Sir Gawain a Zelený rytíř (z původního rukopisu, autor neznámý) Příběh Zeleného rytíře a Gawaina i tajemství, které se skrývá za neznámým básníkem zodpovědným za tuto pověst, jsou samy o sobě zajímavé. Symbolika zeleného rytíře je složitá, ale nejjednodušeji řečeno odkazuje na pohanské tradice, které jsou stále v paměti středověku, na nedávnou minulost a kolektivní nevědomí. Zvláště zajímavá je pasáž popisující Gawainův štít,
Tu mu ukázali štít, který byl z čistého gule, s pětiúhelníkem namalovaným ryzím zlatem. Uchopil jej za lysinu a hodil si jej na krk; a stal se hrdinou procházejícím poctivě. A proč ten pětiúhelník patří tomu vznešenému knížeti , to ti chci říci, i když mě to zdrží. Je to znamení, jež Šalamoun kdysi postavil jako znamení pravdy, samo sebou, neboť je to figura, jež drží pět vrcholů, a každá čára se překrývá a uzavírá v jiné; a v celé délce je nekonečná; a Angličané ji všude nazývají, jak jsem slyšel, nekonečným uzlem. – Sir Gawain a Zelený rytíř, Neznámý básník, (Neilsonův překlad)
Také za zmínku:
Předně byl shledán bezchybným ve svých pěti rozumech; a opět hrdina nikdy neselhal ve svých pěti prstech; a veškerá jeho jistota na tomto světě byla v pěti ranách , které Kristus obdržel na kříži, jak říká vyznání víry; a kdekoli byl tento muž těžce obtěžkán v mele , jeho zbožná myšlenka spočívala především v tomto – všechnu sílu čerpat z pěti radostí , které měla zdvořilá Královna nebes ze svého dítěte. Proto si rytíř dal její obraz komplexně namalovat do větší poloviny svého štítu, aby při pohledu na něj jeho odvaha nikdy nepolevila. Pátá pětka, kterou jsem našel, že hrdina použil, byla štědrost a družnost nade vše, jeho čistota a zdvořilost, jež nikdy neuhýbala, a soucit, který převyšuje všechny vlastnosti.
– Sir Gawain a Zelený rytíř, Neznámý básník, (Neilsonův překlad)
„Pentagram“ (jiný výraz pro pentagram, nápadně podobný termínu „pentakl“) zdobil Gawainův štít, skládal se z pěti bodů, které se navzájem překrývaly, „znamení, které dříve stanovil Šalamoun“, a označoval se jako „nekonečný uzel“.
Báseň „Sir Gawain a zelený rytíř“ byla podle odhadů napsána ve 14. století, tedy téměř 200 let předtím, než Heinrich Cornelius Agrippa určí pentagram jako magický symbol, a téměř 500 let předtím, než Gerald Gardener určí pentagram jako známý zásobní příklad obtočeného pentagramu.
Je třeba poznamenat, že grimoár Šalamounův klíč byl podle odhadů napsán někdy ve 14.-15. století. Není známo, zda existoval nějaký vztah mezi neznámým básníkem Gawainova mýtu a neznámým autorem Šalamounova klíče.
Grimoár Sir Gawain a Zelený rytíř byl napsán ve středoangličtině, zatímco se předpokládá, že Šalamounův klíč byl původně napsán v latině nebo italštině. To nám ovšem říká jen velmi málo.
Gawain Básník (fl. cca 1375-1400), rukopisná malba
Pseudografická povaha Klíče byla v jeho době běžná, stejně jako zmínka o „pětiúhelníku“ jako o „znamení, které dříve nastavil Šalamoun“ v mýtu o Zeleném rytíři. Pro okultisty renesanční doby bylo typické, že králi Šalamounovi přisuzovali mnohé, podobně jako raně křesťanští autoři přejímali jména postav z evangelií, údajně pro zvýšení důvěryhodnosti (i když o důvodech lze diskutovat).
