Projekt Avalon : Smlouva o kolektivní obraně jihovýchodní Asie (Manilský pakt); 8. září 1954
Strany této smlouvy,
Uznávajíce svrchovanou rovnost všech stran,
Potvrzujíce svou víru v cíle a zásady stanovené Chartou Organizace spojených národů a své přání žít v míru se všemi národy a vládami,
Potvrzujíce, že, v souladu s Chartou Organizace spojených národů prosazují zásadu rovných práv a sebeurčení národů, a prohlašujíce, že budou upřímně usilovat všemi mírovými prostředky o podporu samosprávy a o zajištění nezávislosti všech zemí, jejichž národy si ji přejí a jsou schopny převzít její povinnosti,
V přání posílit strukturu míru a svobody a prosazovat zásady demokracie, svobody jednotlivce a právního státu a podporovat hospodářský blahobyt a rozvoj všech národů v oblasti smlouvy,
s úmyslem veřejně a formálně deklarovat svůj smysl pro jednotu, aby případný agresor ocenil, že smluvní strany stojí v oblasti společně, a
chtějíce dále koordinovat své úsilí o kolektivní obranu v zájmu zachování míru a bezpečnosti,
se proto dohodly takto:
ČÁST I
Strany se zavazují, jak je stanoveno v Chartě Organizace spojených národů, řešit veškeré mezinárodní spory, do nichž mohou být zapojeny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír a bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli Organizace spojených národů.
ČÁST II
V zájmu účinnějšího dosažení cílů této smlouvy budou smluvní strany samostatně i společně prostřednictvím trvalé a účinné svépomoci a vzájemné pomoci udržovat a rozvíjet svou individuální i kolektivní schopnost odolávat ozbrojenému útoku a předcházet podvratné činnosti namířené zvenčí proti jejich územní celistvosti a politické stabilitě a čelit jí.
ČÁST III
Smluvní strany se zavazují posilovat své svobodné instituce a vzájemně spolupracovat při dalším rozvoji hospodářských opatření, včetně technické pomoci, určených jak k podpoře hospodářského pokroku a sociálního blahobytu, tak k podpoře individuálního a společného úsilí vlád o dosažení těchto cílů.
ČLÁNEK IV
1. Každá smluvní strana uznává, že agrese prostřednictvím ozbrojeného útoku v oblasti Smlouvy proti kterékoli ze smluvních stran nebo proti kterémukoli státu nebo území, které mohou smluvní strany na základě jednomyslné dohody později určit, by ohrozila její vlastní mír a bezpečnost, a souhlasí s tím, že v takovém případě bude jednat proti společnému nebezpečí v souladu se svými ústavními postupy. Opatření přijatá podle tohoto odstavce budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti Organizace spojených národů.
2. Je-li podle názoru kterékoli ze smluvních stran ohrožena nedotknutelnost nebo celistvost území nebo svrchovanost či politická nezávislost kterékoli smluvní strany v oblasti smlouvy nebo kteréhokoli jiného státu nebo území, na něž se čas od času vztahují ustanovení odstavce 1 tohoto článku, jiným způsobem než ozbrojeným útokem nebo je-li dotčena či ohrožena jakoukoli skutečností nebo situací, která by mohla ohrozit mír v oblasti, smluvní strany se neprodleně poradí, aby se dohodly na opatřeních, která by měla být přijata ke společné obraně.
3. Rozumí se, že žádná akce na území kteréhokoli státu určeného jednomyslnou dohodou podle odstavce 1 tohoto článku nebo na kterémkoli takto určeném území nebude podniknuta jinak než na pozvání nebo se souhlasem dotyčné vlády.
Článek V
Smluvní strany tímto zřizují Radu, v níž je každá z nich zastoupena, aby projednávala otázky týkající se provádění této smlouvy. Rada zajistí konzultace týkající se vojenského a jakéhokoli jiného plánování, které může čas od času vyžadovat situace vzniklá v oblasti Smlouvy. Rada je organizována tak, aby se mohla kdykoli sejít.
