Pochopení práva šaría
Stáhněte si tento přehled (pdf)
V uplynulém roce skupina konzervativních odborníků a analytiků označila právo šaría neboli islámské náboženské právo za rostoucí hrozbu pro Spojené státy. Tito znalci a analytici tvrdí, že soustavné přijímání zásad šaríi je strategií, kterou extremisté používají k přeměně Spojených států v islámský stát.
Tento výklad přijala řada státních i celostátních politiků a 13 států nyní zvažuje přijetí právních předpisů zakazujících šaríu. Například návrh zákona v senátu státu Tennessee počítá s tím, že by se dodržování šaríi trestalo 15 lety vězení. Bývalý předseda Sněmovny reprezentantů a potenciální kandidát na prezidenta Newt Gingrich vyzval k „federálnímu zákonu, který říká, že právo šaría nesmí být uznáno žádným soudem ve Spojených státech.“
Nejúplněji je však tento argument „hrozby šaría“ formulován ve zprávě „Šaría: hrozba pro Ameriku“, kterou v září 2010 vydalo konzervativní Centrum pro bezpečnostní politiku. Autoři tvrdí, že se jejich zpráva „zabývá nejvýznamnější totalitní hrozbou naší doby: právně-politicko-vojenskou doktrínou známou v rámci islámu jako ‚šaría'“. Zpráva má podle autorů „poskytnout komplexní a výstižný ‚druhý názor‘ na oficiální charakteristiky a hodnocení této hrozby, jak je předkládá vláda Spojených států.“
Zpráva i širší argumentace je stižena významným rozporem. V úvodu zprávy CSP autoři přiznávají, že umírnění islamisté napadají konzervativnější výklady šaríi:
Šaría je klíčovou zlomovou linií mezistranického boje islámu. Na jedné straně rozdělení stojí muslimští reformátoři a autentičtí umírnění … jejichž příslušníci přijímají osvícenskou úctu k rozumu a zejména jeho oddělení duchovní a světské sféry. Na této straně rozdělení je šaría referenčním bodem pro osobní chování muslima, nikoli korpusem, který má být vnucen životu pluralitní společnosti.
Autoři však později tvrdí, že „nakonec existuje jen jedna šaría. Má totalitní povahu, je neslučitelná s naší ústavou a představuje hrozbu pro svobodu u nás i ve světě.“
Počáteční ústupek, že muslimové vykládají šaríu různými způsoby, je přesný a samozřejmě odporuje pozdějšímu tvrzení, že šaría má totalitní povahu.
Ale tím, že autoři definují samotnou šaríu jako problém a následně prosazují pravost pouze těch nejextrémnějších výkladů šaríi, fakticky tvrdí, že mezistranický boj uvnitř islámu je třeba přenechat extremistům. Vrhají také podezření na všechny dodržující muslimy.
Je důležité si uvědomit, že přijetí takové chybné analýzy by odvedlo omezené zdroje od skutečných hrozeb pro Spojené státy a posílilo protimuslimský narativ, který islamistické extremistické skupiny považují za užitečný při náboru.
Také by se zaměřilo na naše nejlepší spojence v boji proti radikalizaci: naše muslimské spoluobčany, a potenciálně by si je odcizilo. Podle argumentu „hrozby šaría“ jsou všichni muslimové, kteří praktikují jakýkoli aspekt své víry, ze své podstaty podezřelí, protože šaría se týká především správné náboženské praxe.
V této stručné zprávě vysvětlíme, co šaría ve skutečnosti je, a ukážeme, jak zkreslená interpretace a nepochopení šaríi – uvedené ve zprávě CSP a převzaté ostatními – poškodí zájmy americké národní bezpečnosti a ohrozí naše ústavně zaručené svobody.
Co je šaría?
Zpráva CSP definuje šaríu jako „právně-politicko-vojenskou doktrínu“. Muslim by však tuto definici neuznal – natož znalec islámu a muslimských tradic. Muslimské komunity nadále vnitřně diskutují o tom, jak praktikovat islám v moderním světě, přestože vzhlížejí k jeho obecným předpisům jako k vodítku pro správný život a náboženskou praxi.
Většina akademiků studujících islám a muslimské společnosti uvádí širokou definici šaríi. To je odrazem toho, že muslimští učenci po staletí zápasí o to, jak nejlépe chápat a praktikovat svou víru.
Tito odborníci se však shodují na následujícím:
- Šaría není statická. Její výklady a aplikace se v průběhu času měnily a stále mění.
- Neexistuje jedna věc, která by se nazývala šaría. Existuje celá řada muslimských společenství a každé z nich chápe šaríu po svém. Šaría není obsažena v žádném oficiálním dokumentu, jako je například Desatero přikázání. Je to ideální Boží zákon, jak jej po staletí vykládali muslimští učenci, zaměřený na spravedlnost, poctivost a milosrdenství.
