Projekt Avalon : Smlouva o vzájemné záruce mezi Německem, Belgií, Francií, Velkou Británií a Itálií; 16. října 1925 (Locarnský pakt)
Prezident Německé říše, Jeho Veličenstvo belgický král, prezident Francouzské republiky, Jeho Veličenstvo král Spojeného království Velké Británie a Irska a britských dominií za mořem, císař Indie a Jeho Veličenstvo král Itálie;
v touze uspokojit touhu po bezpečnosti a ochraně, která oživuje národy, na něž dopadla pohroma války v letech 1914-1918; berouce na vědomí zrušení smluv o neutralizaci Belgie a vědomi si nutnosti zajistit mír v oblasti, která byla tak často dějištěm evropských konfliktů;
Povzbuzeni rovněž upřímným přáním poskytnout všem zúčastněným signatářským mocnostem doplňkové záruky v rámci Paktu Společnosti národů a platných smluv mezi nimi;
rozhodli se uzavřít smlouvu s těmito cíli a jmenovali své zmocněnce:
Kteří po sdělení svých plných pravomocí, shledaných v dobré a náležité formě, se dohodli takto:
ČÁST 1.
Vysoké smluvní strany společně a nerozdílně zaručují způsobem stanoveným v následujících článcích zachování územního status quo vyplývajícího z hranic mezi Německem a Belgií a mezi Německem a Francií a neporušitelnost uvedených hranic, jak byly stanoveny mírovou smlouvou podepsanou ve Versailles dne 28. června 1919 nebo na jejím základě, jakož i dodržování ustanovení článků 42 a 43 uvedené smlouvy týkajících se demilitarizovaného pásma.
Článek 2.
Německo a Belgie, jakož i Německo a Francie se vzájemně zavazují, že se v žádném případě vzájemně nenapadnou nebo nenapadnou, ani se proti sobě neuchýlí k válce.
Toto ujednání však neplatí v případě:
(1) Uplatnění práva na zákonnou obranu, tj. odporu proti porušení závazku obsaženého v předchozím odstavci nebo proti hrubému porušení článků 42 nebo 43 uvedené Versailleské smlouvy, pokud takové porušení představuje nevyprovokovaný akt agrese a z důvodu shromáždění ozbrojených sil v demilitarizované zóně je nutná okamžitá akce;
(2) Akce podle článku 16 Paktu Společnosti národů;
(3) Akce v důsledku rozhodnutí přijatého Shromážděním nebo Radou Společnosti národů nebo podle článku 15 odst. 7 Paktu Společnosti národů za předpokladu, že v tomto posledním případě je akce namířena proti státu, který první zaútočil.
Článek 3.
Vzhledem k závazkům přijatým v článku 2 této smlouvy se Německo a Belgie a Německo a Francie zavazují urovnat mírovými prostředky a způsobem v ní stanoveným všechny otázky všeho druhu, které by mezi nimi mohly vzniknout a které by nebylo možno urovnat běžnými metodami diplomacie:
Každá otázka, v níž jsou strany ve sporu o svá práva, bude předložena k soudnímu rozhodnutí a strany se zavazují takovému rozhodnutí vyhovět.
Všechny ostatní otázky budou předloženy smírčí komisi. Nebudou-li návrhy této komise oběma stranami přijaty, bude otázka předložena Radě Ligy ns, která se jí bude zabývat v souladu s článkem 15 paktu Ligy.
Podrobná ujednání o provedení takového mírového urovnání jsou předmětem zvláštních dohod podepsaných tohoto dne.
Článek 4.
(1) Jestliže jedna z Vysokých smluvních stran tvrdí, že došlo nebo dochází k porušení článku 2 této smlouvy nebo k porušení článku 42 nebo 43 Versailleské smlouvy, předloží tuto otázku ihned Radě Společnosti národů.
(2) Jakmile se Rada Společnosti národů přesvědčí, že bylo spácháno porušení nebo přestoupení, oznámí neprodleně své zjištění mocnostem, které podepsaly tuto smlouvu, a ty se zavazují, že v takovém případě každá z nich přijde ihned na pomoc mocnosti, proti níž směřuje čin, který je předmětem stížnosti.