ČÁST VI
Tato smlouva se nedotýká a nesmí být vykládána tak, že se jakkoli dotýká práv a povinností kterékoli ze smluvních stran podle Charty Organizace spojených národů nebo odpovědnosti Organizace spojených národů za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti. Každá strana prohlašuje, že žádný z mezinárodních závazků, které jsou nyní v platnosti mezi ní a kteroukoli jinou stranou nebo třetí stranou, není v rozporu s ustanoveními této smlouvy, a zavazuje se, že neuzavře žádný mezinárodní závazek, který by byl v rozporu s touto smlouvou.
ČÁST VII
Každý další stát, který může podpořit cíle této smlouvy a přispět k bezpečnosti oblasti, může být po jednomyslné dohodě stran vyzván k přistoupení k této smlouvě. Každý takto vyzvaný stát se může stát stranou této smlouvy uložením listiny o přistoupení u vlády Filipínské republiky. Vláda Filipínské republiky informuje každou ze stran o uložení každé takové listiny o přistoupení.
ČÁST VIII
Jak je použito v této smlouvě, „smluvní oblast“ je obecná oblast jihovýchodní Asie, zahrnující rovněž celá území asijských smluvních stran, a obecná oblast jihozápadního Pacifiku, s výjimkou tichomořské oblasti severně od 21. stupně 30. minuty severní šířky. Strany mohou jednomyslnou dohodou změnit tento článek tak, aby bylo do smluvní oblasti zahrnuto území kteréhokoli státu, který přistoupí k této smlouvě v souladu s článkem VII, nebo jinak změnit smluvní oblast.
ČLÁNEK IX
1. Tato smlouva bude uložena v archivu vlády Filipínské republiky. Její řádně ověřené kopie předá tato vláda ostatním signatářům.
2. Smlouvu ratifikují a její ustanovení provádějí smluvní strany v souladu se svými ústavními postupy. Ratifikační listiny budou uloženy co nejdříve u vlády Filipínské republiky, která o tom vyrozumí všechny ostatní signatáře.2
3. Smlouva vstoupí v platnost mezi státy, které ji ratifikovaly, jakmile budou uloženy ratifikační listiny většiny signatářů, a vstoupí v platnost pro každý další stát dnem uložení jeho ratifikační listiny.
ČÁST X
Tato smlouva zůstává v platnosti po neomezenou dobu, avšak každá smluvní strana může přestat být smluvní stranou jeden rok poté, co bylo její oznámení o výpovědi předáno vládě Filipínské republiky, která informuje vlády ostatních smluvních stran o uložení každého oznámení o výpovědi.
ČÁST XI
Anglické znění této smlouvy je pro strany závazné, avšak pokud se strany dohodly na jejím francouzském znění a oznámily to vládě Filipínské republiky, je francouzské znění pro strany stejně závazné a autentické.
VYJÁDŘENÍ SPOJENÝCH STÁTŮ AMERICKÝCH
Spojené státy americké při provádění této Smlouvy tak činí s vědomím, že jejich uznání účinku agrese a ozbrojeného útoku a jejich souhlas s odkazem na ně v článku IV odst. 1 se vztahuje pouze na komunistickou agresi, ale potvrzují, že v případě jiné agrese nebo ozbrojeného útoku budou konzultovat podle ustanovení článku IV odst. 2.
Na důkaz toho níže podepsaní zmocněnci podepsali tuto smlouvu.
Dáno v Manile dne 8. září 1954.
(1) TIAS 3170; 6 UST 81-86. Ratifikace doporučena Senátem 1. února 1955; ratifikována prezidentem 4. února 1955; vstoupila v platnost 19. února 1955. Zpět
(2) Thajsko uložilo ratifikační listinu 2. prosince 1954; zbývající signatáři (Spojené státy, Austrálie, Francie, Nový Zéland, Pákistán, Filipíny a Spojené království) uložili své listiny 19. února 1955. Zpět