Syd Barrett: Jak LSD vytvořilo a zničilo jeho kariéru u Pink Floyd

Syd Barrett: Jak LSD vytvořilo a zničilo jeho kariéru u Pink Floyd

Na jaře 1967 stála skupina Pink Floyd v čele psychedelického rockového hnutí, které si razilo cestu do hlavního proudu populární kultury.

Kapela, v jejímž čele stál kytarista a skladatel Syd Barrett a kterou tvořili baskytarista Roger Waters, bubeník Nick Mason a varhaník Richard Wright, pronikla se svým chytlavým debutovým singlem „Arnold Layne“ do Top 20 ve Velké Británii. V květnu 1967 udělali nesmazatelný dojem koncertem Games for May v londýnské Queen Elizabeth Hall s kvadrofonním zvukovým systémem, oslnivou světelnou show a strojem na generování bublin.

Jak je popsáno v knize Crazy Diamond: Syd Barrett and the Dawn of Pink Floyd, kapelu poháněla kreativita jejího frontmana, známého svými tajemnými texty, v nichž se mísil mysticismus a hra se slovy, a experimentálním kytarovým stylem, který využíval ozvěny a další zkreslení.

Naneštěstí tytéž síly, které Barretta hnaly k uměleckým průlomům, ho také přivedly na cestu sebedestrukce, takže byl ze skupiny vyhoštěn krátce po jejím příchodu na hitparády a stal se varovným příkladem, když se Pink Floyd stali jednou z největších kapel na světě.

Barrett našel inspiraci díky užívání LSD

V roce 1965, kdy čtveřice, která se stala Pink Floyd, hledala své hudební základy mezi kurzy na londýnské Regent Street Polytechnic a Camberwell College of Arts, objevil Barrett účinky LSD měnící mysl

Tento obrat k psychedelikům měl obrovský vliv na směřování skupiny. Vycházejíce ze svého frontmana, Pink Floyd začali upouštět od coververzí R&B, které napodoboval bezpočet dalších kapel té doby, a začali se věnovat originálnímu zvuku. A vysoce inteligentní Barrett, který už byl známý tím, že pochodoval ve svém vlastním svérázném rytmu, začal hojně požívat LSD a produkovat písňové texty, které jako by byly vytaženy z neznámých vesmírných sfér.

Byla to právě tato kombinace originální hudby, pódiové prezentace a lyrického mistrovství, která upoutala pozornost nahrávacích společností na prvním místě, ale v době, kdy byli Pink Floyd prezentováni jako další velká věc britského rocku, Barrett už kvůli neustálému užívání drog ztrácel chabé povědomí o realitě.

Jeho starý přítel a pozdější nástupce David Gilmour si toho všiml, když se v květnu 1967 zastavil ve studiu Chelsea při nahrávání druhého singlu skupiny „See Emily Play“.

„Zdálo se, že mě Syd nepoznává a jen se dívá zpátky,“ vzpomíná Gilmour v knize Crazy Diamond. „Ten pohled jsem dobře poznal a klidně zapíšu, že se tehdy změnil. Byl to šok. Byl to jiný člověk.“

Počáteční úspěch kapely ustoupil znepokojení nad Barrettovým chováním

Přes narůstající obavy o přítelovo duševní zdraví se Pink Floyd dařilo. Skladba „See Emily Play“ se stala větším hitem než „Arnold Layne“ a dosáhla šestého místa britské hitparády.

Barrett navíc pro debutové album skupiny The Piper at the Gates of Dawn připravil řadu skvělých písní. „Chapter 24“ byla inspirována starověkým čínským textem I-ťing, „Astronomy Domine“ a „Interstellar Overdrive“ se staly symbolem atmosférického zvuku skupiny a „Bike“ ukázala autorovu ochotu přijmout absurditu.

Nedlouho poté, co Piper na začátku srpna 1967 přistál v obchodech s deskami, však Barrettův zhoršující se stav začal jeho spoluhráčům působit bolesti hlavy. Ještě téhož měsíce se objevily zprávy, že drogově závislý frontman trpí „nervovým vyčerpáním“, což skupinu donutilo zrušit plánované vystoupení na National Jazz and Blues Festivalu.

V době, kdy skupina na podzim odjížděla na turné po Spojených státech, bylo jasné, že Barrettova přítomnost na veřejnosti začíná být velkým problémem. Během koncertu ve Fillmore West v San Francisku stál na pódiu a rozladěně držel kytaru, během vystoupení v pořadech Dicka Clarka American Bandstand a The Pat Boone Show katatonicky zíral na moderátory. Znepokojení manažeři kapely přerušili turné, aby se vyhnuli dalším trapným incidentům.

Barrettova pokračující nepředvídatelnost přiměla kapelu k jeho výměně

Mezitím byl Barrett pod tlakem, aby vytvořil úspěšné pokračování singlu „See Emily Play“. „Scream Thy Last Scream“ a „Vegetable Man“ byly považovány za příliš temné pro vydání, a i když „Apples and Oranges“ nakonec dostalo v polovině listopadu zelenou, postrádalo chytlavost svých předchůdců a propadlo.

V té době skupina vyrazila na turné po Velké Británii, přičemž Barrett vyvolával další napětí tím, že na koncertech odmítal opustit autobus nebo odcházel před začátkem vystoupení. Po katastrofálním vystoupení na vánočním koncertě se skupina obrátila na Gilmoura, který v té době stál v čele jiné skupiny Jokers Wild, která se potýkala s problémy.

V roce 1968 Pink Floyd zamýšleli pokračovat jako pětičlenná skupina, zkoušeli dohodu, podle níž by Barrett zůstal na palubě jako zákulisní autor písní, než se myšlenky na spolupráci s ním vzdali úplně. V březnu 1968 už Barrett nebyl členem kapely, kterou spoluzaložil a prosadil se v ní.

Během několika let byli zbývající členové Pink Floyd oslavováni jako arénoví rockoví bohové, zatímco Barrettova vlastní hudební kariéra skončila a zbytek života strávil mimo pozornost veřejnosti. Jeho přítomnost na bizarních raných nahrávkách skupiny sloužila jako připomínka toho, co mohlo být dlouhou a úspěšnou kariérou jedinečného, nadaného umělce.

I když už nebyl členem, Barrett měl na Pink Floyd stále vliv a deváté studiové album skupiny, Wish You Were Here, bylo nahráno jako pocta jejich spoluzakladateli.