PBS – THE WEST – James McLaughlin, An Account of Sitting Bull’s Death (1891)
An Account of Sitting Bull’s Deathby James McLaughlinIndian Agent at Standing Rock Reservation(1891)
OFFICE OF INDIAN RIGHTS ASSOCIATION, .
1305 ARCH STREET,
PHILADELPHIA
19. ledna 1891.
Následující názorný a,spolehlivý popis smrti Sedícího býka a okolností, které ji provázely, si se zájmem přečte mnoho čtenářů. Napsal jej major James McLaughlin, který již řadu let zastává funkci indiánského agenta ve Standing Rock v Dakotě, a byl nám zaslán na mou žádost. Agent McLaughlin je dobrým příkladem toho, jaký by měl být indiánský agent&emdash;zkušený, věrný a odvážný. Zpráva, kterou nám tak laskavě zaslal, si v této době zaslouží zvláštní pozornost. Dokazuje, že i když existují špatní indiáni, jsou i dobří. Neokázalá odvaha a věrnost indických policistů, kteří neváhali obětovat své životy ve službách vlády, jež nepatří k jejich rase, je hodna připomenutí.
HERBERT WELSH, Cor. Sec’y I. R. A.
UNITED STATES INDIAN SERVICE,
STANDING ROCK AGENCY, NORTH DAKOTA,
12. ledna 1891.
Můj milý pane Welshi.
Váš dopis ze 16. ultima jsem řádně obdržel a měl jsem na něj odpovědět dříve, ale od jeho obdržení jsem neměl volnou chvíli.
Téměř všechny novinové zprávy týkající se zatčení a smrti Sedícího býka byly směšně absurdní, a následující je vyjádření faktů:&emdash;
Byl jsem informován telegramem z indiánského úřadu ze dne 14. listopadu.1890, že prezident nařídil ministru války, aby převzal vojenskou odpovědnost za potlačení jakéhokoli hrozícího vypuknutí epidemie mezi indiány kmene Siouxů, a 1. prosince 1890 jsem byl dalším telegramem poučen, že pokud jde o všechny operace určené k potlačení jakéhokoli vypuknutí epidemie silou, mám „spolupracovat s vojenskými důstojníky velícími v rezervaci a řídit se jejich rozkazy“. Tímto rozkazem jsem se stal podřízeným vojenským úřadům, kterým jsem pravidelně podával zprávy o povaze „mesiášského šílenství“ a o náladě indiánů v rezervaci.
Jak jsem Vám uvedl ve svém dopise z 25. listopadu minulého roku, doktrína Mesiáše se pevně zmocnila Sedícího býka a jeho stoupenců a tato frakce se ji snažila všemi způsoby vštípit i v ostatních osadách; ale pozorným sledováním a aktivitou policie jsme zabránili tomu, aby se rozšířilo v některé z osad mimo horní tok Grand River, kteréžto oblasti byly z velké části tvořeny starými stoupenci Sedícího býka, na něž měl vždy zhoubný vliv, a v tomto šílenství snadno podlehli jeho lstivosti a slepě uvěřili nesmyslům, které hlásal o indiánském tisíciletí. Sliboval jim návrat jejich mrtvých předků a obnovení starého indiánského života spolu s vymýcením bílé rasy; že střelný prach bílého muže nemůže v budoucnu vrhnout kulku s dostatečnou silou, aby zranil pravověrné; a i kdyby byli indiáni zabiti, zatímco by poslouchali tuto výzvu Mesiáše, jen by se tím dříve spojili se svými mrtvými příbuznými, kteří jsou nyní všichni na zemi (po návratu z oblak), jako se živí a mrtví znovu spojí v těle příštího jara. Snadno pochopíte, jak nebezpečná byla tato doktrína pro pověrčivé a polocivilizované lidi a jak se ti mazanější „šamani“ dokázali vnutit důvěřivosti průměrného necivilizovaného indiána.
