Phil Anselmo otevřeně o rasismu, dědictví Pantery a zneužívání v dětství
V lednu se Anselmo postavil před publikum v Hollywoodu na koncertě k uctění památky zavražděného kytaristy Pantery Dimebaga Darrella, natáhl pravou ruku v nacistickém pozdravu a zařval na dav „white power“. Bylo to šokující, zvláště od umělce, který zpíval na albu číslo jedna, Far Beyond Driven skupiny Pantera, před o něco více než dvaceti lety. Poté, co se incident rozšířil po internetu a jeho kolegové z kapel Anthrax a Machine Head jeho počínání odsoudili, zveřejnil video, na kterém se omlouvá. Po většinu roku se odmlčel, ale koncem léta se znovu objevil, aby zaskočil za nemocného zpěváka Eyehategod Mika Williamse a vyrazil na turné se Superjoint, rebootem své předchozí kapely Superjoint Ritual, která v listopadu vydala novou desku Caught Up in the Gears of Application. Na příští rok má v plánu vydat další desky – s hororovým hercem Billem Moseleym natočil avant-rockové LP pod názvem Bill and Phil a sedí na pěti nevydaných plnohodnotných albech – a právě začal znovu sedět u rozhovorů. Nejprve se však musí vyrovnat se svým nešťastným výbuchem a pokusit se získat zpět zklamané fanoušky.
Koncert nazvaný Dimebash se konal 22. ledna v hollywoodském klubu Lucky Strike Live, kde zazpíval krátkou sérii písní Pantery a coververzi Motörhead za pomoci Davea Grohla, Roberta Trujilla z Metallicy, bývalého bubeníka Slayer Davea Lombarda a dalších. Vystoupení se konalo ve dvě hodiny ráno a on sám říká, že byl hodně opilý. Na videu je vidět, jak předvádí nacistický pozdrav a pak se naklání dopředu do davu, aby pronesl své prohlášení.
Populární na Rolling Stone
Anselmo na rozruch zpočátku reagoval zlehčováním, když řekl, že „white power“ byl interní vtip, protože v zákulisí pil bílé víno. „Žádné omluvy ode mě nečekejte,“ řekl tehdy. To se však během několika dní změnilo. „Bylo to ošklivé, bylo to nevhodné,“ řekl 30. ledna ve svém omluvném videu. „A každý, kdo mě zná a zná mou pravou povahu, ví, že na nic takového nevěřím. … Na tisíc procent se omlouvám všem, kteří se urazili za to, co jsem řekl, protože jste se měli urazit za to, co jsem řekl. A moc se omlouvám a doufám, že mi prostě… Člověče, dej mi ještě jednu šanci, abych… Prostě mi dej ještě jednu šanci.“ O několik dní později vydal také prohlášení, v němž uvedl: „Jsem zhnusen svými vlastními činy a sebenenávist, kterou teď prožívám, je ospravedlněna bolestí, kterou jsem způsobil.“ V říjnovém rozhovoru pro Decibel se vrátil ke svým předchozím omluvám a řekl: „Ta omluva tam je – a ne, už nikdy žádnou další nedostanete.“
Když přijde řeč na toto téma, v místnosti zavládne šero. Anselmo zůstává věrný svému slovu a při rozhovoru s Rolling Stone se znovu neomlouvá, ale říká hlasem, který je hlubší a hlasitější než dříve: „To, co jsem udělal, je mi naprosto vlastní.“ Opakuje také historku, kterou prozradil Decibelu, že mu fanoušci v první řadě na koncertě nadávali do rasistů, „snažili se mě vytočit“, a tak zareagoval. „Chceš vidět něco ošklivého? Ukážu vám, jak vypadá ošklivost,“ vzpomíná, jak si říkal. „A taky jsem to udělal. A zaplatil jsem za to a platím za to neustále. Ale je to ta nejvzdálenější věc od zasrané pravdy.“
