Skotačící včela
Bydlím v Možnostech –
Dům krásnější než próza –
Mnoho oken –
Vyšší – pro dveře –
Komory jako cedry –
Nepřekonatelný zrak –
A pro věčnou střechu
Gambáče z nebe –
O návštěvách – nejkrásnějších –
Pro zaměstnání – toto –
Rozprostírám doširoka své úzké ruce
Pro shromáždění ráje –
F466 (1862) J657
V F445 si Dickinsonová stěžovala, že se „mě“ snažili „zavřít do Prózy“, jako by byla malá holčička a mohli ji zavřít do skříně a přimět k tichu. V závěru této básně tuto snahu odmítá jako marnou: stejně dobře by se mohli pokusit zavřít ptáka do vězení za zradu, jako jí zabránit, aby se jí točil mozek. Takto Dickinsonová negativně zarámovala svou svobodu ve vězení.
Tato báseň nemá nic z negativity a má všechnu svobodu. Básnířka zde přebývá v „možnosti“ a ta je téměř z definice svobodou omezenou pouze představivostí. Bílá královna se chlubila, že „před snídaní uvěřila až šesti nemožným věcem“ – to je jistě výkon vyžadující ohromnou představivost. Dovedu si představit, že Dickinson by s královnou dokázal držet krok.
To, co je možné, je opět z definice rozsáhlejší a rozmanitější než prozaický svět pozorování a logiky. Je to svět imaginace a poezie. Není divu, že Dickinsonová považuje svůj imaginativní svět – svůj skutečný příbytek – za „spravedlivější“ než stísněné prostory prozaického, tedy skutečného, fyzického domu a domova. Možnost má více dveří a oken – tím lépe propouští světlo a vyhlíží ven!
Tinturnské opatství, nyní otevřené k nebi
Však je tu také nádherné soukromí. Tyto „nadstandardní“ dveře mají dvojí účel. A navzdory četným oknům jsou zde soukromé „komnaty“ pro oko stejně „nedobytné“ jako cedr. Básník může být v tomto úžasném domě tak samotářský, jak si přeje. Jedinými povolenými návštěvníky jsou ti „nejkrásnější“. Musím se přiznat, že se mi vybavují drobné víly nebo včelky a robátka, s nimiž Dickinsonová jako by občas rozmlouvala. Jsou tu také tajemní „hostitelé“, kteří ji navštěvují (F303). Bezpochyby patří mezi „nejkrásnější“.
Nejpůvabnější částí této básně jsou podle mě poslední dva verše. Básníkovy úzké ruce se rozprostírají doširoka, aby „shromáždily ráj“. To je její „povolání“. „Mým zaměstnáním je Circumference,“ napsala Higginsonovi (L268). Představuji si, jak roztahuje ruce, jako by chtěla naznačit, že i Ráj spadá do jejich rozpětí.
.