Takový byl stav mesiášského šílenství zde 16. listopadu, kdy jsem se vydal do tábora Sedícího býka, který leží čtyřicet mil jihozápadně od Agentury, abych se pokusil přimět Sedícího býka, aby si uvědomil, k jakému zlu by pokračování tance duchů vedlo a jakou bídu by to přineslo jeho lidu. Zůstal jsem přes noc v osadě a navštívil jsem ho brzy ráno, než začali tančit, a vedl jsem s ním dlouhý a zřejmě uspokojivý rozhovor a udělal jsem dojem na několik jeho stoupenců, kteří byli posluchači, ale nepodařilo se mi ho přimět, aby přišel do Agentury, kde jsem doufal, že ho přesvědčím dlouhými argumenty. Prostřednictvím náčelníků Galla, Flying-Byho a Šedého orla se mi podařilo přimět několik lidí, aby tance zanechali, ale čím víc nás bylo, abychom ho opustili, tím agresivnější Sedící býk byl, takže mírumilovní a dobře naladění indiáni museli osadu opustit a nemohli jí projít, aniž by byli vystaveni urážkám a výhrůžkám.“Tanečníci duchů“ se vzdali průmyslové činnosti, opustili své domy a všichni se přestěhovali do tábora v bezprostředním sousedství domu Sedícího býka, kde trávili veškerý čas tancem a očistnými vodními koupelemi, jimiž se na něj připravovali, s výjimkou každé druhé soboty, kdy si přicházeli do Agentury pro dvoutýdenní příděly.
Sedící Býk si po 25. říjnu nepřišel do Agentury pro příděly, ale poslal tam členy své rodiny a držel tělesnou stráž, když zůstal v táboře, zatímco větší část jeho lidu byla mimo tábor; dělal to proto, aby se chránil před překvapením v případě, že by došlo k pokusu o jeho zatčení. Často se chlubil Indiánům, kteří mi totéž hlásili, že se nebojí smrti a chce bojovat, ale já jsem to považoval za pouhé plané řeči a vždycky jsem věřil, že až přijde čas jeho zatčení a v jeho táboře se objeví policie v čele s muži, o nichž věděl, že jsou odhodlaní, že zatčení v klidu přijme a doprovodí je do Agentury, ale výsledek zatčení ukázal opak. Od siouxské komise z roku 1889 (Fosterova, Crookova a Warnerova komise) se Sedící Býk choval velmi špatně, neustále se stával agresivnějším a mesiášská doktrína, která sjednotila tolik Indiánů ve společné věci, byla přesně tím, co potřeboval, aby se prosadil jako „velekněz“ a získal tak prestiž a dřívější popularitu mezi Siouxy tím, že se vydával za vůdce nespokojenosti.
Jelikož se otevřeně bouřil proti ustanovené autoritě, vzpíral se vládě a podněcoval nespokojenost, bylo nutné, aby byl zatčen a odstraněn z rezervace, a 6. prosince bylo dokonale připraveno jeho zatčení a vše se tehdy zdálo být příznivé pro jeho uskutečnění bez potíží a krveprolití; ale vyvstala otázka, zda jsem oprávněn zatčení provést, nebo ne, protože podléhám armádě, což jsem 4. prosince telegrafoval komisaři indiánských aflair a 5. prosince jsem obdržel odpověď, která mi nařizovala neprovádět žádné zatýkání, s výjimkou zatýkání na rozkaz armády nebo na příkaz ministra vnitra. Důvodem, proč jsem chtěl zatčení provést 6. prosince, bylo to, že tehdy by se dalo provést s větší jistotou úspěchu a bez většího znepokojení indiánů, protože většina z nich by byla na přídělech v Agentuře, vzdálené čtyřicet mil od místa zatčení, a také jsem podle pohybu vojska předpokládal, že rozkaz k jeho zatčení bude brzy vydán a že by musel uplynout další přídělový den (další dva týdny), než by se to dalo tak snadno provést.
Dne 12. prosince obdržel velitel pošty ve Fort Yates následující telegram, jehož kopii mi poskytl:&emdash;
Headquarters, Department of Dakota St. Paul, Minn. 12. prosince 1890 Velícímu důstojníkovi Fort Yates v Severní Dakotě:– Velitel divize nařídil, abyste za svou zvláštní povinnost považoval zajištění osoby Sedícího býka. Vyzvěte indiánského agenta, aby spolupracoval a poskytl takovou pomoc, která nejlépe podpoří zamýšlený účel.Potvrďte přijetí, a pokud nebude zcela jasné, podejte zprávu. Na příkaz generála Rugera. (Podepsán) M. BARBER, asistent generálního adjutanta.“
Po obdržení výše uvedeného telegramu vyslal velitel pošty formu a poradil se, jak nejlépe dosáhnout požadovaného zatčení. Bylo v rozporu s mým úsudkem pokusit se o zatčení jindy než v jeden z dvoutýdenních přídělových dnů, kdy by v okolí Sedícího býka bylo jen několik indiánů, čímž by se snížila pravděpodobnost odporu nebo vzrušení jeho stoupenců.Velitel pošty pochopil moudrost mých úvah a souhlasil s odložením zatčení do sobotního rána 20. prosince, ovšem s tím, že indiánská policie bude přísně sledovat Sedícího býka a jeho stoupence, aby jim zabránila opustit rezervaci, a bude neprodleně hlásit každý podezřelý pohyb mezi nimi.
