Rostov-na-Donu
Rostov-na-Donu (Ростов-на-Дону). Mapa: VI-20. Město (2018, 1 130 305 obyv.) na řece Don a správní centrum Rostovské oblasti v Ruské federaci. Je to významné průmyslové a dopravní centrum s říčním přístavem a letištěm. Jeho historie je úzce spjata s historií Ukrajiny a značnou část obyvatelstva tvoří Ukrajinci (viz Donská oblast).
Město vzniklo jako osada kolem nové pevnosti postavené v roce 1761 a pojmenované podle Dymytrije Tuptala (Rostovského). V roce 1797 se město stalo okresním centrem Novoruské gubernie a poté Kateřinoslavské gubernie (1802-88). Když byla v roce 1888 zřízena samostatná Donská kozácká gubernie, byl Rostov-na-Donu vybrán za její hlavní město. Po vybudování přístavu a celní stanice v roce 1834 a železničního spojení s Moskvou v roce 1871 a Vladikavkazem v roce 1875 se město vyvinulo ve významné obchodní centrum. Vyváželo obilí a suroviny a dováželo tabák a průmyslové zboží. Na přelomu 19. a 20. století bylo po Oděse druhým největším městem v jižní oblasti ruského impéria. Počet jeho obyvatel vzrostl z 3 000 v roce 1809 na 17 600 v roce 1860 a 119 500 v roce 1897.
V roce 1915 bylo mnoho rusofilů z Haliče ruskými úřady evakuováno do Rostova na Donu. Tam měli až do roku 1920 své vlastní instituce, např. haličsko-ruský výbor (v čele s Volodymyrem Dudykevyčem), gymnázium pro své děti a na univerzitě studentskou hromadu, která byla přenesena z Varšavy. V letech 1918-20 byl Rostov-na-Donu opěrným bodem Dobrovolnické armády Antona Děnikina. Podle sovětského sčítání lidu z roku 1926 zde 59 200 Ukrajinců tvořilo 19,2 % obyvatel města.
Od roku 1924 byl Rostov-na-Donu hlavním městem Severokavkazského kraje, v letech 1934-7 Azovsko-černomořského kraje a nakonec Rostovské oblasti. Dnes je město jedním z největších center výroby zemědělských strojů v Rusku. Má také velký potravinářský průmysl, lehký průmysl a chemický průmysl. Kromě tří univerzit má dvacet vysokých škol. Jeho architektonickými památkami jsou kostel z 80. let 17. století a radnice (1896-9).
.