- Šaría se v drtivé většině týká osobního dodržování náboženských předpisů, jako jsou modlitby a půst, a nikoliv státních zákonů.
Každý muslim, který dodržuje předpisy, se považuje za stoupence šaríi. Je nemožné najít muslima, který by praktikoval nějaký rituál a nevěřil, že dodržuje šaríu. Definovat šaríu jako hrozbu je tedy totéž jako tvrdit, že všichni dodržující muslimové jsou hrozbou.
Autoři zprávy CSP – z nichž ani jeden nemá žádné reference v oblasti studia islámu – tento bod na několika místech připouštějí. V úvodu říkají: „Šaría je referenčním bodem pro osobní chování muslima, nikoliv korpusem, který by měl být vnucen životu pluralitní společnosti“. Zbytek zprávy je však s tímto bodem v rozporu.
Autoři ve snaze ukázat, že šaría je hrozbou, konstruují statický, ahistorický a nevědecký výklad šaríi, který je odtržen od tradičního chápání a komentářů zdrojových textů.
Argumentace „hrozbou šaríi“ je založena na extrémním typu skripturalismu, kdy se vytrhávají verše z posvátného textu a tvrdí se, že věřící se budou chovat podle tohoto textu. Tento argument však ignoruje, jak sami věřící tento text v průběhu času chápou a vykládají.
Ekvivalentem by bylo tvrzení, že Židé kamenují neposlušné syny k smrti (Dt 21,18- 21) nebo že křesťané zabíjejí všechny nekřesťany (Lk 19,27). V sekulárnějším kontextu je to podobné, jako kdybychom tvrdili, že používání tištěných peněz v Americe je protiústavní – ignorovali bychom výkladový proces Nejvyššího soudu.
Ve skutečnosti je šaría pro naprostou většinu muslimů osobním náboženským zákonem a morálním vedením. Muslimští učenci se historicky shodují na určitých základních hodnotách šaríi, které jsou teologické a etické, nikoli politické. Tyto základní hodnoty jsou navíc v souladu se základními hodnotami v srdci Ameriky.
Muslimové považují výklad šaríi za platný, pokud chrání a obhajuje život, majetek, rodinu, víru a intelekt. Muslimská tradice v drtivé většině akceptuje odlišné názory mimo tyto základní hodnoty, což je důvod, proč šaría přežívá po staletí jako nepřetržitá řada rozhovorů. Šaría sloužila muslimům, kteří žili v každé společnosti a ve všech koutech planety, včetně mnoha Američanů, kteří žili v naší zemi od doby před získáním nezávislosti až po současnost.
Nejnovější prohlášení muslimských náboženských autorit, jako například Ammánské poselství z roku 2004, ukazují dynamickou, interpretační tradici islámu v praxi. Ammánské poselství je vlastně odsouzením násilí na základě práva šaría. Pokud tedy CSP chce, aby muslimové odmítli šaríu, fakticky tvrdí, že by muslimové měli odmítnout nenásilí.
Skutečnost, že Ammánské poselství je dokument založený na šaríi, ukazuje problém s argumentem „hrozby šaríi“: Tím, že kriminalizují šaríu, kriminalizují také poselství o nenásilí založené na šaríe v Ammánském dokumentu.
Je překvapivé, že skupina, která tvrdí, že investuje do americké národní bezpečnosti, navrhuje, abychom nenásilnou angažovanost učinili trestnou.
Podezření založené na náboženském chybném výkladu
Rozpory ve zprávě CSP lze řešit pouze protiústavními prostředky. A autoři to navrhují bez smyslu pro ironii.
Tvrdí, že věřícím muslimům by měla být omezena svoboda projevu a svoboda vyznání: „V souladu s článkem VI Ústavy rozšířit v současnosti platné zákazy, které zakazují členům nenávistných skupin, jako je Ku Klux Klan, zastávat důvěryhodné funkce ve federálních, státních či místních vládách nebo ozbrojených silách Spojených států, i na ty, kteří se hlásí k šaríi nebo ji podporují.“
Autoři již připustili, že k šaríi se hlásí i muslimové hlavního proudu. Takže podle vlastní analýzy zprávy CSP doporučují, aby i mainstreamoví američtí muslimové, kteří se v osobním životě řídí šaríou, měli zakázáno sloužit ve vládě nebo ozbrojených silách.
Autoři citují verše z Koránu, které „jsou v rámci šaríi vykládány tak, že každý, kdo nepřijme islám, je v očích Alláha nepřijatelný a že ho pošle do pekla,“ a uzavírají: „Když se říká, že šaría je nadřazený program, je to jeden ze základů.“
Není žádným tajemstvím, že mnoho křesťanů vykládá svou víru tak, že nekřesťané jsou určeni do pekla. Je i toto forma supremacismu?“
Mnozí zastánci „hrozby šaría“ se také odvolávají na takíju, arabské slovo, které znamená skrývání víry ze strachu před smrtí, což znamená nábožensky odůvodněné lhaní. Ne všichni muslimové se však hlásí k teologickému pojetí taqiyya. Ve skutečnosti se jedná o menšinový názor.
