.