PMC
Abu Ali Al-Hussein Ibn Abdullah Ibn Sina, na Západě známý jako Avicenna, byl jedním z nejvýznamnějších muslimských lékařů a filozofů své doby, jehož vliv na islámskou a evropskou medicínu přetrvával po staletí. Jeho žáci a následovníci ho nazývali „Al Šajch Al Ra’ís“ neboli mistr mudrců. Evropané ho nazývali „knížetem lékařů“. Jako myslitel představoval vrchol islámské renesance a byl označován za člověka s myslí Goetha a genialitou Leonarda da Vinciho.1
Ibn Sína se narodil v roce 980 n. l. ve vesnici Afšana poblíž města Buchara ve Střední Asii, tehdejším hlavním městě království Samani v dnešním Uzbekistánu. Jeho otec Abdulláh pocházel z města Balch a pracoval jako místní správce vesnice poblíž Buchary. Jeho matka byla tádžická žena jménem Sitara. Abdulláh si uvědomoval, že jeho syn je zázračné dítě, a snažil se pro svého geniálního syna získat ty nejlepší učitele. V deseti letech dokončil studium a naučil se nazpaměť Korán a byl zběhlý v arabském jazyce a jeho literární klasice. V následujících šesti letech se věnoval studiu islámského práva a jurisprudence, filozofie, logiky a přírodních věd. Ve třinácti letech začal studovat lékařské vědy. V osmnácti letech byl již uznávaným lékařem a jeho pověst se stala známou ve své zemi i mimo ni. Byl citován, jak prohlásil: „Medicína není tvrdá a trnitá věda jako matematika a metafyzika, takže jsem brzy udělal velký pokrok; stal jsem se vynikajícím lékařem a začal jsem léčit pacienty pomocí schválených léků“.2
Portrét Al Hussaina Ibn Abdulláha Ibn Siny
Když bucharský sultán Nuh Ibn Mansúr z dynastie Samanidů vážně onemocněl, byl Ibn Sina povolán, aby ho léčil. Po sultánově uzdravení byl Ibn Sína odměněn a byl mu umožněn přístup do královské knihovny, která se stala pokladem pro Ibn Sínu, jenž četl její vzácné rukopisy a unikátní knihy a rozšiřoval tak své znalosti. Po sultánově smrti a porážce samanidské dynastie z rukou tureckého vůdce Mahmúda Ghaznáwího se Ibn Sína přestěhoval do Džerdžánu u Kapského moře. Tam přednášel astronomii a logiku a napsal první část své knihy „Al Qanun fi al Tibb“, na Západě známější pod názvem „Kánon“, svého nejvýznamnějšího lékařského díla. Později se přestěhoval do Al-Rayy (poblíž dnešního Teheránu) a provozoval zde lékařskou praxi. Během svého pobytu zde napsal asi 30 knih. Poté se přestěhoval do Hamadánu. Vyléčil jeho vládce prince emíra Šamse al-Dawlaha z dynastie Bújidů z těžké koliky. Stal se emírovým soukromým lékařem a důvěrníkem a byl jmenován velkým viserem (předsedou vlády). Když Šams al-Davláh zemřel, Ibn Sína napsal vládci Isfahánu žádost o místo u jeho dvora. Když se o tom emír z Hamadánu dozvěděl, Ibn Sínu uvěznil. Ve vězení napsal několik knih. Po propuštění odešel do Isfahánu. Poslední roky svého života strávil ve službách jeho vládce emíra Ala al-Dawlaha. Zemřel v roce 1037 ve věku 57 let. Byl pohřben ve městě Hamadán. V tomto městě byl poblíž místa jeho hrobu postaven pomník.
Uvádí se, že Ibn Sína napsal asi 450 děl, z nichž se dochovalo 240.3 Někteří bibliografové uvádějí pouze 21 větších a 24 menších děl zabývajících se filozofií, medicínou, astronomií, geometrií, teologií, filologií a uměním. Napsal několik knih o filozofii, z nichž nejvýznamnější byla „Kitáb al Šífa“ (Kniha o léčení). Byla to filozofická encyklopedie, která spojila aristotelskou a platónskou filozofickou tradici s islámskou teologií a rozdělila oblast poznání na teoretické vědění (fyzika, metafyzika a matematika) a praktické vědění (etika, ekonomie a politika). Další knihou o filozofii byla „Kitáb al-Išarát wa al tanbihat“ (Kniha směrnic a poznámek).
Jeho kniha Al Qanun fi al Tibb neboli jednoduše Kánon je však nejvlivnější lékařskou knihou, kterou kdy muslimský lékař napsal. Jedná se o lékařskou encyklopedii o jednom milionu slov, která představuje souhrn arabské medicíny s jejími řeckými kořeny, upravený osobními postřehy Ibn Síny. Tuto knihu přeložil do latiny ve 12. století Gerard z Cremony. Stala se učebnicí lékařského vzdělání v Evropě od 12. do 17. století. Uvádí se, že v posledních 30 letech 15. století prošel Kánon 15 latinskými vydáními a jedním hebrejským vydáním. Kánon je rozdělen do pěti knih, včetně lékařské terapie, v nichž je uvedeno 760 léků. Jedná se o tyto knihy:
-
Kniha I:
-
Díl 1:
Lékařské instituty: Vymezení medicíny, její úkol, její vztah k filozofii. Živly, šťávy a temperamenty. Orgány a jejich funkce.
-
Díl 2: Příčiny a příznaky nemocí.
-
Díl 3: Obecná dietetika a profylaxe.
-
Díl 4: Obecná terapie.
-
-
Kniha II: O jednoduchých lécích a jejich účincích.
-
Kniha III: O nemocech mozku, oka, ucha, hrdla a dutiny ústní, dýchacích orgánů, srdce, prsou, žaludku, jater, sleziny, střev, ledvin a pohlavních orgánů.
-
Kniha VI:
-
Část 1: O nemocech mozku, oka, ucha, hrdla a dutiny ústní: O horečkách.
-
Část 2: Příznaky a prognóza.
-
Část 3: O sedimentech.
-
Část 4: O ranách.
-
Část 5: O vykloubeninách.
-
Část 6: O jedech a kosmetice.
-
-
Kniha V: O složení léků.
Ibn Sína ve své knize správně zdokumentoval anatomii oka spolu s popisem očních stavů, jako je šedý zákal. Uvedl, že tuberkulóza je nakažlivá. Popsal příznaky cukrovky a uvedl popisy typů ochrnutí obličeje. Popsal několik psychických poruch včetně tzv. poruchy lásky, kterou považoval za obsedantní poruchu připomínající těžkou depresi. Popsal kachektického oslabeného muže s horečkou. Tím, že se dostal ke své milované osobě, se mu rychle vrátilo zdraví a síla.4 Osm kapitol Kánonu se zabývalo funkční neuroanatomií páteře včetně struktury obratlů a různých částí páteře a její biomechaniky.5 Další autoři psali o Ibn Sinově přínosu k perinatální medicíně, včetně vázání kojenců, jejich spaní, koupání a krmení, a také o příčinách deformací.6 Při miléniu jeho narození v roce 1980 vyšlo na jeho počest mnoho článků v mnoha jazycích, což je hold tomuto velkému muslimskému lékaři.