Teorie katarze a mediální účinky

Je sledování násilí katarzí? Velké množství násilí v masmédiích je často zdůvodňováno konceptem katarze. Slovo katarze pochází z řeckého slova katharsis, které v doslovném překladu znamená „očištění nebo očistu“. První písemná zmínka o katarzi se objevila před více než tisíci lety v Aristotelově díle Poetika. Aristoteles učil, že sledování tragických her přináší lidem emocionální uvolnění (katharsis) od negativních pocitů, jako je lítost, strach a hněv. Sledováním postav ve hře, které prožívají tragické události, se negativní pocity diváka pravděpodobně očistily a vyčistily. Věřilo se, že tato emocionální očista je prospěšná jak pro jedince, tak pro společnost.

Dávný pojem katarze oživil Sigmund Freud a jeho spolupracovníci. Například A. A. Brill, psychiatr, který Freudovy psychoanalytické techniky zavedl ve Spojených státech, předepisoval svým pacientům, aby se jednou měsíčně dívali na zápas o ceny a očistili tak své hněvivé, agresivní pocity do neškodných kanálů.

Teorie katarze nezemřela s Aristotelem a Freudem. Mnoho režisérů a producentů násilných médií tvrdí, že jejich produkty jsou katarzní. Například Alfred Hitchcock, režisér filmu Psycho, řekl: „Jedním z největších přínosů televize je, že vrátila vraždu do domova, kam patří. Sledování vraždy v televizi může být dobrou terapií. Může pomoci odbourat antagonismus.“ Nedávno, v roce 1992, Paul Verhoeven, režisér filmu Total Recall, řekl: „Myslím, že je to určitý očistný zážitek vidět násilí.“

Producenti násilných počítačových her, stejně jako producenti násilných filmů, tvrdí, že jejich produkty jsou katarzní. Například společnost Sega Soft vytvořila online síť obsahující násilné hry, která tvrdí, že uživatelům poskytuje odreagování „prvotní lidské touhy zabíjet“. V propagačních materiálech fiktivního hnutí CyberDivision imaginární zakladatel Dr. Bartha říká: „Zabíjíme. Je to v pořádku. Není to naše chyba o nic víc než dýchání nebo močení“. Dr. Bartha tvrdí, že agresivní nutkání a impulsy lze očistit hraním násilných videoher. „Je to marketingová kampaň,“ řekl mluvčí společnosti SegaSoft, „ale na konceptu, že člověk potřebuje východisko pro agresivní pudy, něco je.“ Někteří lidé, kteří hrají násilné počítačové hry, jako například následující třicetiletý hráč videoher, souhlasí: „Když vás svět naštve a vy se potřebujete někde ventilovat, Quake je pro to skvělým místem. Můžete někoho zabít a sledovat, jak krev stéká po stěnách, a je to příjemné. Ale když je po všem, zbavíte se toho.“

Co říkají vědecká data o účincích sledování násilí? Snižují nebo zvyšují násilná média agresivní a násilné chování? Sociální vědci se touto otázkou velmi zabývají již od konce 60. let 20. století. Výsledky stovek studií se shodují v závěru, že sledování násilí zvyšuje agresivitu. Ve skutečnosti k tomuto závěru dospěl americký generální lékař již v roce 1972. Vědecké důkazy jsou v tomto ohledu zdrcující. Sledování násilí rozhodně nepůsobí katarzně – spíše zvyšuje než snižuje hněv a následnou agresi.

Brad Bushman a jeho kolegové nedávno porovnali účinky mediálního násilí s účinky z jiných oblastí a výsledky jsou zobrazeny na obrázku1. Korelace se může pohybovat od -1 do +1, přičemž -1 znamená dokonalý negativní vztah a +1 dokonalý pozitivní vztah. Jak ukazuje obrázek, všechny korelace u zkoumaných účinků se významně liší od nuly. Všimněte si však, že druhá největší korelace je u násilných médií a agrese. Většina lidí bude souhlasit s tím, že ostatní korelace zobrazené na obrázku 1 jsou tak silné, že jsou zřejmé. Většina lidí by například nezpochybnila tvrzení, že užívání vápníku zvyšuje hmotnost kostí nebo že nošení kondomu snižuje riziko nákazy virem HIV, který způsobuje AIDS.

Korelace mezi násilím v médiích a agresivitou je jen o něco menší než korelace mezi kouřením a rakovinou plic. Ne každý, kdo kouří, onemocní rakovinou plic, a ne každý, kdo onemocní rakovinou plic, je kuřák. Ale i tabákový průmysl souhlasí s tím, že kouření způsobuje rakovinu plic. Kouření není jediným faktorem, který způsobuje rakovinu plic, ale je důležitým faktorem. Podobně ne každý, kdo sleduje násilná média, se stane agresivním, a ne každý, kdo je agresivní, sleduje násilná média. Sledování násilných médií není jediným faktorem, který způsobuje agresi, ale je to důležitý faktor.

Analogie s kouřením je užitečná i v jiných ohledech. Stejně jako první cigareta může první zhlédnutý násilný film vyvolat u člověka nevolnost. Později však člověk touží po dalších a dalších. Účinky kouření i sledování násilí jsou kumulativní. Vykouření jedné cigarety pravděpodobně nezpůsobí rakovinu plic. Stejně tak jedno zhlédnutí násilného filmu pravděpodobně neudělá z člověka psychopatického vraha. Opakované vystavení cigaretám i násilným médiím však může mít škodlivé následky.

Teorie katarze je elegantní a velmi věrohodná, ale je nepravdivá. Ospravedlňuje a udržuje mýtus, že sledování násilí je zdravé a prospěšné, zatímco ve skutečnosti je sledování násilí nezdravé a škodlivé. Po přezkoumání vědeckého výzkumu Carol Tavrisová (1988) dospěla k závěru: „Je načase jednou provždy prostřelit srdce katarzní hypotézy. Víra, že pozorování násilí (nebo jeho ‚ventilace‘) zbavuje nepřátelství, nebyla prakticky nikdy podložena výzkumem.“

Viz také: Video a počítačové hry a internet; Násilí v médiích, přitažlivost; Násilí v médiích, historie výzkumu

Bibliografie

Bushman, Brad J., a Huesmann, L. Rowell. (2000). „Účinky televizního násilí na agresi“. In Handbook of Children and the Media, eds. Dorothy G. Singer a Jerome L. Singer. Newbury Park, CA: Sage.

Geen, Russell G., and Bushman, Brad J. (1997). „Behavioral Effects of Observing Violence“ (Behaviorální účinky pozorování násilí). In Encyclopedia of Human Biology, Vol. 1, ed. Renato Dulbecco. New York: Academic Press.

Smith, S. L., and Donnerstein, Edward. (1998). „Škodlivé účinky vystavení mediálnímu násilí: Naučit se agresi, emoční desenzitizaci a strachu.“ (Learning of Aggression, Emotional Desensitization, and Fear). In Lidská agrese: Theories, Research, and Implications for Policy, eds. Russell G. Geen a Edward Donnerstein. New York: Academic Press.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.