PMC
Diskuse
Tento průřezový, observační, populační terénní průzkum uvádí prevalenci ED u tureckých mužů ve věku ≥ 40 let 33 % (25,6 % mírná, 5,5 % středně těžká a 1,9 % těžká ED) pomocí validovaných, vícepoložkových dotazníků. Na základě těchto údajů lze vypočítat, že mezi všemi muži s ED ve věku ≥ 40 let byla míra středně těžké až těžké ED 22,5 %. Celková míra středně závažné až závažné ED v celé populaci byla vypočtena na 7,4 %. Tato práce také potvrdila, že prevalence a závažnost ED významně souvisí s věkem, jak uváděly předchozí studie ve světě. V neposlední řadě naše údaje naznačují, že nezávislými prediktory ED byly kromě věku také vaskulární rizikové faktory a poruchy prostaty.
Předtím provedla Turkish Erectile Dysfunction Study Group v roce 1999 studii a v roce 2003 publikovala, že věkově upravená celková prevalence ED u tureckých mužů ve věku ≥ 40 let byla 69,2 % (včetně mírné, středně těžké a těžké ED) pomocí jednopoložkové otázky. Erektilní funkce všech účastníků této studie byly hodnoceny pomocí jediné otázky, která byla použita také v Pfizer Cross-national Study of Erectile Dysfunction jako „Jak byste se popsal/a?“ a kategorické odpovědi byly považovány za „žádná ED“, „mírná (minimální) ED“, „střední ED“ a „těžká ED“. Mezistátní studie prevalence a korelátů ED provedená v letech 1997-1998 a uvedená v roce 2003 Nicolosim et al použila stejnou jednopoložkovou otázku k posouzení přítomnosti a závažnosti ED u mužů ve věku 40-70 let ze 4 zemí a uvedla věkově standardizovanou prevalenci ED v rozmezí 42-78 % v Brazílii, Japonsku, Itálii a Malajsii.
Systematický přehled provedený na téma prevalence ED v obecné populaci vyhodnotil 23 publikovaných studií z celého světa na základě 12položkových kritérií a uvedl, že pouze několik z nich splnilo kritéria požadované metodologické kvality. Výše uvedené dvě studie, které použily stejnou jednopoložkovou otázku, uváděly prevalenci ED, což vedlo k nadhodnocení oproti ostatním, protože jejich hodnocení ED bylo založeno na jedné otázce. Naše současná studie vzala v úvahu všechny chyby předchozích prací a použila všechna metodologická kritéria definovaná Prinsem et al. Naše studie také zahrnula všechny kontrolní seznamy vnější a vnitřní validity a informativnosti a zjistila skutečnou prevalenci ED ve výši 33 % u tureckých mužů ve věku ≥ 40 let pomocí celostátně validovaných a všeobecně uznávaných dotazníků IIEF.
ED byla považována za jev závislý na věku v důsledku zvýšeného výskytu komorbidit a zvýšené závažnosti. Na závislost ED na věku se zaměřily i předchozí dobře provedené epidemiologické průzkumy. Dvě z asijských studií ukázaly zdvojnásobení míry prevalence ve věku 60-70 let s dalším téměř zdvojnásobením ve věku 70-79 let. Novější korejská zpráva stratifikovaná podle věku ukázala ztrojnásobení prevalence u věkové skupiny 60-69 let ve srovnání s mladšími osobami, ať už se jednalo o vlastní hlášení, nebo o skórování podle IIEF. Další nedávná zpráva ze západní Austrálie měla ve své studii starší věkové rozmezí a uváděla celkovou míru prevalence 40,3 %, což je téměř čtyřnásobek prevalence z jiné věkově stratifikované studie s celkovou mírou ED 10 %. Naše studie zjistila podobné výsledky týkající se závislosti ED na věku, když ukázala vyšší míru výskytu ED ve věkových skupinách 60-69 (68,8 %) a ≥70 (82,9 %) ve srovnání s věkovými skupinami 40-49 (17 %) a 50-59 (35,5 %). Ve srovnání s věkem 40 let bylo relativní riziko zvýšeno 3krát u 50letých, 7,5krát u 60letých a 15,5krát u 70letých a starších.
V závislosti na základních cévních rizikových faktorech i věku lze očekávat zvýšenou závažnost ED. Široce citovaná studie MMAS ukázala, že 52 % mužů ve věku 40-70 let mělo určitý stupeň ED. Středně těžká až úplná ED se vyskytla u 34,8 % mužů, což silně souviselo s věkem a bylo spojeno s řadou závažných onemocnění. Tuto míru ED potvrdily údaje Rosena a kol. získané z mezinárodního průzkumu MSAM-7, podle nichž mělo 48,7 % mužů potíže s erekcí a 10 % mužů mělo úplnou absenci erekce na základě odpovědí na dotazník DAN-PSS. Naše studie uvádí prevalenci ED 33 % u mužů ve věku ≥ 40 let, z toho 25,6 % mělo mírnou, 5,5 % středně těžkou a 1,9 % těžkou ED. Mezi všemi muži s ED ve věku ≥ 40 let bylo v naší studii zjištěno 22,5 % středně těžké až těžké ED. Celková míra výskytu středně závažné až závažné ED v celé populaci byla vypočtena na 7,4 %. Když byla míra výskytu středně závažné až závažné ED u všech účastníků studie stratifikována a vypočtena na základě věkových skupin, došlo k významné změně podle jednotlivých dekád stárnutí jako 2,5 % u 40-49 let, 5,8 % u 50-59 let, 12,9 % u 60-69 let a 49,2 % u ≥70 let, což ukazuje na závislost závažnosti ED na věku.
