PMC
V květnu 2006 uspořádal bývalý generální chirurg USA Richard H. Carmona ve spolupráci s Národním institutem pro srdce, plíce a krev seminář generálního chirurga o hluboké žilní trombóze (DVT). Cílem tohoto setkání bylo zvýšit povědomí o hluboké žilní trombóze a plicní embolii (PE) a určit nové oblasti výzkumu týkající se biologie žil, hluboké žilní trombózy, PE, jejich komplikací a klinických intervencí. Na závěr semináře Dr. Carmona pověřil účastníky vypracováním Výzvy generálního chirurga k akci v oblasti DVT a PE, jejímž cílem je oslovit nejen všechny zdravotnické pracovníky (včetně lékařů, zdravotních sester, záchranářů, týmů rychlé lékařské pomoci a dalších osob podílejících se na léčbě tohoto multifaktoriálního onemocnění), ale také širokou veřejnost s cílem vytvořit větší povědomí a poptávku po vhodné prevenci a léčbě DVT.
DVT a PE mají každoročně za následek mnoho úmrtí, kterým lze předcházet. Odhady naznačují, že nejméně 100 000 úmrtí může být každoročně přímo či nepřímo spojeno s DVT a PE, přičemž přibližně 350 000 a možná až 600 000 Američanů se každoročně stane obětí DVT a PE.1-3 Tyto statistiky jsou alarmující, protože v současné době existují preventivní opatření, která mohou tato čísla snížit. Mnoho lidí o škodlivých účincích DVT a PE neví a je nezbytné, aby se informace o tomto zdravotním problému rozšířila po celé naší zemi.
DVT je tvorba krevní sraženiny neboli trombu v hluboké žíle – nejčastěji v dolní končetině. Krevní sraženina omezuje krevní oběh v zablokované oblasti, což vede k příznakům, které mohou zahrnovat bolest, otok, zarudnutí nohy a rozšíření povrchových žil. U jedné třetiny pacientů s hlubokou žilní trombózou se vyvine PE, která může být život ohrožující. K PE dochází, když se část krevní sraženiny odlomí a putuje krevním oběhem do srdce a do plic, čímž zcela nebo částečně ucpe plicní tepnu. Příznaky PE mohou zahrnovat bolest na hrudi při dýchání, oběhovou nestabilitu a potíže s dýcháním.
Mnoho faktorů zvyšuje pravděpodobnost, že se u jedince vyskytne hluboká žilní trombóza, včetně nedávné operace a hospitalizace. Mezi další rizikové faktory vzniku DVT patří mimo jiné věk, obezita, infekce, imobilizace, hormonální terapie, užívání tabáku, těhotenství a cestování letadlem.
DVT a PE neúměrně postihují starší osoby; výskyt DVT a PE je u dětí mnohem nižší než u dospělých. Počet osob mladších 50 let postižených DVT a PE je přibližně jeden na 100 000 osob ročně. Jakmile lidé dosáhnou věku 50 let, výskyt se rychle zvyšuje – do věku 85 let je to přibližně 1 000 případů na 100 000 osob ročně.2 Po 50. roce věku jsou DVT ohroženi více muži než ženy.2 Afroameričané a Afroameričanky mají z dosud neznámých důvodů o 30 % vyšší pravděpodobnost, že onemocní DVT, než běloši.4
Společně s věkem a pohlavím hraje v pravděpodobnosti vzniku DVT nebo PE roli i genetika. Trombofilie, tedy sklon ke vzniku krevních sraženin, je genetické onemocnění, které se často vyskytuje u lidí, u nichž se opakovaně vyskytují epizody DVT. Třicet pět procent pacientů s DVT má jeden z pěti genetických faktorů souvisejících s DVT. Mezi tyto faktory patří nedostatek genů protisrážlivých faktorů proteinu C, proteinu S, antitrombinu, protrombinu a faktoru V. Leidenský faktor V je genetická mutace, která se vyskytuje u 15 až 20 % všech případů DVT. Leidenská mutace faktoru V vede k tomu, že faktor V není snadno inaktivován proteinem C, což vede k hyperkoagulaci a zvýšenému výskytu krevních sraženin.
Ženy, které užívají hormonální léčbu, zejména estrogeny, mají zvýšené riziko vzniku krevních sraženin. Konkrétně perorální antikoncepce, která obsahuje estrogen i progestin, zvyšuje riziko vzniku krevní sraženiny dvakrát až osmkrát. Proto je důležité, aby si ženy, které užívají tuto perorální antikoncepci, byly vědomy zvýšeného rizika. V některých případech může být také výhodné, aby ženy před zahájením hormonální léčby podstoupily testování na genetické mutace související s trombofilií.
