Proč se dívky líčí? Ptali jste se Googlu – zde je odpověď
Od sazí na očích starých Egypťanek až po olovnatou barvu, kterou nosily Alžbětinky, experimentovaly ženy a dívky s kosmetikou po celou historii. Ostatně podle římského dramatika Plauta „žena bez barvy je jako jídlo bez soli“. Shakespearův Hamlet byl méně horlivý, ale stejně hrubý, když Ofélii řekl: „Slyšel jsem všechno o vás ženách a o vaší kosmetice. Bůh vám dal jednu tvář, ale vy si na ni malujete jinou. Tančíte, pitvoříte se a šišláte, nazýváte Boží výtvory zvířecími jmény a své sexuchtivé kousky omlouváte neznalostí.“
Je tedy líčení nezbytným kořením, zákeřnou fintou manipulativních sexuchtivců, nebo ani jedním, ani druhým? Zeptejte se skupiny žen, proč nosí make-up, a dostanete nesčetné množství odpovědí. Některé řeknou, že se díky němu cítí sebejistěji, že se bez něj necítí úplně „hotové“; jiné řeknou, že rády experimentují se vzhledem a barvami jako způsobem sebevyjádření, že v malování na obličej je zábavný, divadelní prvek, který jim umožňuje vyjádřit různé osobnosti a estetiku.
„Po dvaceti letech práce vizážistky mohu s naprostou jistotou říci, že ženy se líčí samy pro sebe,“ říká Lisa Eldridgeová, autorka knihy Face Paint: Eldridgeová, autorka knihy Příběh líčení. „Líčení může v životě ženy hrát mnoho různých rolí. Je tu hravý a kreativní aspekt – koho by nebavilo vířit štětcem v paletě barev? Pak je tu aspekt budování sebevědomí – proč nezakrýt obrovskou červenou skvrnu na nose, když to jde? A nakonec je tu prvek válečných barev a tribalismu. Díky líčení se můžete cítit silnější a připraveni čelit jakékoli situaci.“
Ale stejně jako jsou ženy a dívky, které se líčí zcela samy pro sebe, jsou i takové, které se líčí pro domnělý prospěch ostatních nebo mají pocit, že jsou bez něj nepřijatelné. Líčení může být maska, za kterou se schováváte a která vás připraví čelit světu, nebo něco, co nasadíte jako zbraň – abyste zaujali partnera, zastrašili, šokovali a ohromili. Používá se jako součást náboženských nebo kulturních rituálů nebo k tomu, abyste se přizpůsobili nějaké subkultuře. Může maskovat vaši nejistotu nebo sloužit ke zvýraznění těch částí, které máte nejraději.
Líčení je v naší společnosti tak všudypřítomné, že se pro ženu v některých případech stalo vyjádřením – příkladem je „selfie bez make-upu“. Ženské celebrity se objevují na bočním panelu hanby deníku Daily Mail pod titulky jako „46letá Jennifer Lopezová se odvážila odhalit svou nahou tvář“. Chlapci mezitím cynicky využívají úzkosti, kterou mladé ženy pociťují, tvrzením, že vás milují takovou, jaká jste, což je trend odborně satirizovaný ve skeči Amy Schumer „Holka, nepotřebuješ make-up“.
). (zvláště když kariéra Davida Bowieho svědčí o tom, že pohled na nalíčeného muže dokáže s ženským pozadím udělat mocné věci).
Pro některé feministky lze na tuto otázku odpovědět prostým zamumláním „patriarchát“ a oprášením rukou před odchodem do baru. Jistě, ženy od útlého věku dostávají zprávy, které nás nabádají k přesvědčení, že jednou z našich hlavních funkcí je být dekorativní, a tudíž přitažlivé pro muže. Zajděte do kterékoli trafiky a uvidíte malé dívčí časopisy, ke kterým jsou zdarma přiloženy lesky na rty a laky na nehty. Rodiče kupují svým dcerám podivné, beztvaré hlavy panenek, aby na nich mohly cvičit. Disneyho princezny, podle kterých se tolik holčiček modeluje, používají oční linky, řasenku a oční stíny a mají dokonale vytrhané obočí. Vzhledem k tomu, do jaké míry je líčení vnímáno jako proces zkrášlování, který slouží k přilákání partnera, je jeho vnucování tak mladým dívkám pravděpodobně více než děsivé.
Evoluční psychologové tvrdí, že stejně jako u mnoha jiných věcí, i u líčení jde o sex. Ženy mají obvykle tmavší oči a rty než muži a líčení tyto rozdíly mezi pohlavími ještě zvýrazňuje. Navíc žádoucí vlastnosti, které muž u ženy hledá – do značné míry související s reprodukční zdatností – prý make-up ještě zesiluje. Ideály krásy se v jednotlivých kulturách liší, ale existují určité univerzální znaky atraktivity. Symetrie obličeje a rovnoměrný tón pleti naznačují dobré zdraví, zatímco mladistvost značí plodnost. Naproti tomu našpulené rty a zarudlé tváře jsou známkou sexuálního vzrušení, takže vaše šarlatová rtěnka a růžový ruměnec možná dávají náhodnému muži v baru podvědomý signál, že jste připravena na vášnivou noc.
