Tenight I Can Write by Pablo Neruda

admin 0 Comments Articles

Tenight I Can Write by Pablo Neruda

Pablo Neruda, básník díla „Dnes večer mohu psát“, patřil ke Generaci 1927, skupině španělských básníků. Různí lidé se o Nerudovi vyjadřují různě, ale pravdou je, že si svou poezií získal srdce milionů lidí. Neruda se stal mnohem větším básníkem než Vallejo, který si zasloužil uznání více. Ačkoli mu ještě chyběla schopnost kritiky a rozlišování, byl občas docela vnímavý vůči své zemi a jejím básníkům. Kromě toho byl také považován za velkorysého člověka, ale kvůli své věrnosti Komisi musel také čelit mnoha posměškům svých kritiků. Jeho čtenáři ho dodnes považují za svého nejoblíbenějšího básníka.

Pablo Neruda publikoval některé ze svých raných básní ve dvacátých letech ve studentském časopise Claridad na univerzitě v Santiagu. Bylo to však až Dvacet milostných básní a Píseň o zoufalství, které z něj udělaly hojně citovaného latinskoamerického básníka. Svou popularitou daleko předčil všechny své současníky ve své zemi, a dokonce i v jiných zemích. Nerudova poezie byla přeložena do několika jazyků a jen v Indii byla přeložena do hindštiny, bangly, urdštiny a dalších regionálních jazyků.

Shrnutí

Ve verších „Dnes v noci mohu psát“ mluvčí popisuje, jak snadné je pro něj napsat „nejsmutnější báseň ze všech“. Je ve stavu mysli, který mu umožňuje psát dojemné verše, jichž uvádí několik příkladů. Může takto psát, protože má v hlavě milostný románek a zároveň ho trápí nově nabytá samota. V závěru mluvčí, kterým je pravděpodobně sám básník, říká, že toto je „poslední báseň, kterou“ pro ni „napíše“.

Celou báseň si můžete přečíst zde.

Témata

V celé básni „Dnes večer mohu psát“ se Neruda zabývá tématy lásky, ztracené lásky a samoty. Svou osamělost vyjadřuje básnickým jazykem a jímavými obrazy. Nerudův mluvčí také hovoří o změně, o proměně svého vztahu k „ní“ a o tom, jak se cítí nyní. Zdá se mu, že „bude patřit někomu jinému“ a že ji ztratil. Ale čtenáři by neměli, jen díky tomuto smutnému stavu mysli je schopen napsat tuto báseň. Vzpomíná na „takové noci“, kdy ji držel v náručí, a teď je „bez ní ztracený“.

Struktura

Básně, které Pabla Nerudu vynesly na výsluní, jsou v podstatě milostné básně, v nichž využívá k vyjádření živé přírodní obraznosti a symboliky. V básni Dnes v noci mohu psát je básník rozsáhle lyrický a samotná slovesa, která používá ve verších jako „Noc je roztříštěná / a modré hvězdy se chvějí v dálce“, zdůrazňují zadržovanou vášeň, která inspiruje jeho poezii. Význam milostného vztahu spočívá v tom, že ji ztratil, neboť přiznává, že zatímco: Ona mě milovala/někdy jsem ji miloval i já.

Čtenáři by si také měli uvědomit, že tato báseň byla původně napsána ve španělštině. To znamená, že prvky struktury se budou v dostupných anglických překladech lišit od španělského originálu.

Literární prostředky

Neruda v „Dnes večer mohu psát“ využívá několik literárních prostředků. Patří mezi ně mimo jiné obraznost, aliterace a juxtapozice. Báseň se skládá z obrazů noci a aliterace souhlásky „s“ v celém verši odráží tichou noc. Noc může být zrádná i krásná, což může odrážet i vztah postav. Pablo Neruda v této básni používá živé přírodní obrazy, aby vyjádřil ztrátu své lásky – pravděpodobně naposledy píše o ženě, kterou kdysi miloval a ztratil.

Jde o záměrné skloubení emocí doprovázených přídavnými jmény, které nás přesvědčují, že právě odmítnutí ženy se stává básníkovou inspirací k psaní; je to bolest, která plodí poezii. Opakování slova „poslední“ v závěrečných verších básně jsou opět mladíkovou potřebou jakési pomsty, jeho báseň je darem pro ni za to, že po sobě zanechala vzpomínky, které mu umožňují tvořit.

