Proč se lidé nechávají tetovat
Když se tetování objevilo v 19. století, bylo považováno za znak kriminality nebo deviace. Dnes jsou stále běžnější. Podle jednoho odhadu má alespoň jedno tetování 38 % dospělých ve věku 18 až 29 let.
Proč se někteří lidé rozhodnou nechat se tetovat? Tuto otázku zkoumala nedávná studie vedená psycholožkou Luzelle Naudé z Univerzity Svobodného státu v Jihoafrické republice. Konkrétně se spolu se svými spolupracovníky snažila pochopit, proč se vysokoškolští studenti rozhodnou nechat si udělat nebo nenechat udělat tetování a jaké je jejich vnímání této praktiky.
S cílem prozkoumat tyto otázky Naudé a její tým začali náborem účastníků, kteří byli v posledním ročníku vysoké školy a zapsali se do kurzu metod psychologického výzkumu. Účastníci vyplnili dotazníky, které zjišťovaly jejich zkušenosti týkající se tetování, včetně toho, zda mají jedno nebo více tetování, kolik jejich přátel má jedno nebo více tetování, důvody, proč tetování mají nebo nemají, a jejich názory na potetované osoby. Naudé a její spolupracovníci také pozvali účastníky zpět k následnému rozhovoru, který hlouběji zkoumal jejich vnímání tetování.
Výsledky byly zarážející. Většina účastníků (78 %) tetování neměla a většina jejich rodičů (92 %) tetování neměla. Většina přátel účastníků (74 %) však tetování měla – a téměř polovina z nich (47 %) o tetování nebo jiném tetování uvažovala.
Důvody účastníků, proč se nechat nebo nenechat tetovat, byly zhruba stejné, 47 % odpovědělo kladně a 50 % záporně. Hlavní motivace těch, kteří si nechali udělat tetování (25 %), souvisela s jeho osobním významem (například na znamení významného zážitku nebo boje). Účastníci uváděli důvody jako „uchovat si památku na matku“, „způsob, jak uctít své první dítě“ a „prezentovat, čím jsem v určitém období svého života procházel“. Někteří účastníci (12 %) se také domnívali, že jejich tetování je rozšířením nebo vyjádřením toho, kým jsou. Jak poznamenal jeden respondent: „Moje tělo je kniha, moje tetování je můj příběh“. Někteří účastníci také uvedli, že tetování považují za přitažlivou formu umění.
U účastníků, kteří se rozhodli nenechat se tetovat, se hlavní důvody točily kolem sociálních a kulturních faktorů, především náboženství (11 %). Jeden z účastníků uvažoval takto: „Jsem věřící člověk, takže mé tělo je chrámem Ducha svatého. Chtěl bych si zachovat čistotu.“ Jiný se vyjádřil: „Jsem křesťan, je to konfliktní, protože v křesťanském náboženství se má zacházet s tělem a respektovat ho jako chrám.“
Dalšími důvody, proč se vzdát tetování, byly nesouhlas rodiny a přátel a negativní názory v práci. Někteří účastníci (10 %) sdíleli obavy z trvalosti tetování a pocit, že na starších lidech vypadá neatraktivně. Účastníci také uváděli zdravotní důvody nebo strach z jehel a bolesti (10 %). Kromě toho někteří účastníci považovali tetování za nepřitažlivé. Jeden z účastníků se vyjádřil následovně: „Já bych si ho nenechal udělat. Dali byste si nálepku na nárazník na Ferrari?“
Co se týče názorů účastníků na jejich tetování a tetování ostatních, sami účastníci byli většinou bez předsudků. Na otázku „Jaký je váš názor na tetování a lidi s tetováním?“ měla většina účastníků (54 %) pozitivní názor, 18 % mělo smíšené pocity, 13 % mělo negativní názor a 15 % buď nemělo žádný názor, nebo jim to bylo lhostejné. Většina respondentů respektovala preference potetovaných osob. Jeden respondent uvedl: „Jsou v pohodě a tak, jen nejsou pro mě.“
Zajímavé je, že při odpovědi na otázku „Jaké jsou podle vás názory lidí na tetování?“ se většina účastníků (39 %) domnívala, že lidé mají smíšené pocity nebo negativní pocity (35 %), na rozdíl od 17 % účastníků, kteří se domnívali, že lidé mají na tetování pozitivní názor. Čtyři procenta účastníků nesdělila žádný názor.