Vše bylo zařízeno tak, aby k zatčení došlo 20. prosince, ale 14. prosince ve čtyři hodiny odpoledne, přijel na agenturu policista z Grand River, který mi přinesl dopis od poručíka policie Henryho Bull Heada, důstojníka velícího jednotce na Grand River, v němž se uvádělo, že Sedící býk se připravuje na odjezd z rezervace; že vybavil své koně na dlouhou a náročnou jízdu, a že pokud se na nich rozjede, protože je dobře osedlaný, policie ho nebude moci dostihnout, a proto chce povolení k okamžitému zatčení. Právě jsem dočetl dopis poručíka Bull Heada a začal vyslýchat kurýra, který ho přinesl, když do mé kanceláře přišel velitel pošty plukovník Drum, aby se ujistil, zda jsem dostal nějaké zprávy z Grand River. Předal jsem mu dopis, který jsem právě obdržel, a po jeho přečtení jsem řekl, že zatčení nelze déle odkládat, ale musí být provedeno bez dalšího odkladu; a pak bylo rozhodnuto o okamžité akci, přičemž plán byl takový, že policie provede zatčení následujícího rána za svítání a dva oddíly 8. kavalerie opustí stanoviště o půlnoci s rozkazem pokračovat po silnici do Grand River, dokud se nesetkají s policií a jejím zajatcem, kterého mají doprovodit zpět na stanoviště; tak budou v případě potřeby v dosahu policie a zabrání jakémukoli pokusu o záchranu Sedícího býka jeho stoupenci. Přál jsem si, aby zatčení provedla policie, protože jsem plně věřil, že to dokáže bez krveprolití, zatímco vojáci to v šíleném stavu tanečníků duchů nedokážou; navíc by zatčení provedené policií mělo blahodárný účinek na všechny indiány a rozptýlilo by mnoho z tehdejšího neklidu mezi bělochy. Poslal jsem proto kurýra k poručíku Bull Headovi, informoval ho o tom, jak se chystá velení kavalerie, které s ním mělo spolupracovat, a nařídil mu, aby zatčení provedl následujícího rána za denního světla.
Podle těchto rozkazů vstoupila 16. prosince za rozbřesku do tábora jednotka třiceti devíti policistů a čtyř dobrovolníků (jedním z nich byl „Šedý orel“, švagr Sedícího býka), pokračovala přímo do domu Sedícího býka, kam jich deset vstoupilo, a poručík Bull Head mu oznámil cíl jejich mise. Sedící býk nejprve klidně přijal své zatčení a začal se oblékat na cestu do Agentury, během kteréžto ceremonie (která zabrala dost času) začal jeho syn, „Vraní noha“, který byl v domě, nadávat svému otci, že přijal zatčení a souhlasil s tím, že půjde s policií; načež se (Sedící býk) zatvrdil a odmítl je doprovázet.
To už byl zcela oblečen a policisté ho vyvedli z domu; když však vyšli ven, zjistili, že jsou zcela obklíčeni Sedícím býkem, jeho stoupenci, všichni ozbrojení a vzrušení. Policisté se s davem dohadovali, postupně ho nutili ustupovat, čímž se otevřený kruh značně zvětšoval; Sedící býk však stále vyzýval své stoupence, aby ho před policií zachránili; že pokud budou dva hlavní muži, „Býčí hlava“ a „Holená hlava“, zabiti, ostatní utečou, a nakonec je vyzval, aby zahájili útok, načež se „Chyť medvěda“ a „Udeř kotel“, dva Sedícího býka, vrhli davem a vystřelili. Poručík „Bull Head“ stál na jedné straně Sedícího býka a 1. seržant „Shave Head“ na druhé, s 2. seržantem „RedTomahawk“ za zády, aby mu zabránil v útěku; střela „Catch the Bear“ zasáhla Bull Heada do pravého boku, ten se okamžitě otočil a střelil Sedícího býka a zasáhl ho do levého boku mezi desáté a jedenácté žebro, a když střela „Strike the Kettle“ prošla břichem Shave Heada, všichni tři padli společně. „Catch the Bear“, který vystřelil jako první, byl okamžitě zastřelen vojínem policie „Lone Man“ a boj se pak stal všeobecným&emdash;vlastně ručním střetem &emdash;čtyřicet tři policistů a dobrovolníkůproti asi sto padesáti šíleným tanečníkům duchů.