Šalamounova pečeť, titulní strana v knize Éliphase Léviho „Dogme et Rituel de la Haute Magie“
Na závěr
Pro znalce dějin západního esoterismu, by nemělo překvapit, že Gerald Gardener se možná snažil získat důvěryhodnost tím, že tvrdil (nepravdivě), že byl zasvěcen takzvaným New Forest covenem, o němž tvrdil, že je covenem čarodějnic patřících k předkřesťanské pohanské tradici. I když je jistě možné, že byl „skutečně“ zasvěcen do nezměněné, nezfalšované verze domorodého, předkřesťanského čarodějnictví, většina antropologů, a dokonce i mnozí okultisté a wiccani se shodují, že tento příběh je pravděpodobně výmysl. Jiní se domnívají, že pravda je poněkud složitější a zahrnuje jisté Gardnerovy smyšlenky. O reálnosti Nového lesního sabatu se vedly, vedou a budou vést debaty a diskuse. Určitě by se shodoval s obecnou esoterickou tradicí tvrzení o pseudopohanském původu, ale definitivních důkazů je tak jako tak velmi málo.
Gardener se považoval za amatérského antropologa a archeologa a měl již předem utvořenou představu o tom, co přesně bylo čarodějnictví v evropských dějinách. Tato hypotéza, označovaná jako „hypotéza čarodějnického kultu“, byla podobně zpopularizována egyptoložkou Margaret Murrayovou a vysvětluje velkou část mytologie kolem vzniku moderní Wiccy. Od té doby byla „hypotéza kultu čarodějnic“ z velké části zdiskreditována.
Mlýnský dům v Highcliffe, kde byl Gardner údajně zasvěcen do řemesla.
Představa, že „náhodou“ našel sabat čarodějnic – o jehož existenci nikdy nemohl předložit důkazy – a byl jím zasvěcen, jehož údajně „čistá“ forma předkřesťanského čarodějnictví se náhodou dokonale shodovala s tím, co amatérský antropolog v 19. století již předpokládal, se zdá být přitažená za vlasy. Ale každému, co jeho jest.
Tento článek se nesnaží podkopávat přesvědčení druhých, pouze se vyrovnává s historií, kterou máme na toto téma posetou vyčerpávajícím množstvím konspiračních teorií, ahistorických blábolů a básnických licencí. Symbolická vrstva zůstává informativní bez ohledu na její pravdivost, zatímco historická si říká o pečlivé zvážení souvislostí.
Pentagram má za sebou pestrou existenci a o jeho jednoduchosti a eleganci svědčí skutečnost, že se s ním jako s významným symbolem můžeme setkat po celém světě, kromě západního esoterismu. Význam, který se za ním skrývá, je stejně rozmanitý a proměnlivý jako ti, kteří existují, aby jej definovali. Tak je tomu u většiny symbolů, i když přibližná shoda skutečně může existovat.
Případ pentagramu je zajímavý pro ty z nás, kteří se považují za součást proudu, v němž se nachází. Přistupovat k této historii znamená, že se musíme vyrovnat i s naší historií, a znamená to klást si otázky, které nám nemusí být příjemné. Co je symbol jiného než reprezentace, do níž se aktivně promítáme my sami i ostatní? Proč cítíme potřebu přisuzovat nějaké praxi starobylý a tajemný původ, abychom potvrdili její důvěryhodnost? Proč hledáme odpovědi v minulosti, když být duchovní, náboženský, filozofický nebo akademický člověk nemá žádný vnitřní vztah k věčnému ohlížení se zpět a vyhýbání se všemu novému? Co hledá ten, kdo se zajímá o západní esoteriku nebo ji praktikuje? Zlomí mu srdce, když zjistí, že historie a příběh takového oboru je plný mýtů, báchorek, podezřelých tvrzení, ale i podivných a převratných dobrodružství, zkoumání a obrazoborectví?“
Proč nám záleží na tom, zda pentagram znamená „jedinou pravou věc“?
Koneckonců si vzpomínám na to, co v souvislosti se symboly řekl Éliphas Lévi:
„Takové je velké a vznešené zjevení mágů, zjevení, které je matkou všech symbolů,všech dogmat, všech náboženství.“
– Dogme et Rituel de la Haute Magie
Postavit symboly před člověka znamená zapomenout na vlastní místo ve vztahu, v rovnováze sil mezi člověkem a jazykem. Asi bychom udělali nejlépe, kdybychom si uvědomili proměnlivou a rtuťovitou povahu symbolů a případně se z ní něco naučili.
Nezapomínáme, že asociace a zjevení, které částečně prožíváme díky symbolům, se neustále mění.
Pentagram, symbol čeho přesně?“
Záleží na tom, koho se ptáte.