Analýza textu Dnes v noci mohu psát

Řádky 1-7

Působí to, jako by si uvědomil, co je to láska, až když o ní začne psát. Ve skutečnosti je to představa lásky, kterou miluje víc než ženu, a proto může psát „nejsmutnější řádky“. Takové pocity okamžitě okouzlily mladé lidi, kteří sami prožívali podobné emoce, a dokázali se s Nerudou ztotožnit a přivlastnit si jeho slova ve svých vlastních milostných vztazích. Právě to dělá z Nerudy básníka obyčejných lidí. Jak mu malicherně říká syn chudého rybáře, který mu přináší dopisy ve filmu II Postino, poezie nepatří tomu, kdo ji skládá, ale těm, kdo ji potřebují používat, zejména milencům, kteří se snaží získat milovanou pomocí slov.

Řádky 8-13

Nerudovy básně jsou plné snadno pochopitelných obrazů, což je činí neméně krásnými. Když ho slyšíme mluvit o „verších, (které) padají na duši jako rosa na pastvu“, je celý proces psaní poezie tak komplexní. Stejně tak záměrné opakování některých slov a obrazů, jako např: Můj zrak ji hledá…/Moje srdce ji hledá. Zdůrazňuje přepjatý stav poblouzněného milence. Básník je žárlivým milencem, který si představuje, že „bude patřit jinému“. Obyčejnost tohoto milostného vztahu, s nímž se může ztotožnit téměř každý, však jistě dosahuje hluboce univerzální roviny, když se vyznává: Láska je tak krátká, zapomínání tak dlouhé.

Ženu lze vnímat jako protekční a jako zosobnění básnické inspirace. Básně ve sbírce vznikly na základě dvou skutečných milostných vztahů, v nichž se Nerudova pozornost přesouvá mezi tou, která je krásná, a tou, která je odtažitá a ohrožující. Od konvenčního básníka, jakým byl ve svých prvních dvou knihách Píseň o fiestě (1921) a Krepuskulární (1923), se zde ve Dvacítce milostných básní rozhodně odpoutává od tradice a pokouší se najít nový hlas. Tón je modernistický – jednoduchý, sugestivní a místy meditativní. Sbírka má personifikované téma člověka, který není ani hrdinou, ani ještě veřejnou osobností.

Řádky 15-22

V básníkovi narůstá pocit osamělosti, že ačkoli příroda a prostředí zůstaly v průběhu let nezměněny, ztratil ženu, kterou kdysi miloval. Vyjádření je intenzivně lyrické a plné agónie, když říká: … Noc je roztříštěná / a modré hvězdy se chvějí v dálce. Dojemnost situace ještě zesílí, když si uvědomí: Miloval jsem ji,/a ona mě někdy taky. A stejně tak ona milovala mě,/někdy jsem ji miloval i já./Jak by člověk mohl nemilovat její velké nehybné oči.

Řádky 23-32

Teď, když básník prožívá muka odloučení, je noc „roztříštěná“ a hvězdy jako by se chvěly. Noční vítr „rotující“ po obloze si píská smutnou melodii. „Dnes v noci mohu psát ty nejsmutnější řádky.“ Nejsmutnější řádky jsou o jeho ztracené lásce… „není se mnou“ a Můj zrak ji hledá, jako by k ní chtěl jít./Moje srdce ji hledá, a ona není se mnou. „To je vše,“ shrnuje básník svou současnou situaci. Ale je to opravdu všechno? Básníkovi se po ní stýská: Stejná noc bělící stejné stromy./My, z té doby, už nejsme stejní.

Je teď „cizí“ a jemu se stále stýská po „jejím hlase“. Její jasné tělo. Její nekonečné oči.“ Možná ji miloval krátce, ale zapomenout na ni trvalo příliš dlouho; jeho duše ji stále hledá, bolest z odloučení mu stále probodává srdce; a básník přísahá, že toto je „naposledy“, co pro ni píše. Nezdá se však, že by si tím byl tak jistý, stejně jako my. A to dodává básni „Dnes večer mohu psát“ univerzálnost.

Historický kontext

Čile má zajímavé politické pozadí díky španělskému dědictví a způsobu správy země, až do konce 19. století byla země řízena především skupinou bohatých statkářů, což však vyvolalo mnoho nepokojů a nakonec i občanskou válku. Nakonec byl nastolen konzervativní režim, který však později vystřídalo liberální hnutí, jež by v době vzniku této básně bylo prominentní.

Podobná poezie

Tato báseň není zdaleka jedinou milostnou básní, kterou Pablo Neruda napsal. Mezi další, které přímo navazují na dojemné obrazy v „Dnes v noci mohu psát“, patří „Když na mě zapomeneš“, „Sonet XI“ a „Dál jít“. Čtenáře by také mohla zaujmout dojemná slova, která lze nalézt v básni Thomase Hardyho „Déšť na hrob“, napsané po smrti jeho ženy Emmy. Nebo „Sonet 43“ od Elizabeth Barrett Browningové, v němž tvůrčím způsobem popisuje lásku ke svému manželovi, kolegovi básníkovi Robertu Browningovi.