Rozzlobené myšlenky, rizikové srdce

Rozzlobené myšlenky, rizikové srdce

Zjištění výzkumu ukazují jasný vzorec – být rozzlobeným nebo nepřátelským člověkem škodí srdci. Například:

• V nedávné studii provedené na 12 986 účastnících, která byla publikována v časopise Circulation (Vol. 101, No. 17), měli lidé s největšími sklony k hněvu téměř třikrát vyšší pravděpodobnost infarktu než ti s nízkou mírou hněvu.

• Studenti medicíny, kteří se ve stresu rychle rozzlobili, měli třikrát vyšší pravděpodobnost vzniku předčasného srdečního onemocnění a pětkrát vyšší pravděpodobnost předčasného infarktu než jejich klidnější kolegové ve studii z roku 2002 v Archives of Internal Medicine (Vol. 162, No. 8). Autoři zdůraznili, že vznětlivost předpovídá srdeční onemocnění ještě dříve než takové tradiční rizikové faktory, jako je cukrovka a hypertenze.

Další studie – ale ne všechny – zjistily, že vysoký vztek a nepřátelství jsou spojeny se zvýšeným rizikem výskytu a úmrtnosti na ischemickou chorobu srdeční, hypertenzí, krevním tlakem a dalšími problémy souvisejícími se srdcem. Vědci však stále zkoumají, jak přesně nepřátelství – sklon k podezřívavosti vůči druhým a vnímání jejich jednání jako nepřátelského, i když tomu tak není – a hněv – sklon k nepřiměřenému vzteku – způsobují kardiovaskulární problémy a jak mohou tyto problémy zhoršovat další sociální faktory.

„Pro všechno, co víme o nepřátelství a zdraví, potřebujeme mnohem více informací o přesných mechanismech, které činí nepřátelství tak toxickým,“ vysvětluje psycholožka Catherine Stoneyová z Ohio State University, PhD.

Předpokládá Stoneyová, že objasnění nuancí jejího komplikovaného vztahu se sociálními a kognitivními vlivy pomůže vysvětlit, proč některé metodologicky správné studie nezjistily žádné souvislosti mezi hněvem a zdravím, zatímco mnohé jiné ano.

Sociální vlivy

Jistě, sociální situace a podpora se zdají být klíčovým zprostředkujícím faktorem hněvu a kardiovaskulárního zdraví. V článku Psychosomatic Medicine z roku 1998 (Vol. 60, No. 1) uvádí psycholog Duke University Edward C. Suarez, PhD, a jeho kolegové, že vysoce nepřátelští muži, kteří byli obtěžováni laboratorním technikem při luštění pětipísmenných slov, měli větší fyziologické reakce než účastníci s nízkou mírou nepřátelství. Obtěžovaní nepřátelští muži měli vyšší krevní tlak, srdeční frekvenci, reakce noradrenalinu, testosteronu a kortizolu – a to platilo i v případě, že je výzkumníci porovnali s nepřátelskými muži, kteří při plnění úkolu obtěžováni nebyli. Navíc nepřátelští účastníci, kteří uváděli, že jsou na experimentátora naštvaní, protože je obtěžuje, se hůře zotavovali ze systolického krevního tlaku a během zotavování u nich docházelo k většímu nárůstu noradrenalinu.

„Předložené důkazy opět potvrzují důležitost sociálních situací a vzrušení z hněvu při moderování vztahu mezi nepřátelstvím a fyziologickou aktivitou,“ píší autoři, kteří v roce 1993 v článku Health Psychology (Vol. 12, No. 6) uvedli podobné výsledky pro ženy. V této studii došlo u obtěžovaných nepřátelských žen k většímu zvýšení systolického krevního tlaku v průběhu plnění úkolu a v období zotavení než u obtěžovaných žen s nízkým stupněm nepřátelství a u žen, které nebyly obtěžovány. A nepřátelské ženy, které uváděly, že během úkolu pociťovaly napětí, frustraci, úzkost a podráždění, měly ještě vyšší hodnoty krevního tlaku a srdeční frekvence. Zajímavé je, že hněv nebyl spojen s kardiovaskulární reakcí – pravděpodobně proto, že ženy mohou méně často vyjadřovat svůj hněv, domnívají se vědci.

Jiný výzkum ukázal, že izolace, nízká vnímaná sociální opora a sociální konflikty mohou lidi vystavit většímu riziku ischemické choroby srdeční – a že lidé, kteří se hněvají, mají tendenci mít nízkou sociální oporu a vysokou úroveň konfliktů v blízkých vztazích. Proto se psycholog Timothy W. Smith, PhD, a jeho kolegové z University of Utah blíže zabývají manželstvím a kardiovaskulárním zdravím.

Ve studii Psychosomatic Medicine z roku 1999 (Vol. 61, No. 4) na mladých manželských párech se spolu s psycholožkou Lindou C. Gallo, PhD, zjistili, že manželé, kteří dosáhli vyššího skóre v testech nepřátelských a podezíravých postojů psaných tužkou a papírem, vykazovali větší zvýšení krevního tlaku během diskuze o stresujícím manželském problému než ti, kteří měli nižší skóre – a stejně tak jejich manželky.