Obvinění z „taqqiya“ často používají zastánci „hrozby šaría“, když jsou konfrontováni s důkazy, které vyvracejí jejich teze. Podle této metodiky nelze věřit žádnému praktikujícímu muslimovi. I když muslim káže a praktikuje nenásilí, autoři CSP tvrdí, že taková osoba buď není pravým muslimem, nebo praktikuje taqíju.
Tuto taktiku ve skutečnosti používají proti muslimsko-americkým vůdcům, kteří prosazují silnou občanskou angažovanost. V reakci na tvrzení imáma Feisala Abdula Raufa, že navrhované islámské centrum Park 51 v New Yorku bude místem mezináboženského dialogu, napsal Frank Gaffney z CSP v listu The Washington Times: „
Ačkoli poskytuje kritikům mechanismus k ignorování jakýchkoli nepotvrzujících důkazů, přijetí takového výkladu taqiyya by téměř jistě vedlo k tomu, že každý dodržující muslim by byl označen za lháře.
Autoři zprávy CSP jsou si toho zjevně vědomi a snaží se své závěry mírnit: „Toto není argument pro to, abychom někomu v konkrétním případě důvěřovali nebo nedůvěřovali,“ píší. „Je to však argument pro to, aby si profesionálové byli těchto skutečností vědomi, aby si uvědomili, že mají co do činění s nepřítelem, jehož doktrína jim dovoluje – a někdy dokonce vyžaduje – nezveřejňovat plně vše, co vědí, a záměrně zkreslovat to, o čem vědí, že je pravda.“
Jinými slovy, všichni muslimové jsou podezřelí prostě proto, že jsou muslimové.
Zkreslené premisy vedou ke špatné politice
Zpráva CSP vychází z toho, že problémem je šaría a že její dodržování vede k extremismu. Autoři nepřipouštějí, že šaría je něco, co se snaží prosazovat extremisté.
Tato účelová chybná interpretace bezpečnostních problémů, kterým Amerika čelí, ignoruje řadu údajů a dělá ze všech muslimů zrádce. Podle zprávy Centra pro boj s terorismem ve West Pointu tvoří 85 % všech obětí teroristů muslimové. Muslimská komunita má proto dobrý důvod spojit se s americkými zájmy a porazit extremisty. Ti, kdo prosazují nejextrémnější definici šaríi, souhlasí s definicemi islámu extremistů a pomáhají vytvářet prostředí odcizení a nedůvěry – což slouží zájmům extremistů, nikoli americkým zájmům.
Přijetí analýzy CSP – a hysterie kolem „hrozby šaríi“, kterou má zjevně vyvolat – nám zabrání ve spolupráci s našimi přirozenými spojenci a oslabí naši schopnost chránit se. Válku proti extremismu nelze označovat za válku proti islámu. Přijetí takového civilizačního, apokalyptického pohledu by se mohlo stát sebenaplňujícím se proroctvím. Dále ve skutečnosti umožňujeme extremistům volněji působit bez jasné identifikace hrozby a důsledného a ústavně obhajitelného systému rozpoznávání a sledování extremistů.
Je důležité si uvědomit, že muslimové vedou neustálý rozhovor o tom, jak bude vypadat jejich víra. Tuto konverzaci vedou již po staletí. Výzva víry a modernosti však není vlastní pouze muslimům a nemůžeme je kvůli jejich víře vyčleňovat.
Nakonec je důležité poznamenat, že i kdyby byl nejextrémnější výklad šaríi správný, neexistují žádné důkazy o tom, že by americkému právnímu systému hrozilo přijetí principů šaríi.
Pro představu, extrémní křesťanská pravice v Americe se po desetiletí snaží do našich zákonů vepsat svůj pohled na Ameriku jako na „křesťanský národ“. V zemi, kde se více než tři čtvrtiny lidí hlásí ke křesťanství, se jim to opakovaně nepodařilo.
Je krajně nepravděpodobné, že by extrémní frakce amerických muslimů, tedy věřící komunity, která tvoří přibližně 1 % obyvatel USA, měla větší úspěch. Musíme jednak respektovat ústavní svobody, jednak pochopit, že ústava a naše soudy zaručují odluku církve od státu.
Argumentace „hrozbou šaría“ je tak nezodpovědná, že by si téměř žádala komickou reakci, nebýt katastrofálních důsledků jejího přijetí. Je důležité, aby její tvrzení byla důkladně prozkoumána, abychom pochopili, že by neměla být brána vážně.
Stáhněte si tento problémový brief (pdf)
Matthew Duss je redaktorem pro národní bezpečnost v American Progress a Wajahat Ali je výzkumným pracovníkem ThinkProgress.
Další příspěvky: Hussein Rashid, spolupracovník redakce Religion Dispatches, a Haroon Moghul, výkonný ředitel The Maydan Institute.