Salute E Vita se „hořkosladce“ loučí s dlouholetými zákazníky
Pokud máte potíže se zobrazením prezentace na mobilním zařízení, klikněte zde.
Když majitelka restaurace Salute E Vita Menbere „Menbe“ Aklilu v pátek v poslední den provozu richmondské restaurace podávala jídlo, podávala si ruce a objímala se se zákazníky, někteří si možná nevšimli jizev a popálenin, které má na rukou.
Jsou jednoznačnou připomínkou násilného vztahu, který ji v devátém měsíci těhotenství přinutil stát se bezdomovkyní.
Bolestná minulost ji připravila na úspěch a inspirovala ji k tomu, aby vždy něco vracela, řekla Aklilu v pátečním rozhovoru. To je jeden z hlavních důvodů, proč její restaurace v průběhu let poskytla zdarma jídlo tisícům lidí bez domova, veteránům a matkám samoživitelkám s nízkými příjmy. Stále si nese vzpomínky na to, jak ve své rodné Etiopii viděla zastřelenou matku, jak žila v útulku pro ženy v Itálii a jak vychovávala svého syna ve státním bytě v Oaklandu.
Aklilu vlastní restauraci Salute E Vita od roku 2002, osm let poté, co zde byla zaměstnána jako hosteska za minimální mzdu. Restaurace se stala základem komunity, přitahuje štamgasty z celé Bay Area a je široce chválena za své filantropické akce. Zajistila prosperující život jí i jejímu synovi, který pracuje na doktorátu z psychoanalýzy v New Yorku.
Ale po několikaletém sporném vztahu s majitelem budovy restaurace, developerem Richardem Poem, se Aklilu rozhodla restauraci zavřít. V současné době pracuje na tom, aby do devíti měsíců znovu otevřela restauraci Salute E Vita v Point Richmondu, jak uvedla.
„Je to hořkosladké, znám všechny v této komunitě a loučení je těžké,“ řekla Aklilu.
Aklilu je také smutná, že musí opustit 40 zaměstnanců restaurace, z nichž někteří zde pracovali od 90. let.
Poslední dva dny restaurace podávala jídla zdarma a požádala zákazníky, aby přispěli zaměstnancům tím, co si mohou dovolit, a rozdělili to mezi ně.
Největší vzpomínky na vlastnictví restaurace má na každoroční obědy na Den díkůvzdání a brunche ke Dni matek. Posledních devět let podávala restaurace na Den díkůvzdání zdarma jídlo bezdomovcům, obvykle asi 1 300 lidem.
S bezdomovci se podle ní zacházelo stejně – ne-li lépe – jako s běžnými zákazníky.
„Obsluhujeme je důstojně, obsluhujeme je po jednom: ‚ano, madam, ne, madam, dáte si k dezertu cappuccino, espresso nebo zelený čaj? “ řekl Aklilu. „To si odnesu navždy.“
A v posledních osmi letech restaurace každoročně na Den matek obslouží asi 100 svobodných maminek s nízkými příjmy v rámci akce nazvané „Ano, jste toho hodna“, když jim předtím dopřeje výlet do kosmetického salonu. Aklilu jim vyprávěla o svých vlastních zkušenostech svobodné matky s nízkými příjmy a o tom, jak se jí podařilo dosáhnout úspěchu.
Mnoho návštěvníků restaurace Aklilu nadšeně vzdává hold. „Chodíte sem kvůli jídlu a výhledu, ale vracíte se sem kvůli Menbe a tomu, co udělala pro komunitu a jak změnila životy lidí,“ řekla návštěvnice restaurace Melissa Male.
Aklilu plánuje pokračovat v tradici Dne matek a Dne díkůvzdání. Po uzavření Salute E Vita bude na plný úvazek pracovat jako dobrovolnice v polévkové kuchyni Greater Richmond Interfaith Program.
„Nevracím to kvůli této restauraci, vracím to, protože je to správné,“ řekla.
Dlouholetý štamgast Mike DeSimoni si Aklilu vyhlédl, když v restauraci pracovala jako manažerka. Původní majitel ji chtěl prodat, a přestože Aklilu doufala, že ji převezme, neměla na to peníze. DeSimoni, sám přistěhovalec, jí tedy podle svých slov půjčil tisíce dolarů, které měla do pěti let vrátit. Ona mu to splatila za 11 měsíců.
„Částečně jsem to udělal proto, že ona má kontakt s lidmi, měla těžký život a vždycky lidem pomáhá,“ řekl DeSimoni.