„Nešlo tedy jen o to, že je manžel nepřátelský,“ říká Smith, „ale zdálo se, že právě interakce s nepřátelským manželem zvyšuje stresovost těchto interakcí.“

V navazující studii, která bude prezentována na konferenci Americké psychosomatické společnosti letos na jaře, vědci tato zjištění zopakovali a zkoumali také hněvivý temperament. Zjistili, že u krátce temperamentních manželek a jejich manželů došlo k větším změnám srdeční frekvence a krevního tlaku než u nehněvivých manželek a jejich manželů.

Hněviví a nepřátelští manželé tedy čelí dvojímu nebezpečí, říká Smith: Být hněvivý a nepřátelský (nebo být ženatý s někým, kdo takový je) nejenže zvyšuje jejich fyziologickou reaktivitu – což je vystavuje většímu kardiovaskulárnímu riziku – ale také je vystavuje většímu manželskému stresu, což může jejich riziko ještě zvýšit.

Další Smithův výzkum to potvrzuje. Ve výzkumu, který je předmětem recenze a který byl prezentován na výročním zasedání Společnosti pro psychofyziologický výzkum, zjistil, že nepřátelsky naladění lidé často nevyužívají sociální podpory přátel. Když účastníci s vysokou a nízkou mírou nepřátelství plnili v laboratoři stresující úkoly, Smith zjistil, že méně nepřátelští jedinci měli z podpory přátel prospěch – méně jim stoupal krevní tlak než těm, jejichž přátelé se chovali pouze neutrálně. Nepřátelští účastníci však z podpory přátel neprofitovali.

„Tím, že nepřátelští lidé přehnaně reagují na konflikty a nedůvěřují druhým, mohou být také ohroženi, protože ze svých sociálních vztahů nemají fyziologický prospěch,“ vysvětluje Smith.

Dovednosti zvládání

Jiní psychologové zkoumají, zda dovednosti zvládání ovlivňují kardiovaskulární zdraví. Například psycholožka Karina Davidsonová, PhD. z Mount Sinai Medical Center v New Yorku a její kolegové uvádějí v časopise International Journal of Behavioral Medicine (Vol. 6, No. 3), že lidé, kteří se se svým hněvem vyrovnávají konstruktivně – například tím, že pracují na řešení problému, který je rozzlobil – mají nižší klidový krevní tlak než lidé s menšími dovednostmi zvládání.

Ve výzkumu prezentovaném na zasedání Mezinárodní společnosti behaviorální medicíny v roce 1998 měřili fyziologické reakce vysokoškoláků poté, co jim experimentátor kladl otázky, které měly vyvolat podráždění, například „Co vás nejvíce rozčiluje?“. Lidé, kteří dosáhli vysokého skóre v ukazateli konstruktivního hněvu, se poměrně rychle vrátili k výchozí hodnotě krevního tlaku, často během pěti minut, zatímco těm s nízkým skóre konstruktivního hněvu trvalo až 90 minut, než se jejich krevní tlak snížil.

Na základě podobných zjištění nyní někteří vědci vyslovují teorii, že na kardiovaskulárním zdraví se podepisuje nejen rozčilení, ale i fyzický stres z dlouhodobého hněvu. Davidson vyvíjí program, který má nepřátelsky naladěné muže naučit, jak zkrátit dobu, po kterou jsou naštvaní, aby snížili svá zdravotní rizika (viz str. 44).

Catherine Stoneyová a její kolegové z Ohio State University zkoumají podobnou konstrukci zvládání stresu, aby přišli na kloub některým matoucím výsledkům výzkumu: Zatímco některé studie zjistily, že na kardiovaskulární zdraví má vliv tendence člověka potlačovat svůj hněv (často nazývaná „anger-in“), jiné zjistily, že špatný vliv má tendence hněv ventilovat („anger-out“). Práce Stoneyové naznačuje, že účinky hněvu mohou být komplexnější.

Její tým zkoumá projevy hněvu lidí na kontinuu, které sahá od lidí, kteří svůj hněv vždy vyjadřují, až po ty, kteří svůj hněv vždy potlačují. Ti, kteří se nacházejí uprostřed škály, mají flexibilní dovednosti pro zvládání hněvu. Mohou například zmírnit svůj hněv při rozhovoru s nadřízenými, ale své pocity plněji vyjádří se svým manželem či manželkou.

V porovnání s lidmi, kteří se s hněvem vyrovnávají flexibilně, u lidí, kteří ho vždy ventilují nebo potlačují, dochází během stresové události k výrazně většímu nárůstu krevního tlaku a také k vyšší hladině cholesterolu a homocysteinu, aminokyseliny, která je rizikovým faktorem srdečních onemocnění, zjišťuje Stoneyová. Obecně se tato zjištění shodují u afroamerických i bílých mužů, uvádějí Montenique L. Finney, Stoney a Tilmer O. Engebretson, PhD, v časopise Psychophysiology (Vol. 39, No. 3).

„Myslíme si, že lidé s tímto rigidnějším stylem jsou fyziologicky trochu jiní,“ vysvětluje Stoney. „Zdá se, že mají velké reakce autonomního nervového systému, které mají zdraví škodlivé důsledky….Skutečnou otázkou je, co to způsobuje.“

.