Boj trval asi půl hodiny, ale ke všem obětem,kromě oběti zvláštního policisty Johna Armstronga, došlo během několika prvních minut. Policie brzy vyhnala indiány z okolí přilehlých budov a pak je zaútočila a zahnala do přilehlého lesa, vzdáleného asi čtyřicet prutů, a právě při tomto útoku byl John Armstrong zabit indiánem ukrytým v chumlu křoví. Během boje zaútočily ženy na policisty noži a holemi, ale ti je pokaždé jednoduše odzbrojili a umístili je pod stráž v blízkých domech, dokud nedorazilo vojsko, které jim pak dalo svobodu. Kdyby ženy a děti byly přivedeny do Agentury, nedošlo by k žádnému úprku obyvatel Grand River, ale muži, kteří si uvědomili hrůznost přestupku, jehož se dopustili napadením policie, jakmile se k nim připojily jejich rodiny, uprchli proti proudu Grand River a pak se obrátili na jih k řekám Morian a Cheyenne.
Postup indiánské policie při této příležitosti nelze příliš pochválit. Následuje výňatek z oficiální zprávy E. G. Fecheta, kapitána 8. kavalerie, který velel oddílu vojáků vyslaných k Grand River:
„Nemohu příliš pochválit skvělou odvahu a schopnosti, které charakterizovaly chování indiánské policie pod velením Bull Heada a Shave Heada během celého střetnutí. Pokus o zatčení Sedícího býka byl veden tak, aby odpovědnost za boj, který následoval, padla na Sedícího býka, který začal střílet. Rudý Tomahawk převzal velení policie poté, co byli Býčí hlava i Holá hlava zraněni, a byl to on, kdo za okolností vyžadujících nejvyšší míru osobní odvahy pomohl Jestřábímu muži uniknout se zprávou pro vojáky. Po boji se zdálo, že mezi nimi nepanuje žádná demoralizace, a byli připraveni a ochotni spolupracovat s vojáky v jakémkoli rozsahu.“
Následující seznam padlých a zraněných obětí boje:&emdash;
Henry Bull Head, nadporučík policie, zemřel 82 hodin po boji.
Charles Shave Head, první seržant policie, zemřel 25 hodin po boji.
James Little Eagle, čtvrtý seržant policie, zabit v boji.
Paul Afraid-of-Soldiers, vojín policie, zabit v boji.
John Armstrong, zvláštní policejní jednotka, zabit v boji.
David Hawkman, zvláštní policista, zabit v boji.
Alexander Middle, vojín policie, zraněn, zotavuje se.
Sedící býk, zabit, 56 let.
Crow Foot (syn Sedícího býka), zabit, 17 let.
Černý pták, zabit, 43 let.
Chytit medvěda, zabit, 44 let.
Sedící rohatý býk, zabit, 56 let.
Statečný hrom, č. 1, zabit, 46 let.
Malý Assiniboine, zabit, 44 let.
Chase Wounded, zabit, 24 let.
Bull Ghost, zraněn, zcela zotaven.
Brave Thunder, č. 2, zraněn, rychle se zotavuje.
Strike the Kettle, zraněn, nyní ve Fort Sully, zajatec.
Toto střetnutí, které stálo tolik životů, je třeba velmi litovat, nicméně dobro, které z něj vyplynulo, lze jen stěží přecenit, neboť účinně vymýtilo všechna semínka nespokojenosti zasetá mesiášským šílenstvím mezi indiány této agentury a také ukázalo obyvatelům země věrnost a loajalitu indiánské policie při udržování práva a pořádku v rezervaci.V této agentuře je nyní klid a mezi indiány převládá dobrá nálada, přestože novinové zprávy hovoří o opaku.Od stampedie 15. prosince, která následovala po konfliktu s policií, neopustil tuto agenturu žádný indián a žádný další ji neopustí. V té době zde zůstalo tři sta sedmdesát dva mužů, žen a dětí, z toho asi sto dvacet mužů starších šestnácti let, z nichž dvě stě dvacet sedm je nyní zajato ve Fort Sully a sedmdesát dva bylo údajně před časem zajato v Pine Ridge Agency.
S laskavým pozdravem mám tu čest být,
velmi uctivě, Vaším poslušným služebníkem,
James McLaughlin, indiánský agent
Pan Herbert Welsh Philadelphia, Pa.
.