Ačkoli Anselmo čelil obviněním z rasismu už v minulosti – Kurt Loder z MTV na něj jednou naléhal, proč má na sobě tričko se symbolem jihoafrického útlaku, a zpěvák jednou na pódiu pranýřoval tričko s nápisem „Stop zločinům černých na černých“ (Loderovi obvinění z rasismu popřel a Decibelu řekl, že tomu druhému tričku nerozumí) -, tentokrát tvrdí, že ho obvinění ranila. „Slovo ‚rasista‘ bylo v posledních zhruba třech letech tolikrát nadhozeno, že si lidé neuvědomují tíhu tohoto konkrétního obvinění,“ říká a jeho hlas je stále hlasitější a hlubší, jak se uklidňuje. „Myslet si, že si myslím, že jsem nadřazený někomu jinému, protože mám bledou pleť, když v hloubi duše vím. … Myslím, že lidé, kteří se dívají optikou rasy a chtějí najít rasismus, ho najdou, ať už hledají kdekoli, kurva.“
Má pocit, že musí názory lidí na sebe měnit postupně. „Na barvu pleti, národnost, náboženství nebo cokoli jiného kašlu,“ říká. „Jediné, co můžu udělat, je vzít člověka jeden na jednoho, najít společnou řeč a jít dál. Je to jako, kurva, žít a nechat žít.“
To znamená, že jeho rétorika při diskusi o rase má daleko k progresivitě. Když mluví o tom, že věnoval peníze jedné ze svých oblíbených boxerských tělocvičen v Detroitu, říká, že tak učinil, aby pomohl „dětem z ghett všeho druhu“, Afroameričanům, Hispáncům a „míšencům“. Říká, že on sám je „míšenec“, protože je „kurva Sicilián, Francouz a jediná ‚bílá‘ část mě by byla z prababiččiny strany rodiny“. A víte, čím se živila? Sbírala bavlnu od úsvitu do soumraku, dokud neměla zničené a zkrvavené ruce.“
Říká, že se kvůli své výchově také ztotožňuje s marginalizovanými národy. Vyrůstal ve Francouzské čtvrti v New Orleansu – „To je kurva různorodý dav lidí,“ říká – a vychovávala ho svobodná matka, která „chodila s černochy a kdovíčím ještě a byli v mém domě, kde jsem bydlel – přespávali u mě a tak – a já k nim měl jenom zasranou lásku“. Jeho chůva, když byl malý, byla podle jeho slov transgenderová žena, které byl při narození přiřazen mužský pohlaví, jménem Wilma. „Miloval jsem ji,“ říká opakovaně. Zdůrazňuje, že když o ní mluví, používá minulý čas ne proto, že by ji už nemiloval, ale proto, že už je mrtvá.
„Tohle jsou sračky, o kterých jsem se až doteď kurva nikdy neotevřel,“ říká. „Ale když lidi neustále mluví o tom, že jsem oběť nebo tak něco, přijdou určité momenty, kdy musím ustoupit a říct si: ‚Hej, hej, hej‘. Zvlášť když lidé křičí a řvou, že žijeme v kultuře znásilnění a muži jsou ten zlý produkt. … Hádejte, kdo byl celé své dětství obtěžován mnoha lidmi, muži i ženami. … “ Odmlčí se a skloní bradu, aby navázal oční kontakt. „Já.“ Znovu se odmlčí a zaostří pohled. „Já.“
Anselmo se znovu posadí a zavře dveře do koupelny, aby se v ní znovu rozhořelo. „Nikdy jsem to světu neřekl, ale teď už možná jo, protože je mi skoro padesát a už na to kašlu,“ řekne. „Ale stalo se to. Nikdy jsem z toho neobviňoval svět, jak to vidím u dnešních dětí, které všechny hází do jedné škatulky. A to samé platí pro rasu a všechny tyhle sračky.“
Kromě zkoumání celého světa čelil Anselmo posměškům v tisku také od jednoho ze svých bývalých spoluhráčů ze skupiny Pantera, bubeníka Vinnieho Paula. Roztržka mezi nimi vznikla po rozpadu kapely na začátku roku 2000 a prohloubila se poté, co v roce 2004 na koncertě Darrellovy a Paulovy postpanterovské kapely Damageplan zastřelil Dimebaga Darrella šílený fanoušek, protože Paul narážel na to, že Anselmo podnítil vraha svými komentáři v tisku. Paul prohlásil, že se s Anselmem osobně neviděl od roku 2001.