Čtenářky ženských časopisů jistě znají využití evoluční psychologie k propagaci kosmetiky. Nikdy nezapomenu, jak jsem četla článek, který mi doporučoval nosit karmínovou rtěnku, aby mé rty napodobovaly krví zrudlé stydké pysky. A pokud se vám nelíbí vaginální ústa, můžete si vždycky upravit pokožku obličeje tak, aby připomínala dětskou, a přilákat tak muže, což je návrh, který se na stránkách lesklých časopisů opakuje se znepokojující frekvencí a z něhož těží značka make-upu Maybelline s řadou Baby Skin.
Kosmetické společnosti při prodeji výrobků často spoléhají na nejistotu žen – vštěpovanou léty vystavování obrazům fyzické dokonalosti v mainstreamových médiích – a fungují na principu „možná se s tím narodila, ale pravděpodobně ne, tak si kupte tento korektor“. Jeho funkce jako prostředku k zakrytí nežádoucích nedostatků nebo „nevzhledných“ skvrn je nám vtloukána znovu a znovu. Mnoho žen utratí ročně stovky liber za kosmetiku a stejně tolik minut se stará o to, jak vypadáme. V knize Mýtus krásy Naomi Wolfová přesvědčivě dokládá, že kosmetický průmysl existuje proto, aby ovládal generaci žen v procesu emancipace. Udržujte nás v úzkosti, udržujte nás hladové, udržujte nás stále ostražité v naší snaze o fyzickou dokonalost, zní argument, a udržujete nás na dně.
Jako takové je do nás velmi brzy socializováno poselství, že vaše přirozená krása nikdy nestačí. Poprvé jsem se začala líčit jako mladá teenagerka, protože jsem věřila, že pihy zaprášené po tvářích jsou ošklivé. Moje matka, zrzka, která před odchodem z domu řekne: „Počkej, jen si musím namalovat řasy,“ mě nikdy nepodporovala v nošení make-upu, dokud mě – znepokojenou blednoucím krémem, který jsem používala ve snaze vybělit pihy – naštěstí neusměrnila směrem k podkladovému krému (a pak mě dalších deset let upozorňovala na lehce oranžové skvrny, které se mi vyplavovaly kolem brady). V té době jsem se díky zakrytí pih cítila lépe, přitažlivěji, v souladu s „typem“ dívky, po které podle mě kluci toužili. Teprve když jsem získala sebevědomí a začala v běžných médiích vídat rozmanitější vyobrazení, včetně dívek s pihami, začala jsem přemýšlet, jestli jsou nakonec opravdu tak ošklivé.
Když je představa krásy, kterou vám předkládají, do značné míry homogenní, je přirozené, že se můžete uchýlit k líčení ve snaze „zapadnout“ nebo „projít“. Ale jak už to s atributy ženskosti bývá, uvíznete mezi dvěma kameny. Studie nám opakovaně říkají, že muže více přitahují ženy, které nosí make-up. Jsme povzbuzovány k tomu, abychom usilovaly o jakousi nepřirozenou přirozenou krásu, jak to vystihují nesmrtelná slova Calvina Kleina, který vstřícně řekl: „Nejlepší je vypadat přirozeně, ale k tomu je potřeba make-up.“ (Díky, Calvine.)
Jak ovšem výše zmíněný Plautus bezpochyby nevěděl, příliš mnoho soli – pravděpodobná vlastnost života ve starém Římě kvůli absenci chlazení – může být špatná věc. Loňská studie na univerzitách v Bangoru a Aberdeenu zjistila, že muži i ženy považují za nejpřitažlivější ženy s trochou – ale ne příliš – make-upu. Podle abstraktu studie „tato zjištění naznačují, že vnímání atraktivity pomocí kosmetiky je formou pluralitní ignorance, kdy ženy přizpůsobují své kosmetické preference nepřesnému vnímání preferencí ostatních“. Deník The Atlantic, který o zjištěních informoval, rychle upozornil, že „hodnocení probíhalo v Bangoru, malé vesničce ve Walesu, kde jsou standardy krásy pravděpodobně jiné než v Pekingu, Berlíně nebo Baton Rouge“. (Pokud naznačovali, že by tyto standardy mohly být nižší, pak ti z nás, kteří navštěvovali dámské toalety bangorského Wetherspoonu a viděli probíhající líčení, by s tím pokorně nesouhlasili.)
Možná jsme tedy, pokud jde o líčení, sami sobě nejhoršími nepřáteli, když věříme, že nás svět chce vidět určitým způsobem, zatímco ve skutečnosti je nám dobře tak, jak jsme. Proč se ženy líčí? Dalo by se říct, že je to špetka patriarchátu, špetka sexu, špetka zábavy a celá vrstva nemístné nejistoty.
.