Současný stav Saúdské Arábie

admin 0 Comments Articles

Současný stav Saúdské Arábie

Saúdská Arábie je nejstarším americkým partnerem na Blízkém východě. Tento vztah sahá až do roku 1943, kdy tehdejší prezident Franklin Delano Roosevelt pozval saúdskoarabského krále, aby vyslal do Washingtonu několik svých synů a zahájil dialog mezi Spojenými státy a Saúdskou Arábií. Vyslal prince Fajsala, pozdějšího krále Fajsala. FDR zpečetil dohodu na slavném valentýnském setkání v roce 1945 v Egyptě na palubě lodi USS Quincy přímo s králem ibn Saúdem. Dohoda mezi Spojenými státy a Saúdskou Arábií byla vždy poměrně jednoduchá. Spojené státy získávají přístup k saúdským energetickým zdrojům, za což Spojené státy poskytují podporu saúdské bezpečnosti doma i v zahraničí.

Bruce Riedel

Senior Fellow – Foreign Policy, Center for Middle East Policy, Center for Security, Strategy, and Technology

Sleduji tento vztah od roku 1977, kdy jsem nastoupil do CIA. Měl výrazné vzestupy a pády. Některé vzestupy byly mimořádně vysoké, jako například v roce 1991 válka v Perském zálivu, a některé pády byly mimořádně nízké, ropné embargo v roce 1973 a samozřejmě dnes před 19 lety útok 11. září. Dnes však máme se Saúdskou Arábií zásadně jiné a nové vztahy, než jaké jsem zažil za posledních 75 let. Saúdská Arábie dnes pod vedením krále Salmána a jeho syna Mohammeda bin Salmána, MBS, korunního prince, zahájila řadu zahraničních politik, které jsou bezohledné a nebezpečné, a co je nejdůležitější, jsou v rozporu s životními zájmy Ameriky na Blízkém východě a ve světě.

Mohammed bin Salmán je do značné míry hybnou silou těchto politik. Je jedním z nejvyšších mikromanažerů jakékoli politiky. Potřebuje ji dotáhnout do nejmenších detailů. Myslím, že to nám o smrti Džamála Chášukdžího hodně napovídá. Král je však v celém procesu také mimořádně důležitý. Král Salmán poskytuje legitimitu a je jakýmsi vzdušným krytím pro aktivity korunního prince.

Království Saúdské Arábie bylo po desetiletí tradičně velmi opatrnou zemí, která se vyhýbala riziku. Na problémy raději vrhá peníze, nikoli vojenské prostředky. Dává přednost jednání v zákulisí, nikoli na veřejnosti. To vše se v posledních více než pěti letech za vlády Mohammeda bin Salmána dramaticky změnilo. Království se nyní stalo nepředvídatelným, nevyzpytatelným, a jak jsem již řekl, bezohledným a nebezpečným.

Velmi rychle se krátce zaměřím na tři oblasti politiky, které to jen ilustrují. Zdaleka nejdůležitější je válka v Jemenu. Válka v Jemenu je dnes bezpochyby největší humanitární katastrofou na světě. Tisíce, desetitisíce jemenských dětí trpí a mnoho z nich nepřežije.

Místo toho, aby se stal rychle, rozhodující bouře, jak ji na začátku nazval MBS, se změnila v bažinu, která stojí saúdskoarabské království majlant. Místo toho, aby válka vytlačila z hlavního města Saná a dalších měst proíránské milice, šíitské Hútíe Zaidi, poskytla Íránu základnu u Rudého moře a na Bab-el-Mandebu. Írán za tyto zálohy zaplatil nemalou částku. Kontrast mezi saúdskými a íránskými výdaji v Jemenu nemůže být dramatičtější. Místo toho, aby byl v této válce obléhán Írán, jsou to saúdská města, saúdská ropná infrastruktura, která je pravidelně napadána Hútíi a v jednom případě přímo Íránci pomocí řízených střel a dronů. Je to opravdu pozoruhodná situace, když vidíme Saúdskou Arábii na tomto místě.

Dnes si království konečně, myslím, že opožděně, uvědomilo svou chybu a velmi chce válku ukončit. Dvakrát požádalo o příměří, ale nestáhlo své jednotky z jemenského území a nevzdalo se podpory sil jemenského prezidenta Hádího. Na druhou stranu se zdá, že zaidští šíitští povstalci s válkou nijak nespěchají. Je stále jasnější, že se zaidští šíité domnívají, že ve válce vítězí a že jsou na pokraji úplného vítězství.

Tato válka je zcela výtvorem MBS. Vrhl se do ní zhruba před pěti lety téměř v panice, bez vidiny konce, bez strategie, jak konce dosáhnout, a bez rozhodujících spojenců, především Pákistánu a Ománu, tedy zemí, které mají největší vliv na to, jak tento konflikt ukončit. Nyní se zoufale snaží najít obětní beránky za svou chybu. Ví, že v královské rodině jsou významné složky, které ho z tohoto marasmu viní. A právě vyhodil velitele saúdských sil v Jemenu pod záštitou protikorupčního úplatku.