Mezi těmi, kteří chovali negativní názory, uvedli, že tetování je (podle jejich vlastních slov) ošklivé, kýčovité, špinavé, laciné a špinavé. Stejně tak považovali potetované jedince za zlé, satanské, nebezpečné, vzpurné, bezbožné, hloupé, lehkomyslné, neprofesionální, divné, nekřesťanské, spojené s kriminalitou, kruté, předvádějící se, vyděděnce, asociály, zbavené morálky a vzdorující společnosti. Jeden z respondentů poznamenal: „Nechali se potetovat jen proto, že se bouří nebo že jsou zlí*ci“. Jiný se vyjádřil: „Chtějí mít pocit sounáležitosti, pozornosti a chtějí být obávaní.“
Mezi těmi, kteří měli pozitivní názory na osoby s tetováním, viděli tetování jako atraktivní a ty, kteří je nosí, jako cool, trendy, módní, zajímavé, spontánní, kreativní, umělecké, svobodomyslné, otevřenější/přijatelnější, liberální, dobrodružné, odvážné, silné, statečné a nebojící se závazků a bolesti. Jak se vyjádřil jeden z účastníků: „Lidé s tetováním jsou ti nejopravdovější, jaké kdy potkáte.“
Někteří účastníci měli „podmíněné vnímání“. To znamená, že za určitých podmínek dokázali tetování přijmout. Většina se s tetováním cítila dobře, pokud mělo tetování osobní význam nebo bylo výrazovým prostředkem. Negativněji se však k tetování stavěli, pokud šlo o profesionalitu v práci nebo věk. Jeden z účastníků se zamyslel: „Pro mladé lidi je to stylové a cool, ale když zestárnou a mají tetování, vypadá to nechutně a nevhodně, jako by stárli, ale nechtějí to přijmout tím, že se jim to stále líbí. Na pracovišti se tetování nehodí a člověk může působit neprofesionálně nebo to se svou kariérou nemyslí vážně.“
Dále se účastníci silně vyjadřovali k počtu, velikosti a umístění tetování. Například jeden z respondentů se svěřil: „Musím přiznat, že mám tendenci být skeptický k někomu, kdo má ruku/nohu/záda plná tetování (obvykle vzorů) – podle mého názoru existuje něco jako příliš mnoho tetování. Pokud by však někdo měl tetování, které pro něj něco znamená (např. jméno osoby, která zemřela, nebo logo symbolizující důležitou událost v jeho životě), je to naprosto v pořádku – něco, o čem bych možná v budoucnu uvažoval, že si to nechám udělat.“
A mezi těmi, kteří tetování mají, většina nezažila negativní důsledky kvůli tomu, že ho má, a nelituje, že si ho nechala udělat. Litovali toho, že si ho nechali udělat od špatně vyškoleného tatéra nebo že bylo příliš velké či nepěkné. Objevily se také zmínky o bolesti, trvalosti, určitém odsouzení nebo získání nesprávného tetování (např. jméno bývalého partnera).
Většina účastníků s tetováním považovala předsudky, které zažili, za nevýznamné. Jak uvedl jeden z účastníků: „Takže mám pocit, že bych byl jako ‚aha, takže se ti to nelíbí … no a co? Já se musím ráno probudit v tomhle těle, ne ty“. Jiný respondent uvedl: „Měli by se zbavit svých předsudků. Existuje spousta vysoce vzdělaných a inteligentních lidí s tetováním.“
Spisovatel Michael Biondi kdysi napsal: „Naše těla byla vytištěna jako prázdné stránky, které mají být vyplněny inkoustem našich srdcí.“ V té době pravděpodobně neměl na mysli sociálněvědní výzkum, ale pro ty, kteří přijímají tetování, tato studie poskytuje podporu jeho pocitu.
Obrázek na Facebooku: Microgen/