Spiro T. Agnew, bývalý viceprezident, zemřel v Md. ve věku 77 let
Spiro T. Agnew, bývalý guvernér státu Maryland, který byl dvakrát zvolen viceprezidentem Spojených států a v roce 1973 musel odstoupit poté, co se přiznal k obvinění z daňových úniků, zemřel včera z neznámých příčin v nemocnici v Eastern Shore.
John Ullrich, majitel pohřebního ústavu Ullrich Funeral Home na Ocean Gateway v Ocean City, uvedl, že podnik přijal Agnewovo tělo včera večer.
Recepční v English Towers v Ocean City, kde měl Agnew byt v 11. patře, uvedl, že kolem 15. hodiny odpoledne byl bývalý viceprezident odvezen sanitkou dobrovolného hasičského sboru Ocean City do Atlantic General Hospital v Berlíně.
„Byl to přítel,“ řekla bývalá poslankyně 2. obvodu Helen Delich Bentleyová, republikánka. „Sloužil Marylandu dobře. Dobře sloužil prezidentu Nixonovi. A neštěstí, které ho potkalo, by mělo umřít s ním.“
Victor Gold, který byl Agnewovým tiskovým tajemníkem, řekl, že ačkoli byl bývalý viceprezident známý svou politickou rétorikou, vážil si ho pro jeho intelekt.
„Nějak to lidi šokuje, když řeknu, že byl spíše mužem idejí a zajímal se více o ideje než o politiku,“ řekl Gold včera večer ze svého domu ve Falls Church ve státě Va.
„Vždycky to byl můj přítel a já mu za mnohé vděčím. Vděčíme mu za to mnozí z nás,“ dodal.
Během šesti let se Agnew vyšvihl z ředitele okresu Baltimore na post guvernéra státu Maryland a poté na post viceprezidenta v administrativě prezidenta Richarda M. Nixona.
Jeho pád byl ještě překvapivější. Dne 10. října 1973 současně odstoupil z funkce viceprezidenta a v rámci vyjednané dohody s ministerstvem spravedlnosti se v baltimorské soudní síni přiznal k obvinění z daňových úniků během dvouletého působení ve funkci guvernéra Marylandu.
Tato dohoda poslala Agnewa do politického zapomnění a připravila ho o možnost nastoupit do prezidentského úřadu, když Nixon o necelý rok později s ostudou odstoupil.
Než však Agnew opustil národní scénu, vytvořil si osobnost tvrdě mluvícího kandidáta za dodržování zákonů a pořádku, který haněl demonstranty za válku ve Vietnamu a kritizoval liberální akademiky a tisk.
Jeho nejslavnější věty zazněly v projevu z roku 1970, kdy napadl média jako „nactiutrhačné naboby negativismu“ a „beznadějné, hysterické hypochondry dějin“.
V posledních letech Agnew prošel jakousi rehabilitací. V květnu 1995 se zúčastnil odhalení své busty z bílého mramoru v Kapitolu ve Washingtonu, kde se připojil k obrazům viceprezidentů, kteří mu předcházeli.
„Nejsem slepý ani hluchý k tomu, že někteří lidé mají pocit, že jde o obřad, který by se neměl konat,“ řekl Agnew. „Těmto lidem bych chtěl připomenout, že bez ohledu na jejich osobní názor na mou osobu tento obřad nesouvisí ani tak se Spirem Agnewem, jako spíše s úřadem, který jsem zastával, s poctou, kterou mi před dvěma desetiletími udělil americký lid.“
Tři měsíce předtím, v únoru, byl guvernér Parris N. Glendening zachránil Agnewův portrét ze skladu a vyvěsil ho spolu s ostatními bývalými guvernéry Marylandu v přijímacím sále Státního domu.
V rámci jakéhosi usmíření se Agnew v dubnu 1994 zúčastnil Nixonova pohřbu, kde se svěřil svému bývalému speechwriterovi Williamu Safireovi, že spolu s Nixonem nemluvili od Agnewovy vynucené rezignace v roce 1973.
Spiro Theodore Agnew se narodil 9. listopadu 1918 v Baltimoru jako syn Theodora Spiro Agnewa a Margaret Akers Agnewové.
V roce 1937 se zapsal na Univerzitu Johnse Hopkinse, obor chemie, ale o tři roky později studium přerušil, aby mohl studovat práva.
Navštěvoval večerní kurzy na právnické fakultě Baltimorské univerzity a pracoval několik dní ve společnosti Maryland Casualty Co. jako asistent pojistitele.
Tam se seznámil se spisovou úřednicí Elinor Isobel „Judy“ Judefindovou. Po několika schůzkách zjistili, že oba navštěvovali střední školu ve Forest Parku (ona o dva roky později než on) a v dětství bydleli jen několik bloků od sebe.
V dubnu 1941 se zasnoubili, ale prosincovou svatbu odložili, když byl Agnew v září téhož roku, tři měsíce před japonským útokem na Pearl Harbor, odveden do armády.
Po předběžném výcviku na dvou armádních základnách na jihu byl Agnew vybrán do školy pro důstojnické kandidáty ve Fort Knox v Kyjevě, a po jejím absolvování v květnu 1942 získal hodnost podporučíka. O několik dní později se s Judefind oženil.
V roce 1944 byl vyslán do evropského divadla operací, kde se zúčastnil bojů ve Francii a Německu, když se Spojenci blížili k hitlerovskému Německu.