Hlavní příčina ED je organické povahy, přičemž nejčastějšími rizikovými faktory jsou cévní etiologie. Výskyt ED se zvyšuje s počtem vaskulárních komorbidit, jako je hypertenze, diabetes mellitus, ischemická choroba srdeční, dyslipidemie a ateroskleróza. Nejčasnějším signálem poškození endotelu u mužů s cévními rizikovými faktory je projev ED. Vzhledem k tomu, že penis je barometrem endoteliální funkce organismu, je rozumné obviňovat cévní patologie jako přímé příčiny ED. ED může být prvním klinickým projevem některé z těchto komorbidit, přičemž cévní endotel hraje klíčovou roli v regulaci cévní homeostázy corpora cavernosa. Předchozí práce prokázaly, že přítomnost a počet přidružených cévních rizikových faktorů koreluje se závažností cévních abnormalit penisu prokázaných dopplerovským duplexním ultrazvukovým hodnocením penisu. V naší současné práci jsme také hodnotili vliv komorbidit na přítomnost a závažnost ED.
Podle multimodální regresní analýzy jsme zjistili významně vyšší míru středně závažné ED u mužů s komorbidními cévními rizikovými faktory ve srovnání s muži bez ED nebo s mírnou ED. Bylo zjištěno 5násobné RR pro výskyt středně závažné ED v porovnání s žádnou ED a mírnou ED u diabetu, 4,4násobné u hypertenze, 3,4násobné u aterosklerózy, 2,6násobné u ischemické choroby srdeční a 2,1násobné u dyslipidemie. Vzhledem k multifaktoriálnímu škodlivému vlivu na erekci penisu byl diabetes považován za nejsilnější základní rizikový faktor ED. V našem studovaném souboru uvedlo diabetes 9,2 % subjektů bez ED – mírná ED na rozdíl od 33,6 % případů se středně těžkou ED. Nejen vyšší prevalence ED u diabetiků, ale také závažnost ED byla u diabetických mužů významně vyšší. Další důležitá komorbidita, vysoký krevní tlak, byla zaznamenána u 19,1 % případů bez ED-mírná ED, ale u případů se středně těžkou ED to bylo 51 %, což ukazuje na silný vztah mezi závažností ED a hypertenzí. Další vaskulární rizikové faktory včetně dyslipidemie, aterosklerózy a ischemické choroby srdeční významně korelovaly s výskytem a závažností ED u mužů ve věku ≥ 40 let.
Epidemiologické průzkumy využívající mezinárodně validované škály symptomů, jako je IPSS, uvádějí celkovou míru LUTS jako >50 % u mužů ve věku >50 let. Studie MSAM-7 zahrnutím celkem 14 000 mužů ve věku 50-80 let uvedla prevalenci středně závažných LUTS jako 31 % (34,2 % pro Evropu a 29 % pro USA). Vzhledem ke společným patofyziologickým souvislostem se ukázalo, že LUTS naznačující BPH a ED mají silný vztah doložený epidemiologickými průzkumy. Současná studie uvádí, že tři ze čtyř mužů ve věku ≥ 40 let vykazovali určitý stupeň LUTS, z nichž pouze 16,3 % bylo středně závažných až závažných. Při hodnocení této souvislosti naše studie předkládala další statisticky významnou podporu souvislosti mezi ED a onemocněním prostaty včetně chronické prostatitidy a BPH. Na základě regresní analýzy studovaného souboru lze postulovat, že chronická prostatitida měla 2,4krát a BPH 3,5krát vyšší riziko výskytu středně těžké až těžké ED u mužů ve věku ≥ 40 let.
Sexuální aktivita je považována za nedílnou součást zdraví mužů a kvality jejich života. V rámci stárnutí a zhoršování sexuálních funkcí lze očekávat snížení počtu a kvality erekce. Průměrná měsíční sexuální aktivita byla hodnocena i v této studii a bylo zjištěno, že u mužů bez ED činí 8,4. Ve srovnání s muži bez ED nebo s mírnou ED bylo zjištěno, že průměrná měsíční sexuální aktivita je významně snížena u mužů se středně těžkou (3,7) a těžkou (2,9) ED. Tyto údaje by dále podpořily praktické lékaře, aby se zaměřili na léčbu sexuálních dysfunkcí mužů s cílem zlepšit jejich celkové zdraví a kvalitu života.
Omezením této studie byl věk studované populace. Aby bylo možné zohlednit kritéria pro populační průzkum, museli být do studie pro zastoupení věku národů zahrnuti relativně mladší muži, jak je vidět na skupině 40-49letých, která tvořila 40 % účastníků. Vzhledem k tomuto věkovému rozložení se prevalence ED zjištěná v tomto populačním průzkumu může lišit od dříve publikovaných mezinárodních velkopopulačních průzkumů včetně výsledků MSAM-7 a MMAS. Domníváme se, že toto věkové rozložení je třeba vzít v úvahu při hodnocení výsledků tohoto průzkumu.
Závěrem lze říci, že tento populační průzkum u tureckých mužů ve věku ≥ 40 let uvádí prevalenci ED ve výši 33 %. Kromě toho tato studie uváděla věk jako hlavní prediktor přítomnosti a závažnosti ED. Souběžně s předchozími epidemiologickými zprávami tato práce poskytla další podporu podílu vaskulárních rizikových faktorů a řady otázek životního stylu na ED. Věříme, že lepší porozumění na základě epidemiologických průzkumů prevalence ED a jejích asociací pomůže lékařům hledat mimo naši specializaci strategie pro zlepšení sexuálních funkcí mužů s cílem zlepšit kvalitu jejich života. Je nezbytné zaujmout globálnější přístup k léčbě ED, který se zaměří nejen na chronická onemocnění, ale také na kvalitu sexuálního života mužů.
.