Další arabští partneři, které Saúdové měli na začátku války, především Emiráti, ale také Jordánci, Bahrajnci a další, nyní všichni opustili bojiště. V podstatě válku opustili a Emiráti mají nadále určitý zbytkový vliv, ale zapojují se mnohem méně než dříve.

Pouze Spojené státy americké a v menší míře Velká Británie nadále poskytují takovou podporu, která umožňuje pokračování této války. A je nezbytné, abychom s tím něco udělali. Válka nás zanechala spojeny s humanitární katastrofou a s následky této katastrofy. Dostala nás do situace, kdy jsme spojencem Saúdské Arábie ve vražedném tažení proti nejchudší zemi arabského světa. Spojené státy by měly okamžitě podniknout kroky k ukončení veškeré podpory této války.

Doporučoval bych stažení většiny nebo všech amerických jednotek uvnitř Saúdské Arábie ještě dnes, omezení výcvikových programů, žádný nový prodej zbraní, ale co je ještě důležitější, přerušení logistických řetězců pro probíhající prodej zbraní. Spojené státy poskytují asi dvě třetiny letadel saúdskému královskému letectvu, druhou třetinu poskytuje Velká Británie. Pokud bychom my a Spojené království přerušili logistickou podporu, královské saúdské letectvo by bylo doslova uzemněno. Tak velký vliv máme. To je to, jak velkou máme odpovědnost.

Druhou záležitostí, o které bych se zmínil jen trochu stručněji, je obléhání Kataru, které začalo v roce 2017. Saúdská Arábie a Emiráty a Bahrajn oznámili, že přerušují veškerou komunikaci, veškeré diplomatické vztahy se státem Katar a uzavírají vzájemné hranice a uzavírají vzdušný prostor. To výrazně poškodilo Radu pro spolupráci v Zálivu. Byli jsme hlavními aktéry při vytváření Rady pro spolupráci v Perském zálivu, GCC, v 80. letech minulého století za prezidenta Ronalda Reagana, abychom omezili íránský vliv v Perském zálivu. GCC je dnes mnohem, mnohem slabší organizací. GCC je v podstatě rozdělena. Katar je sám a podporuje ho Turecko. Bahrajn, Saúdská Arábie a SAE tvoří jednu alianci podporovanou Egypťany. Kuvajt stojí samostatně a snaží se předstírat, že nemá nic společného s ostatními členy GCC, a Omán vyhlásil svou neutralitu, jak to dělal po mnoho a mnoho let.

USA se mnoho a mnoho let snažily tuto organizaci vybudovat a snažily se integrovat armády a bezpečnostní služby jednotlivých zemí. Zvenčí je těžké zjistit, jak vážně jsou tyto vztahy poškozeny, ale není pochyb o tom, že škody jsou značné. Kdo z toho má prospěch? Opět jsou to Íránci. Stejně jako Íráncům prospěla válka v Jemenu, Íráncům prospívá i rozpad Rady pro spolupráci v Zálivu.

Tomu není konce. Tento týden jsem hovořil s představiteli ministerstva zahraničí, kteří se velmi pozorně zabývají snahou o ukončení obléhání, a nevidí žádné známky pokroku. Je načase, aby Spojené státy podnikly razantnější kroky a zatlačily na Saúdskou Arábii, Spojené arabské emiráty a Bahrajn, aby ukončily obléhání Kataru.

Nakonec, a k tomu se nebudu příliš vyjadřovat, protože doktorka Agnes Callamardová k tomu řekla mnohem více, než mohu já, k otázce zabíjení a zatýkání kritiků ze strany korunního prince. Jamal Khashoggi je hlavním příkladem, ale došlo i k dalším pokusům o kritiku, k dalším snahám o potlačení disentu. To vše také v kontextu jedněch z nejhorších represí, jaké jsme kdy v historii království viděli. Vyzdvihl bych zatčení bývalého korunního prince Muhammada bin Najífa letos v březnu. Muhammad bin Najíf vedl boj proti al-Káidě v Saúdské Arábii. Zaslouží si obrovské uznání za to, že porazil al-Káidu uvnitř království a vypořádal se s ní i mimo něj. To, že je tento muž dnes zatčen a obviněn z korupce, je nesmírně nebezpečné. Obávám se o jeho zdraví. Bojím se o jeho život.

Saúdská Arábie nikdy neměla dobré výsledky v oblasti lidských práv, nikdy nebyla vzorem lidských práv, především rovnosti pohlaví. V minulosti se však nezabývala cílenými vraždami v zahraničí. Toto je zcela nový překročený práh a opět to byl Mohammed bin Salmán, kdo stál v čele. Spojené státy jsou nyní plně zapojeny do toho, že jsou jeho obžalovaným.

Nyní už jen uzavřu tím, že Saúdská Arábie je dnes pro Spojené státy spíše nebezpečím než spojencem.