Po deseti letech zůstalo po arabském jaru mnoho nesplněných slibů

AMMÁN, JORDÁNSKO – Před deseti lety otřásly revoluce arabského jara blízkovýchodními režimy a svrhly řadu dlouholetých vůdců, kteří byli dříve považováni za odolné vůči změnám. Podle analytiků však toto hnutí nedokázalo naplnit touhy obyvatel po větším politickém vlivu. Nyní, po deseti letech, se žádné nové politické uspořádání neobjevilo.

Masivní protesty arabského jara smetly před deseti lety vládce v Tunisku, Egyptě, Libyi a Jemenu.

Jak egyptský prezident utužil svou moc
Nejbližší poradci prezidenta Abdel Fataha el-Sissiho v zákulisí přepracovali ústavu, aby prodloužili jeho prezidentství a upevnili jeho moc nad Egyptem. Od desítky let trvající vlády Husního Mubaraka nebylo v rukou jednoho muže soustředěno tolik moci

A v některých zemích, jako je Sýrie, došlo ke krvavým občanským válkám, které přitáhly cizí mocnosti.

Bývalý jordánský ministr zahraničí Marwan Muasher tvrdí, že deset let po arabském jaru je v arabském světě stále málo dobré správy věcí veřejných, protože vedoucí představitelé se nedokážou zabývat lidovými požadavky na větší práva a právní stát.

FILM – Marwan Muasher, bývalý jordánský ministr zahraničí, hovoří během rozhovoru pro televizi Reuters v jordánském Ammánu 14. srpna 2020.

„Arabský svět dosud do značné míry odmítal uznat, že starý řád zemřel,“ řekl Muasher. „Staré nástroje, které používal – ‚mrkev‘ v podobě finančních zdrojů a ‚klacek‘ v podobě bezpečnostních služeb se rozpadají. Tyto nástroje musí být nahrazeny inkluzivním rozhodováním přechodem od protekce k produktivitě. Vzdělávacími systémy, které připravují lidi na zvládání složitých životních situací, a pěstováním pluralismu, respektováním rozmanitosti arabského světa a pochopením, že by měla být (zdrojem) síly, a ne slabosti.“

Muasher, nyní viceprezident Carnegie Endowment for International Peace, říká, že snad s výjimkou Tuniska se zdá, že autoritářství ve většině arabských zemí ustupuje.

FILM – Tunisané oslavují páté výročí arabského jara, v Tunisu, 14. ledna, 2016.

Kristin Diwanová, vedoucí rezidentní vědecká pracovnice washingtonského Institutu arabských států Perského zálivu, říká, že regionální posun, který umožnilo arabské jaro, poskytl monarchiím Perského zálivu příležitost.

„Když se státy Perského zálivu podívaly do celého regionu a viděly právě tyto případy občanské války nebo občanských nepokojů a ekonomické slabosti, vycítily příležitost k rozšíření svého vlivu,“ uvedla Diwanová. „A v některých případech cítily nutnost zasáhnout a utvářet region tak, aby sloužil jejich zájmům. Když se podíváte na stát, jako jsou Spojené arabské emiráty, vidíte skutečně rozšířené ambice.“

Muasher říká, že „je sice pravda, že arabské jaro nesplnilo svůj plný slib“, ale pro větší lidovost by podle něj bylo obtížné dosáhnout řady jeho cílů v průběhu deseti let.

Podle něj to bude trvat déle. Bývalý jordánský ministr však také varuje, že autoritářství „začaly tikat hodiny“. Věří, že na rozdíl od svých starších kolegů se arabská mládež a tato nová generace „nesmíří s nedostatkem dobrého vládnutí, což je hlavní problém současného arabského světa“

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.