The Harvard Gazette
Dlouho zažité zvyky zmizely ze dne na den, protože společenský odstup se v době nového koronaviru stal pro miliony Američanů výzvou i novou normou. Ale udržet se alespoň šest stop od druhého člověka – což je doporučení vydané Centrem pro kontrolu a prevenci nemocí – je pro lidi zvyklé zdravit a loučit se objetím a polibkem výzvou.
A co podání ruky?
Někteří začali uvažovat, zda se univerzální forma pozdravu, uznání a zpečetění dohody nestane minulostí. V posledních týdnech tento zvyk rychle vymizel a nahradily ho údery pěstí a znamení míru, pokyvování hlavou a poklepávání nohou, to vše ve snaze omezit těsný kontakt, který napomáhá šíření viru.
Reakce na pandemii se mění každým dnem a od začátku měsíce, kdy deník Gazette hovořil s Williamem Hanagem, docentem epidemiologie na Harvard T.H. Chan School of Public Health, se výrazně zvýšila přísnější sociální opatření, vládní pomoc a testování. Hanage řekl, že doufá, že potřásání rukou má jen delší přestávku, ale prozatím se drží dál od rukou kohokoli jiného.
„Když jdu do svého sousedního sportovního baru a vidím svého kamaráda, který tam pracuje, podám mu ruku a obejmu ho. Miluju to. Nepatřím k lidem, kteří s sebou v zimě a v období viróz nosí dezinfekci na ruce a hojně ji používají,“ řekl Hanage, který si přestal podávat ruce před několika týdny. „Hlavní rozdíl je v tom, že tady máme co do činění s nemocí, vůči které nemáme žádnou imunitu a u které si můžeme být docela jistí, že jí budeme vystaveni.“
Zatímco lidská ruka je šikovným přenašečem virů, zárodků a bakterií, imunitní systém lidského těla si obvykle stejně zdatně poradí, pokud se člověk například dotkne očí, nosu nebo úst. Ale s řáděním nového koronaviru, řekl Hanage, jsou v tuto chvíli všechny sázky zrušeny.
„Lidé říkají, že blízké studium infekčních nemocí jde jedním ze dvou způsobů, buď se stanete neuvěřitelně paranoidní, nebo sníte toast s arašídovým máslem, který vám spadl obličejem dolů. Já jsem ten druhý případ. Tím se živím. Sedím tam a říkám si: ‚Evoluce mi nadělila tenhle úžasný imunitní systém, tuhle fantastickou, fenomenální věc, která mi umožňuje rozpoznat a rozdrtit většinu věcí, se kterými se pravděpodobně setkám‘.
„Protože se jedná o pandemii, protože prakticky neexistuje žádná populační imunita a protože víme, že lidé se mohou přenášet, i když jsou buď presymptomatičtí, nebo vykazují jen minimální příznaky, hrozí, že při každém podání ruky vystavíte viru sebe nebo osobu, které podáváte ruku.“
I při úderu loktem se lidé dostávají do těsnějšího kontaktu, než si Hanage myslí, že je skutečně bezpečné. Místo toho doporučuje hinduistický pozdrav namaste: lehkou úklonu s rukama přitisknutýma k sobě v modlitební pozici nad srdcem.
„Podání rukou je jen jedním ze způsobů, jak se s větší pravděpodobností nakazit, a tak je opravdu snadné nezapomenout udělat něco jiného,“ řekl Hanage. „Existuje více různých možností, jak pozdravit svého přítele, které neznamenají přiblížení se tak blízko. Protože pokaždé, když se přiblížíte, můžete vysílat vy jim, nebo oni vám.“
Kdy bude opět bezpečné podat si ruku? Stejně jako mnozí odborníci sledující průběh nemoci, ani Hanage nedokáže uvést přesný časový rámec. Přesto si myslí, že se tak stane „ve vzdálené budoucnosti, až bude virus pod kontrolou.“
Proč ale tolik lpíme na takovém gestu, které podle některých pochází z dávných dob jako způsob, jak ukázat potenciálnímu nepříteli, že nejste ozbrojeni? Podle Stevena Pinkera, harvardského profesora psychologie Johnstone Family, který poukazuje na „princip antiteze“ podrobně popsaný v knize Charlese Darwina „Vyjádření emocí u zvířat a člověka“, má odpověď pravděpodobně co do činění s naší DNA.
„Aby zvířata projevila přátelský, neohrožující záměr, často si vyvinou projev, který je kloub za kloub, sval za sval opakem jejich projevu pro agresi. Takže přátelský pes zaujme opačný postoj než pes agresivní: místo strnulého ocasu a těla s hlavou napřímenou dopředu, jako by chtěl zaútočit, se přikrčí, podívá se vzhůru a zavrtí ocasem,“ napsal Pinker v e-mailu. „Také v případě lidí bývají přátelské projevy protikladem projevů výhružných: ruce máme spíše otevřené než sevřené, paže pokrčené, k druhému člověku se blížíme spíše těsně, než abychom si udržovali ostražitý odstup dvou rváčů, a odhalujeme zranitelné části těla, jako jsou rty a krk.“
V průběhu času si každá kultura musí osvojit konvence o tom, jaká gesta jsou uváděna do praxe, uvedl Pinker, „aby se odstranila jakákoli nejasnost ohledně toho, jak přátelský je záměr.“
Konvence se v různých kulturách liší, upozorňuje.
„Mnoho Američanů bylo zaskočeno, když se George W. Bush držel za ruku se svým saúdským protějškem, protože rychlé podání ruky je maximální dotek, který je u amerických mužů sankcionován,“ řekl Pinker.
Související
Proč se zvýšila pravděpodobnost recese koronaviru
Jeffrey Frankel uvádí domino efekt problémů v Číně, obrovské USA.S. deficitu, pravděpodobný pokles pracovních míst a výdajů
Navržení vakcíny proti koronaviru
Výzkumníci se připravují na příští rok a dále
Aplikace předpovídá kapacitu nemocnic
Nový nástroj pomůže vedoucím pracovníkům činit informovaná rozhodnutí při přípravě nemocnic na COVID-19 pacientů
Když jde o podání ruky a koronavirus, „strach z nákazy by jistě mohl změnit i konvence,“ poznamenal Pinker, „ale se zajímavým zvratem.“
„Projevy vedené darwinovskou antitezí jsou právě ty, které šíří bacily – kontakt, blízkost a odhalení úst a nosu – zatímco hygienické konvence jako údery pěstí a poklepání loktem jdou proti proudu intuitivní přátelskosti. To vysvětluje, proč, alespoň podle mých zkušeností, lidé tato gesta doprovázejí lehkým smíchem, jako by se chtěli navzájem ujistit, že povrchně agresivní projevy jsou novými konvencemi v nakažlivé době a nabízejí se v duchu kamarádství.“
The Daily Gazette
Přihlaste se k odběru každodenních e-mailů a získejte nejnovější zprávy z Harvardu.
.