(3) V případě hrubého porušení článku 2 této smlouvy nebo hrubého porušení článku 42 nebo 43 Versailleské smlouvy jednou z Vysokých smluvních stran, se každá z ostatních smluvních stran zavazuje, že přijde neprodleně na pomoc straně, proti níž bylo takové porušení nebo porušení namířeno, jakmile se tato mocnost bude moci přesvědčit, že toto porušení představuje nevyprovokovaný akt agrese a že z důvodu buď překročení hranic, nebo vypuknutí nepřátelství, nebo shromáždění ozbrojených sil v demilitarizovaném pásmu je nutné okamžitě zakročit. Nicméně Rada Společnosti národů, která se bude zabývat touto otázkou podle prvního odstavce tohoto článku, vydá svá zjištění a Vysoké smluvní strany se zavazují jednat v souladu s doporučeními Rady, pokud s nimi souhlasí všichni členové kromě zástupců stran, které se zapojily do nepřátelství.
Článek 5. Rada Společnosti národů, která se bude zabývat touto otázkou podle prvního odstavce tohoto článku, vydá svá zjištění a Vysoké smluvní strany se zavazují jednat v souladu s doporučeními Rady, pokud s nimi souhlasí všichni členové kromě zástupců stran, které se zapojily do nepřátelství.
Ustanovení článku 3 této smlouvy jsou postavena pod záruku Vysokých smluvních stran, jak stanoví následující ustanovení:
Odmítne-li jedna z mocností uvedených v článku 3 podrobit spor mírovému urovnání nebo vyhovět rozhodčímu nebo soudnímu rozhodnutí a dopustí-li se porušení článku 2 této smlouvy nebo porušení článků 42 nebo 43 Versailleské smlouvy, použijí se ustanovení článku 4 této smlouvy.
Jestliže jedna z mocností uvedených v článku 3, aniž by se dopustila porušení článku 2 této smlouvy nebo porušení článků 42 nebo 43 Versailleské smlouvy, odmítne předložit spor k mírovému urovnání nebo se podřídit rozhodčímu nebo soudnímu rozhodnutí, předloží druhá strana věc Radě Společnosti národů a Rada navrhne, jaká opatření mají být učiněna; Vysoké smluvní strany se těmto návrhům podřídí.
Článek 6. V případě, že jedna z mocností uvedených v článku 3 odmítne předložit spor k mírovému urovnání nebo se podřídit rozhodčímu nebo soudnímu rozhodnutí, předloží druhá strana věc Radě Společnosti národů a Rada navrhne, jaká opatření mají být učiněna; Vysoké smluvní strany se těmto návrhům podřídí.
Ustanovení této smlouvy se nedotýkají práv a povinností Vysokých smluvních stran vyplývajících z Versailleské smlouvy nebo z ujednání, která ji doplňují, včetně dohod podepsaných v Londýně dne 30. srpna 1924.
ČÁST sedmá.
Tato smlouva, která je určena k zajištění udržení míru a je v souladu s Paktem Společnosti národů, nesmí být vykládána jako omezující povinnost Společnosti podniknout jakákoli opatření, která budou považována za moudrá a účinná k zajištění míru ve světě.
ČÁST 8.
Tato smlouva bude registrována u Společnosti národů v souladu s Paktem Společnosti národů. Zůstane v platnosti, dokud Rada na žádost jedné nebo druhé Vysoké smluvní strany, oznámenou ostatním signatářským mocnostem tři měsíce předem, a hlasováním nejméně dvoutřetinovou většinou nerozhodne, že Společnost národů zajišťuje Vysokým smluvním stranám dostatečnou ochranu; smlouva pozbude platnosti uplynutím jednoho roku od tohoto rozhodnutí.
ČÁST 9.
Tato smlouva neukládá žádnému z britských dominií nebo Indii žádný závazek, ledaže vláda takového dominia nebo Indie dá najevo, že ji přijímá.
ČÁST 10.
ČÁST 11.
Článek 12.
Tato smlouva bude ratifikována a ratifikace budou uloženy v Ženevě v archivu Společnosti národů co nejdříve.
Vstoupí v platnost, jakmile budou uloženy všechny ratifikace a jakmile se Německo stane členem Společnosti národů.
Tato smlouva, vyhotovená v jediném exempláři, bude uložena v archivu Společnosti národů a generální tajemník bude požádán, aby předal ověřené opisy každé z Vysokých smluvních stran.
V důvěře v to podepsali výše uvedení zmocněnci tuto smlouvu.
Dáno v Locarnu dne 16. října 1925.
.