Když byl Paul začátkem letošního roku požádán o komentář k Anselmově pozdravu white-power, vyjádřil se odmítavě. „Nemohu za něj mluvit,“ řekl. „Udělal spoustu věcí, které pošpinily obraz toho, čím Pantera tehdy byla, co představovala a o čem byla. A to je smutné.“
Anselmo se při pomyšlení na Paulovy komentáře nejprve zarazil, ale brzy se změnil v odmítavého. „Jo, viděl jsem, že to řekl, ale cokoli, co vypustí z úst tenhle týpek, je… uf… zdá se mi to kyselé,“ říká. „Já s tím chlapem nemám vůbec nic společného.“ Odmlčí se, aby našel slova. „Ale Vince by si měl dávat pozor…“ Zastaví se uprostřed slova a plynule změní názor. „Jednoho dne mi bude opravdu jedno, jaký bude odkaz Pantery . Je skvělé, že jsme měli a stále máme tak úžasnou fanouškovskou základnu, ale pravděpodobně se najde celá řada těch, kteří budou možná trochu zklamaní z mého hodnocení celé situace. Takže to prostě nechám být. A proto se k tomu nebudu vyjadřovat, i když vím, že až tenhle rozhovor vyjde, lidi si řeknou: „No, málem jsi se na to vykašlal“. A ano, skoro. Operativní slovo.“
Říká, že je opatrný ve svých slovech, protože ho zajímá Paulova duševní pohoda, a to i více než deset let po osudném koncertu. „Musíte si dělat starosti o Vincův duševní stav, stejně jako si musíte dělat starosti o duševní stav nás všech,“ říká. „Vím, že v hloubi duše musím přijmout to, co se Dimebagovi stalo, protože je to prostě skutečné. Je pryč. Byl zavražděn. Ale je ve mně obrovský kus, který to nikdy nepochopí. Mluvil jsem o tom s policií. Mluvil jsem s policistou, který byl po ruce a který to ukončil, zavraždil toho vraha. Nejsem si jistý, jestli to někdy pochopím.“
„Je ve mně obrovský kus, který Dimebagovu vraždu nikdy nepochopí.“
Když se rozhovor stočí zpět k tématu jeho gesta s bílou silou z počátku tohoto roku, říká, že jeho činy by měly prokázat jeho charakter. „Pro všechny pobožnůstkáře, kteří na mě rádi ukazují prstem a říkají: ‚Aha, rasista‘, ti mě kurva neznají,“ říká. Vzpomíná, jak v devadesátých letech vystupoval proti skinheadům, kteří přišli na koncerty Pantery v Texasu. Připomíná také detroitskou boxerskou tělocvičnu Kronk, pro kterou pomáhal sehnat finanční prostředky, a dodává, že ví, že by z ní měla prospěch městská mládež. A letos prý reagoval na výzvu k akci, kterou vydal kytarista skupiny Anthrax Scott Ian, ačkoli se mu za ni nedostalo uznání.
Prvního února Ian na Instagramu zveřejnil vzkaz, v němž Anselmovo gesto označil za „odporné“, a vyzval ho, aby přispěl Centru Simona Wiesenthala, lidskoprávní organizaci, která čelí antisemitismu a nenávistným projevům. „Phila Anselma mám rád jako bratra,“ řekl Ian v únoru časopisu Rolling Stone. „Je to pro mě rodina. … V hloubi duše opravdu vím, že on takový není. Ale musel jsem o tom něco veřejně říct, protože mlčení pro mě znamená spoluvinu. Phil se hluboce a tvrdě podívá na sebe a svůj život a udělá, co musí, aby věci napravil.“
„V lednu jsem přispěl,“ říká Anselmo. „Ale hádejte, kdo neměl kurva odvahu vyjít ven a říct to novinářům? , který napsal Mluv anglicky, nebo zemři. Ten týpek, co napsal ‚Aren’t You Hungry? Kdyby ta deska vyšla dneska, nikdy bychom se o ní nedozvěděli ani ten zasranej konec. Takže mě omluvte. Možná, že Scott v jednu chvíli vystoupil a řekl: ‚Jo, Phil přispěl, takže je to dobrý‘. Ale vy jste o tom neslyšeli.
„Daroval jsem hned druhý den, kurva, nebo možná hodinu poté, co jsme spolu mluvili po telefonu,“ říká. „A pak už jsem o tom v tisku nic neslyšel. Že by mi to trochu zkyslo? To si piš, že jo. Je to clickbait. Nikdo nechce slyšet dobré stránky čehokoli.“ (Snaha časopisu Rolling Stone zastihnout Iana, aby se k tomu vyjádřil, byla neúspěšná.)