Jako příslušník 10. obrněné divize získal čtyři bojové hvězdy, Bronzovou hvězdu, bojový odznak pěšáka a koncem roku 1944 byl přítomen bitvě v Ardenách, zoufalému vánočnímu útoku Německa proti Spojencům u belgického města Bastogne.
„V tomto krátkém střetu se zodpovědností a nebezpečím se osvědčil,“ píše autor Theo Lippman Jr. napsal ve své marylandské biografii „Spiro Agnew’s America; The Vice President and the Politics of Suburbia“, vydané v roce 1972.
Po válce se Agnew vrátil domů s přezdívkou „Ted“, nechal se vyzvednout v armádě a dokončil studia práv na Baltimorské univerzitě.
Zjistil, že o právníky v té době není velký zájem, a tak začal rok pracovat jako pojišťovací agent, poté přešel k personální práci ve velkém baltimorském supermarketu.
Agnew se vrátil k právnické praxi v Baltimoru, ale otevřel si pobočku v Towsonu, okresním městě okresu Baltimore, které se rychle zalidňovalo mladými veterány a jejich manželkami. Ačkoli byl v silně demokratickém okrese republikánem, stal se předsedou odvolací (územně plánovací) rady okresu Baltimore a získal si pověst poctivce v práci plné příležitostí k přijímání úplatků.
Když se ho skupina demokratů pokusila odvolat z funkce, Agnew se ve volbách v roce 1962 svezl na vlně rozhořčení občanů a získal post šéfa okresu. V této funkci získal pověst republikánského liberála, podporoval věci občanských práv a podpořil zákon o veřejném ubytování, jeden z prvních v zemi na úrovni okresu.
Kandidoval-li v roce 1966 na guvernéra, byl liberální volbou oproti konzervativnímu demokratovi Georgi („Tvůj domov je tvůj hrad“) Mahoneymu. Agnew těsně zvítězil s podporou černochů a liberálů z washingtonských předměstí.
Když se blížily prezidentské volby v roce 1968, Agnew otevřeně podporoval republikánského liberálního guvernéra státu New York Nelsona Rockefellera. Rockefeller však ze závodu odstoupil, když se ukázalo, že nemá dostatek hlasů k získání nominace.
Kandidát Richard M. Nixon mezitím absolvoval několik rozhovorů s Agnewem a soukromě prohlásil, že „Agnewovy názory na něj skutečně zapůsobily“, poznamenal Lippman ve své knize.
Po Nixonově nominaci obdržel Agnew v telefonátu od budoucího prezidenta jeho pozvání na kandidátku. Agnew novinářům řekl, že jeho výběr na kandidátku přišel „jako blesk z čistého nebe“.
Kandidátka Nixon-Agnew vyhrála těsně volby proti demokratům Hubertovi H. Humphreymu a Edmundu S. Muskiemu po kampani, v níž Agnew vedl tvrdé řeči.
„Převládá duch národního masochismu, podporovaný vyčpělým sborem drzých snobů, kteří se označují za intelektuály,“ kritizoval při jedné příležitosti intelektuály.
O čtyři roky později republikánská kandidátka opět zvítězila, a to navzdory novinovým zprávám o osobách z Nixonovy administrativy a vloupání do kanceláří Demokratického národního výboru v komplexu Watergate ve Washingtonu.
Skandál Watergate samozřejmě vedl k Nixonově rezignaci v srpnu 1974, ale v té době již ztratil Agnewa v samostatném skandálu.
Tento druhý blesk z čistého nebe se odehrál v pečlivě připravený den v říjnu 1973, kdy Agnew stanul před federálním soudcem v baltimorské soudní síni a přečetl prohlášení, v němž se přiznal nolo contendere (bez námitek) k vládnímu obvinění, že nepřiznal příjem 29 500 dolarů, který získal v roce 1967, když byl guvernérem.
Přiznání viny (no contest) sice není přiznáním viny, ale v právnické hantýrce je od přiznání neviny značně vzdáleno.
Vskutku, federální soudce Walter E. Hoffman v soudní síni onoho hektického dne poznamenal, že přiznání viny je „plnohodnotným ekvivalentem přiznání viny“.
Hoffman Agnewovi uložil pokutu 10 000 dolarů a předepsal tříletou podmínku bez dohledu poté, co generální prokurátor USA Elliot L. Richardson vyzval ke shovívavosti.
O pět dní později Agnew vystoupil v celostátní televizi, popřel obvinění, která proti němu vzneslo ministerstvo spravedlnosti, a prohlásil, že jeho prohlášení o nepřiznání viny nebylo přiznáním viny, ale „jediným způsobem, jak situaci rychle vyřešit“.
Následující rok byl nejvyšším soudem státu zbaven práva vykonávat advokátní praxi. V roce 1981 vyhrál Maryland proti bývalému viceprezidentovi občanskoprávní spor o 147 000 dolarů, což byla částka, kterou podle rozhodnutí soudce státního obvodního soudu přijal jako úplatek v době, kdy byl guvernérem.
Agnew přežil svou manželku, syna Jamese Randa a tři dcery Pamelu Lee, Susan Scottovou a Elinor Kimberly.
Na tomto článku se podíleli autoři deníku Sun John Rivera a Richard Irwin.
Přispěli k němu i další autoři.