Studie objasňuje, co se děje s buňkou, když umírá
Březen 19 (UPI) – Pro lidskou buňku je proces umírání překvapivě složitý. Nový výzkum tohoto procesu nabídl vědcům pohled na to, co se děje s fragmenty mrtvých buněk.
Stejně jako téměř všechny buněčné procesy, pokud proces buněčné smrti selže, může dojít ke zdravotním potížím. Aby vědci z Rockefellerovy univerzity lépe pochopili, jak buňky odumírají – a jaký dopad mohou mít závady v tomto procesu na člověka – studovali neobvykle tvarovanou buňku, tzv. buňku ocasního hrotu, u mikroskopického červa C. elegans.
Když buňky odumírají, musí se na vysloužilou buněčnou mrtvolu slétnout další buňky, aby zpracovaly zbytky nebo odklidily trosky. Pokud zbytky zůstanou ležet, může dojít k onemocnění a vývojovým problémům. Některé buňky se zpracovávají snadněji než jiné. Některé neurony se pyšní složitými strukturami, které není snadné rozložit.
Buňky ocasních hrotů pomáhají C. elegans tvořit ocas. Jakmile je jejich vývojová mise dokončena, odumírají. Když vědci sledovali, jak tento druh červa rozkládá své mrtvé buňky ocasního hrotu, byli překvapeni, že jsou svědky recyklačního procesu, který se nepodobá většině procesů, jichž byli svědky dříve.
„Zajímavé je, že střed buňky se odštěpuje jako první,“ uvedl v tiskové zprávě postdoktorand Piya Ghose.
Proces začíná oddělením jádra buňky od zbytku struktury, která se zaoblí a rozpadne. Poté se zbývající buněčný obal rozdělí na dvě části a je zpracován dvěma různými mechanismy.
„Část prodloužení, která je nejblíže k tělu buňky, se rozpadne na kousky ve tvaru korálků, zatímco vzdálenější část se stáhne do kuličky, kterou pak sousední buňka odstraní,“ uvedl Ghose.
Zajímavé je, že podobný vzorec odumírání a rozpadu buněk vědci pozorovali i u neuronů červa.
„Vzhledem k tomu, že tento jev pozorujeme u dvou různých typů buněk s komplikovanými tvary, lze předpokládat, že k podobným událostem odumírání dochází u mnoha živočichů a možná i u lidských onemocnění,“ uvedl vedoucí výzkumník Shai Shaham.
Při analýze buněčné smrti vědci také zjistili, že fagocyty, buňky zodpovědné za vysávání zbytků odumřelých buněk, používají protein EFF-1, který jim pomáhá uchopit a pohltit drobné buněčné fragmenty.
Zjištění, publikovaná tento týden v časopise Nature Cell Biology, připravují půdu pro další zkoumání málo prozkoumaného systému.
„Je toho hodně, čemu v tomto pozoruhodném procesu smrti nerozumíme, a jsme na stopě dalších hráčů,“ řekl Shaham.
.