Rodiče rasově smíšených dětí musí pochopit tuto zásadní skutečnost
Je těžké vychovávat děti ve světě, který je zaměřen na nenávist a rozdělení. Mnohem větší výzvou je vychovávat rasově smíšené dítě ve společnosti, která byla postavena na méněcennosti.
Mnoho rasově smíšených dětí se musí potýkat s vážnými problémy s identitou, které je mohou provázet až do dospělosti. Neustálý boj mezi hledáním útočiště v rámci rasové skupiny a zároveň zachováním skutečného pocitu vlastní identity je nebezpečný.
Tyto děti se v dospělosti vyvíjejí prakticky bez jakéhokoli ponětí o své jedinečné kultuře. Mohou převzít charisma nebo rysy své dominantní rasy, ale vždy je v nich něco, co je odlišuje.
V tom, že jsou dvourasové, je velká krása a je tak nešťastné, že nalezení této krásy se neobejde bez problémů.
Nepochybně půjdou do školy a začnou si všímat rasové odlišnosti mezi svými spolužáky. Jistě, Spojené státy jsou tavicím kotlem krásných kultur; plným různých odstínů pleti, struktur vlasů a barev očí.
Když se však podíváte prizmatem očí dvourasového dítěte, pochopíte, jakému boji čelí. Děti z určitého prostředí mají tu výhodu, že znají svou kulturu. Mají zvyky a tradice, které utvářejí jejich sebevědomí. Je pravděpodobné, že ve svém sousedství nebo v místech, kde se konají bohoslužby, mohou mít velkou komunitu dětí, které jsou jim podobné.
Rasové děti mají často pocit, že si musí vybrat jednu kulturu místo druhé. Konkrétně dítě afroamerického a kavkazského původu se může cítit nepříjemně v blízkosti kavkazských dětí nebo naopak.
Ačkoli technicky vzato patří k dané rase, stále existuje nevyslovené rozdělení, kvůli kterému se cítí jako vyděděnec.
Rodiče rasově smíšených dětí mají obrovskou odpovědnost za to, aby svým dětem vštípili pocit vlastní hodnoty a sebedůvěry. Nejdříve musí být v domácnosti pocit pravdy, díky němuž dítě nebude mít problém s vyzdvižením rasy.
Přijetí postoje „barvosleposti“ vašemu dítěti v růstu nepomůže. Ve skutečnosti je to jen více zmate, až budou muset rozpoznat rasovou diskriminaci.
Vychovával jsem v domácnosti, kde se jasně diskriminační situace zamlžovala jinými výmluvami než rasou. Moji rodiče měli pocit, že když mě před tímto pohledem ochrání, pomůže mi to k tomu, abych každého, s kým se setkám, neoznačoval za rasistu.
Ačkoli je to v dokonalém světě velkolepá mentalita, bohužel jsem mnoha lidem dával průchod, i když ve skutečnosti měli být za své činy voláni. Děti touží po realitě. Jejich nevinnost je jen zástěrkou pro celý svět zvědavosti.
„Nemám vůči sobě předsudky. Nejsem ani na straně bílých, ani na straně černých. Jsem na straně Boha – toho, který mě stvořil a způsobil, že pocházím z černých a bílých.“
– Bob Marley
Vnímají víc, než si myslíme, a je nutné, aby pochopili, jak svět funguje. Když je poučíme o tom, co jsou to předsudky a jak se vypořádat se situací diskriminace, lépe je připravíme na realitu.
Afroameričtí rodiče by také měli pochopit, že jen proto, že jejich dítě nemusí vypadat tradičně černošsky, neznamená to, že je svět nebude identifikovat jako menšinovou rasu.
Děti smíšených ras jsou stejně náchylné k diskriminaci. Je docela ponižující, když dítě řekne svému rodiči o situaci, která byla zjevně nevhodná, a rodič ji smete se slovy: „oni to tak nemysleli“ nebo „oni nevědí, co jsi zač.“
Tuto esej směřuji konkrétně k černošským a bělošským párům pouze proto, že mohu mluvit z osobního pohledu na věc. Jedná se o ošemetnou kombinaci, protože dítě není jen směsicí dvou kulturních protikladů, ale také směsicí dvou ras, které se v minulosti nenáviděly.
Bělošský rodič má odpovědnost za to, aby projevil nezaujatý pohled na všechny Afroameričany – nejen na ty ve své rodině. Účast na upřímných rozhovorech s ohledem na rasu, kulturu a americkou historii zvýší úctu vašeho dítěte k vám.
Pravděpodobně nebude pociťovat paranoiu z přesvědčení, že všichni běloši jsou rasisté. Spíše uvidí ukázkový příklad mírového soužití dvou odlišných ras.
Afroamerický rodič má v tomto vztahu nejdůležitější roli, protože dítě se s vámi pravděpodobně bude snažit najít společnou řeč. Podporujte to. Nedávejte příliš najevo své odlišnosti; nevytvářejte tak propast mezi vaší a jejich kulturou.
Potýkám se s neukojitelným pocitem hledání uznání u těch, kteří jsou na mé černošské straně, protože upřímně řečeno, naše zkušenosti jsou podobné. Je velmi skličující, když ti, s nimiž cítíte podobnost, vaše zkušenosti přehlížejí a zařazují vás do další oddělené škatulky.
Vytvoření pocitu porozumění a jednoty vštípí vašemu dítěti velký smysl pro sebeuvědomění. Už nebude cítit břemeno, že si musí vybrat stranu. Spíše najdou pohodlí ve své kůži v přítomnosti všech ras.
Vychovávali mě v duchu, že volba jedné rasy nad druhou nepřipadá v úvahu. Moje matka se o rodině mého otce vyjadřovala velmi pochvalně a naopak. Jistě, doba byla jiná a oni bohužel neměli k dispozici všechny prostředky, které jsou k dispozici nyní, aby je vychovávali k pochopení toho, jak se cítím. Připouštím, že dělali, co mohli.“
S tím, jak se rodí stále více rasově smíšených dětí, je třeba, aby se o identitě začalo mluvit. Ano, vaše děti budou procházet experimentálními fázemi, ale snaží se najít samy sebe stejně jako každé jiné dítě.
Vlastně si to uvědomte.
Dopřejte jim ten čas, aby našly, kam patří.
Výzva je přítomna; o tom není pochyb. Ale díky lásce, pozitivnímu posilování a upřímnosti vaše dítě přirozeně dospěje k sebepřijetí.