Stručné dějiny hebrejštiny
O jazyce 
Krátké dějiny hebrejštiny
Autor: Jeff A. Bennera
Od stvoření světa po potopu
Hebrejština je řazena mezi semitské (neboli šemitské, od Šema, syna Noemova) jazyky. Byla hebrejština jen jedním z mnoha semitských jazyků, jako jsou kenaanština, aramejština, féničtina, akkadština atd. které se vyvinuly z neznámějšího starověkého jazyka? Nebo byla hebrejština a rodina semitských jazyků původním jazykem člověka?
Podle Bible všichni lidé mluvili jedním jazykem (Genesis 11,1) až do stavby babylonské věže v jižní Mezopotámii, ke které došlo někdy kolem roku 4000 př. n. l. (Merrill F. Unger, „Tower of Babel“, Unger’s Bible Dictionary, 1977 ed.: 115). Při stavbě věže Bůh zmátl lidskou řeč a rozptýlil národy (Genesis 11,7.8).
V této době se v jižní Mezopotámii objevují Sumerové (ze země Sumer, v Bibli známé jako Šinar – Genesis 10,10), hovořící nesemitským jazykem (J. I. Packer, Merril C. Tenney, William White, Jr, Nelson’s Illustrated Encyclopedia of Bible Facts (Nashville: Thomas Nelson, 1995) 337.). Předpokládá se, že Sumerové jsou příbuzní s lidmi žijícími mezi Černým a Kaspickým mořem (Madelene S. Miller a J. Lane Miller, „Sumer“, Harper’s Bible Dictionary, 1973 ed.: 710), známými jako Skythové, potomci Noemova syna Jafeta (Merrill F. Unger, „Scythian,“ Unger’s Bible Dictionary, 1977 ed.: 987).
Přibližně ve stejné době, kdy se v Mezopotámii objevili Sumerové, vzniká na jihu další civilizace, Egypťané. Původní jazyk Egypťanů je hamitský (od Chama, druhého syna Noemova) a rovněž není příbuzný semitským jazykům (Merrill F. Unger, “ Egypt,“ Unger’s Bible Dictionary, 1977 ed.: 288).
V době Sumerů a Egypťanů žily semitské národy v Sumeru a putovaly na západ do země Kanaán.
Zdá se, že po babylonské věži putovali potomci Jafeta se svým jazykem na sever, potomci Chamovi se svým jazykem na jihozápad a Semité se svým jazykem na západ.
„Proto se jí říkalo Babylon – protože tam Hospodin popletl jazyk celého světa. Odtud je Hospodin rozptýlil po celé zemi.“ (Genesis 11,9)
Jakým jazykem se mluvilo před babylonskou věží? Když Bůh stvořil Adama, promluvil k němu (Genesis 2,16), což naznačuje, že Bůh dal Adamovi jazyk a tento jazyk pocházel od samotného Boha, nikoliv vývojem chrčení a sténání jeskynních lidí. Když se podíváme na všechna jména Adamových potomků, zjistíme, že všechna jména od Adama až po Noema a jeho děti jsou hebrejská, což znamená, že jejich jméno má význam v hebrejštině. Například Metuzalém (Genesis 5,21) znamená hebrejsky „jeho smrt přináší“ (potopa nastala v roce, kdy zemřel). Až u Noemových vnuků najdeme jména, která jsou jiného než hebrejského jazyka. Například jméno Nimrod (Genesis 11,18), který pocházel z Babylonu/Sumeru/Šinaru a pravděpodobně z babylonské věže, je jméno jiné než hebrejské. Podle biblického záznamu jmen Adam a jeho potomci mluvili hebrejsky.
Židovská tradice i někteří křesťanští učenci navíc věřili, že hebrejština byla původním jazykem člověka (William Smith, „Hebrew Language“, Smith’s Bible Dictionary, 1948 ed.: 238).
Od potopy po babylonské zajetí
První zmínka o Hebrejci je v Genesis 14:13, kde je Abraham označen jako „Hebrej“ (hebrejsky Eevriy). V Exodu 2,6 je Mojžíš označen jako jeden z „Hebrejů“ (hebrejsky Eevriym) a v celé Hebrejské bibli jsou děti Izraele často označovány jako „Hebrejové“. „Hebrej“ je každý, kdo pochází z „Ebera“ (hebrejsky Ever), předka Abrahama a Mojžíše (viz Genesis 10:24).