Ty, které podstupují chirurgický zákrok, by měly být pečlivě sledovány z hlediska vzniku hluboké žilní trombózy; související nedostatek ambulantního pohybu zvyšuje riziko vzniku hluboké žilní trombózy a PE. U pacientů je třeba vyhodnotit použití vhodných preventivních opatření. Jednou z preventivních metod, kterou lze u chirurgických pacientů použít, je podávání nízkomolekulárního heparinu (LMWH). LMWH je antikoagulans, které inaktivuje trombin – jeden z klíčových enzymů v koagulační kaskádě – což vede k přerušení tvorby krevní sraženiny.
Dalším preventivním opatřením je zvýšení množství ambulantního pohybu u pooperačních pacientů. Chůze zvyšuje množství krevního průtoku u pacientů, což vede ke snížení pravděpodobnosti tvorby krevní sraženiny. U pacientů upoutaných na invalidní vozík nebo lůžko lze navíc použít intermitentní pneumatickou kompresi (IPC). Přístroje IPC používají vzduchový měchýř omotaný kolem stehna nebo lýtka, který se nafukuje a vyfukuje a stlačuje sval, čímž zvyšuje průtok krve. U některých pacientů je užívání až 150 mg aspirinu denně dobrým preventivním opatřením, protože působí jako prostředek na ředění krve a umožňuje pohyb tekutiny krví v těle.
Vzhledem k relativnímu nedostatku pohybu a dehydrataci se mohou hluboká žilní trombóza a PE vyskytnout u lidí cestujících dlouhými lety letadlem. Osoby, které budou podnikat dlouhé cesty letadlem, vlakem a automobilem, by měly procvičovat dolní končetiny tím, že se v pravidelných intervalech postaví a projdou se, aby zvýšily průtok krve nohama.
Dalším důležitým aspektem prevence je povzbuzování pacientů, aby se svými poskytovateli zdravotní péče sdíleli rodinnou anamnézu. Rodinná anamnéza může pomoci identifikovat osoby s vysokým rizikem vzniku DVT, aby bylo možné určit a zavést preventivní opatření. Protože existuje mnoho genetických predispozic, které mohou zvyšovat pravděpodobnost vzniku DVT, znalost rodinné anamnézy pacienta, včetně případných genetických mutací, umožňuje lékařům lépe posoudit riziko vzniku DVT u daného jedince.
Dlouhodobé následky a ekonomické dopady DVT jsou dalšími aspekty souvisejícími s tímto problémem veřejného zdraví. Ti, kteří přežijí DVT nebo PE, mohou žít s chronickými poruchami, které často vedou k opakovaným epizodám, dalším hospitalizacím a složitým léčebným plánům. Například přibližně 30 % osob, které byly původně postiženy hlubokou žilní trombózou, pravděpodobně do osmi let prodělá další příhodu.5 Mnoho pacientů s hlubokou žilní trombózou také trpí posttrombotickým syndromem, který vzniká, když krevní sraženina zničí jednu nebo více žilních chlopní nacházejících se v hlubokých žilách nohy, a to do 10 až 20 let od první příhody. Poškození chlopní vede k bolestem nohou, rozpadu kůže, vředům, hnědým pigmentovým změnám kůže a chronickému pálení.
Ekonomická daň je dalekosáhlejší než přímé léčebné náklady vzniklé v důsledku prodělané hluboké žilní trombózy nebo PE. Postižení mohou mít problém zůstat produktivními členy pracovní síly, což způsobuje finanční potíže tváří v tvář narůstajícím účtům za lékařskou péči a ušlé mzdě z důvodu zameškaných pracovních dnů. Celkově mohou existovat dlouhodobé následky, které vyplývají z prvního výskytu hluboké žilní trombózy. Proto je nezbytné, aby si lékaři a pacienti byli vědomi DVT a PE a toho, co mohou udělat pro jejich prevenci.
Vyzývám vás, abyste se seznámili s rizikovými faktory a závažnými důsledky DVT a PE. Včasná prevence, diagnostika a léčba hluboké žilní trombózy a PE jsou zásadní pro snížení počtu lidí, kteří jsou těmito stavy postiženi nebo na ně každoročně umírají.