Clickbait je téma, které se ve velké míře objevuje na Anselmově posledním počinu se skupinou Superjoint, dravé, punkem prodchnuté desce Caught Up in the Gears of Application. Na albu je dokonce pumpovací, hutná pětiminutová hardcorová píseň s názvem „Clickbait“, v níž Anselmo zpívá texty jako „eskapistická trollí zábava“ a „tirády neupřímného velikášství“. Po roce stráveném na titulních stranách novin je Anselmo – který sám sebe označuje za „opožděnce“, co se týče technologií – vůči internetu obzvlášť ostražitý. „Je to jako, když dáte báječný titulek, na který lidé budou mít velkou reakci, a pak na něj přejdete a je to odstavec za odstavcem, kde se říká to samé,“ říká. „To je asi novinařina.“ Říká, že Caught Up in the Gears je jako celek deska o „moderních technologiích a o tom, co udělaly s masami.“
Zajímavé však je, že skupina album, na kterém zpívá a hraje na kytaru spolu s původními členy Superjointu Jimmym Bowerem a Kevinem Bondem, nahrála před více než rokem – ještě před svým pozdravem bílé moci. V květnu také vydal EP s blackmetalem inspirovanou skupinou Scour, ačkoli jeho skutečným letošním hudebním návratem bylo zpívání s Bowerovou hlavní kapelou, dlouholetou sludge-metalovou skupinou Eyehategod v srpnu, místo jejího frontmana Mikea Williamse, který bojoval se selhávajícími játry. Williams předtím asi deset let žil na Anselmově statku, takže Anselmo cítil, že chce svému příteli pomoci. „Vyrůstal jsem s ním a znám jejich hudbu skrz naskrz, takže dělat ty koncerty mi dělalo radost,“ říká Anselmo. „Nebyl to žádný velký problém. Nechtělo se toho po mně moc a byla to zábava.“ Byly to jeho první koncerty ve střízlivém stavu. Williams mezitím podstoupil transplantaci jater, jak uvádí stránka YouCaring určená k získání finančních prostředků pro něj.
Anselmo se od té doby vrátil do běžného pracovního tempa. Hrál živě se skupinou Superjoint a na příští rok mají naplánované turné. A oznámil vydání desky Billa a Phila Songs of Darkness and Despair, která vychází 20. ledna a je pro něj hudebně odklonem. Hudba, na kterou Anselmo hraje na kytaru, se pohybuje na pomezí blues-rocku a avant-rocku se synťákovými odbočkami, přičemž Moseley – mezi jehož filmové počiny patří například The Texas Chainsaw Massacre Part 2, Army of Darkness nebo The Devil’s Rejects – zpívá poněkud bizarní slova.
„Jsme přátelé už léta a měli jsme třídenní víkend, tak jsme si řekli, že chceme vymyslet šest absurdních písní,“ říká Anselmo. „Ten chlap umí zpívat. Má skvělý rozsah. Přišel s textem a já se podíval na název a řekl: ‚Tohle je směšný název, Bille'“. Na otázku, zda má na mysli „Corpus Crispy“, Anselmo bouchne do stolu a řekne: „Bingo. S inženýrem Stevem Berriganem jsme si pořád říkali: ‚Můžeš prosím tě říct prostě Corpus Christi? A on na to: ‚Ne. Dokonce i moje žena to řekla a já na to: „Pro mě to znamená něco jiného.““ A tak jsem si říkal, že to znamená něco jiného. A já na to: „Dobře. Jsem jen náš skromný vyhledávač poznámek. Jdi do toho, chlape.“
Anselmo má také mnoho dalších desek, které by chtěl vydat v příštím roce a které se pohybují od zvuků, které byste od něj čekali, až po to, co nazývá „nemetalovými“, jemnými písněmi, které vydá pod názvem Illegals in Minor. „Tyhle věci jsou samy o sobě těžké,“ říká. „Extrémy přicházejí ve všech žánrech. Třeba nikdo živý mě nepřesvědčí, že Björk není extrémní. Takže pokud projektu pomůže, když použije cello, stojící klavír nebo vodní telefon, budiž. Já to použiju.“
Otevře dveře koupelny, aby si mohl znovu zapálit, a přirovná atmosféru té hudby k Nicku Caveovi, Davidu Bowiemu a Smiths a řekne, že zpívá svým přirozeným barytonem. V textech se zabývá tím, že se nebojí smrti, o čemž prý ví své, protože byl nejednou lékařsky prohlášen za mrtvého. „Jako člověk, který už párkrát skonal, vám na rovinu řeknu, že tam toho moc nebylo,“ říká se smíchem. „A jestli tam něco bylo, tak to není nic pamětihodného. Co si pamatuju, byl to docela klid. Nejlépe bych to vyjádřil tak, že kdybyste mohli mít vzpomínky na bezpečí lůna, abych tak řekl, bylo to něco takového. Ale když tě lékařsky resuscitují – ta hektičnost -, tak si říkáš: ‚Sakra, být mrtvý bylo určitě mnohem jednodušší než se potýkat se všemi těmihle sračkami, člověče.“ Směje se.
S blížícím se novým rokem – a výročím Dimebashova incidentu – se Anselmo znovu pokouší získat zpět svůj život. Na začátku rozhovoru, když přišla řeč na Paulovy poznámky na jeho adresu, Anselmo řekl něco, co se zdá být jeho současnou mantrou. „Raději bych se soustředil na zasranou budoucnost. Raději bych se soustředil na nové dny, nové desky, novou hudbu a kladl jednu nohu před druhou, protože to mi připadá zdravé, místo abych se vrtal v minulosti.“ A pak si znovu zapálil cigaretu.