Jazyk, který používali potomci „Ebera“, se nazývá „hebrejština“ (hebrejsky Eevriyt), ale v Hebrejské bibli se nikdy nenazývá „hebrejština“, nýbrž je označován jako „jazyk Kanaánu“ (Izajáš 19:18) a „jazyk Judy“ (II Král 18:28, Izajáš 36:11, 13, Nehemiáš 13:24, II Kronika 32:18). Ačkoli hebrejská bible nemusí označovat jazyk Hebrejců jako „hebrejštinu“, víme, že jejich jazyk byl ve skutečnosti „hebrejský“, o čemž svědčí mnoho nápisů objevených v izraelské zemi z tohoto období.
Od babylonského zajetí po povstání Bar Kockby
Po době krále Davida se izraelský národ rozdělil na dvě království, Izraelské na severu a Judské na jihu. Severní izraelské království padlo do zajetí Asyřanů kolem roku 740 př. n. l. a jižní judské království padlo do babylonského zajetí kolem roku 570 př. n. l..
Během babylonského zajetí Hebrejci nadále hovořili hebrejským jazykem, ale namísto psaní hebrejským písmem (často označovaným jako paleohebrejština) přijali k zápisu hebrejštiny aramejské čtvercové písmo a hebrejské písmo se používalo ve velmi omezené míře, například na několika biblických svitcích a mincích.
Když se Hebrejci kolem roku 500 př. n. l. vrátili do izraelské země, mělo se za to, že Hebrejci opustili hebrejštinu a místo ní mluvili aramejštinou, jazykem svých věznitelů v Babylonu. Oxfordský slovník křesťanské církve ve svém prvním vydání z roku 1958 uvádí; “ přestala být mluveným jazykem kolem 4. století př. n. l.“. V posledních letech však bylo objeveno mnoho textových a archeologických důkazů, které tuto dlouho ustálenou teorii revidovaly.
Písmo Bar Kochba z roku 135 po Kr.
Jedním z nejpřesvědčivějších důkazů o pokračujícím používání hebrejštiny i ve 2. století n. l. je dopis židovského generála Šimona Bar Kochby (Šimona ben Kosvy, jak uvádí první řádek dopisu na výše uvedeném obrázku), který je datován rokem 135 n. l., který napsal během druhého židovského povstání proti Římu. Tento dopis byl spolu s mnoha dalšími napsán v hebrejštině, což dokládá skutečnost, že hebrejština byla stále jazykem židovského národa, a to i ve druhém století n. l.
Protože existují přesvědčivé důkazy o pokračujícím používání hebrejštiny, Oxfordský slovník křesťanské církve ve svém třetím vydání z roku 1997 nyní uvádí; “ nadále se používala jako mluvený a psaný jazyk v období Nového zákona.“
Od Bar Kockbovy vzpoury po dnešek
Když byli Židé pod vedením Šimona Bar Kockby poraženi v povstání roku 135 n. l., byli Židé vyhnáni ze země a rozptýleni po celém světě, čímž byla zahájena diaspora. V této době většina Židů přijala jazyk země, v níž pobývali, ale hebrejština se nadále používala v synagogách a ješivách (náboženských školách) pro výuku a studium Tóry a Talmudu.
Eliezer Ben-Jehuda, asi 5. století. 1912
Na konci 19. století zahájil Eliezer Ben-Jehuda obnovu hebrejštiny jako živého jazyka židovského národa v Izraeli, a když v roce 1948 vznikl nezávislý stát Izrael, stala se hebrejština úředním jazykem a opět se stala mateřským jazykem hebrejského národa.
 |
Chybějící „umění“ v hebrejské lingvistice (článek) Moderní hebrejská lingvistika stagnovala v růstu kvůli nedostatku „umění“, které se do vědy vnáší. |
 |
Filozofie hebrejského jazyka (článek) Vysvětlení rozdílů mezi dvěma hlavními odvětvími filozofie v dnešním světě. |
 |
Co je to Lašavan Kadaš? (Video) V posledních několika letech roste počet lidí, kteří znovu vytvářejí hebrejskou abecedu. |
.