Trisha Yearwood
1991: BreakthroughEdit
Debutové album Trishy Yearwood vyšlo v roce 1991. Jeho hlavní singl „She’s in Love with the Boy“ se umístil na prvním místě žebříčku Billboard Hot Country Songs a přinesl jí velký úspěch. Další tři singly z alba se dostaly do první desítky country hitparády – „Like We Never Had a Broken Heart“, „The Woman Before Me“ a „That’s What I Like About You“. Jejího debutového alba se nakonec prodalo jeden milion kopií a za dodávky dvou milionů kopií získalo dvojnásobnou platinu od Americké asociace nahrávacího průmyslu (RIAA). Yearwoodová se také stala první country umělkyní, která prodala milion kopií svého debutového alba. AllMusic album recenzoval a označil tento počin za „velmi stylový debut, který obstojí ve zkoušce časem“ a udělil mu čtyři a půl hvězdičky z pěti. Entertainment Weekly navíc uvedl, že hlas Yearwoodové „prokazuje technickou a emocionální autoritu na každém kroku“. Úspěch Yearwoodové jí vynesl řadu významných hudebních ocenění. V roce 1991 byla Akademií country hudby vyhlášena nejlepší novou zpěvačkou a v roce 1992 ji American Music Awards zvolili oblíbenou novou country umělkyní.
S úspěchem se Yearwoodová začala angažovat ve více příležitostech. Rozešla se se svou předchozí manažerskou firmou a začala pracovat pod dohledem Kena Kragena, který dohlížel na Kennyho Rogerse a Travise Tritta. Stala se také mluvčí vůně WildHeart od společnosti Revlon. V rozhovoru pro Good Housekeeping v roce 2010 Yearwoodová vysvětlila, že při natáčení reklamy na tuto vůni byla požádána, aby se objala s mužským modelem. Odmítla to a nepokračovala v natáčení, dokud ji nepřišel podpořit její manažer. Reklama byla nakonec natočena a uvedena v hlavních televizních sítích.
1992-1996: V roce 1992 Yearwoodová vydala své druhé studiové album Hearts in Armor. Pro své druhé album si Yearwoodová vybrala písně, které vycházely z citových konfliktů po rozvodu s prvním manželem Chrisem Lathamem. Album bylo odklonem od jejího předchozího materiálu, obsahovalo balady a spolupráci s Donem Henleym, Emmylou Harris a Raulem Malem. Hudební kritika album chválila. Allmusic album označila za „ohromující“ a „jednu z nejlepších desek se zlomeným srdcem, které country hudba v 80. a 90. letech přinesla“. Server About.com mu udělil pět hvězdiček a označil Hearts in Armor za „pravděpodobně nejlepší album Trishy vůbec“. První dva singly z alba se v roce 1992 dostaly do první desítky žebříčku Billboard Hot Country Songs – „Wrong Side of Memphis“ a „Walkaway Joe“, přičemž v druhém případě Henley zpíval doprovodné vokály. Zbývající singly („You Say You Will“ a „Down on My Knees“) dosáhly vrcholu v první dvacítce žebříčku country písní. Album Hearts in Armor později získalo od RIAA platinový certifikát v prodejnosti.
Musela jsem si říct: „No, kdybych na ulici potkala Emmylou Harris, dokázala bych se udržet na nohou?“
– Yearwoodová o svém hudebním směřování v 90. letech
– Yearwoodová o svém hudebním směřování v 90. letech
Yearwoodová vydala v roce 1993 své třetí album s názvem The Song Remembers When. Titulní skladba se v tomto roce dostala na druhé místo country žebříčku Billboard. Deska byla nahrána v podobném hudebním stylu jako Hearts in Armor, lišila se modernějšími aranžemi. Album také obsahovalo spolupráci s dalšími umělci, jako jsou Rodney Crowell a Willie Nelson. K albu byl později v roce 1993 natočen speciál kabelové televize, z něhož pochází videoklip k titulní skladbě. Na studiové album navázala Yearwoodová v roce 1994 svou první prázdninovou kompilací s názvem The Sweetest Gift. Obsahovala coververze svátečních standardů, jako jsou Away in a Manger, Let it Snow! Let it Snow! Let it Snow!“ a „The Christmas Song“.
V únoru 1995 vydala Yearwood čtvrté studiové album Thinkin‘ About You, které se více orientovalo na styl adult contemporary. Album bylo pozitivně hodnoceno časopisem Rolling Stone, který Thinkin‘ About You přirovnal k mnoha albům Lindy Ronstadt ze 70. let. Disk obsahoval verzi písně Melissy Etheridge „You Can Sleep While I Drive“ a skladbu Tammy Wynette „‚Til I Get It Right“. První dva singly z alba Thinkin‘ About You dosáhly prvního místa v country žebříčku Billboardu: „XXX’s and OOO’s (An American Girl)“ a titulní skladba. Třetí singl, „I Wanna Go Too Far“, se po vydání na konci roku 1995 dostal do první desítky. Stejně jako jeho předchůdců se i alba Thinkin‘ About You nakonec ve Spojených státech prodalo milion kopií a získalo platinový certifikát od RIAA. Na udílení cen Grammy v roce 1995 zvítězil duet Yearwoodové s Aaronem Nevillem nazvaný „I Fall to Pieces“ (coververze písně Patsy Cline z roku 1961) v kategorii Nejlepší country spolupráce s vokály. Toto ocenění se stalo prvním oceněním, které Yearwoodová od Grammy získala.
V srpnu 1996 vydala své páté studiové album Everybody Knows, které se podobalo jejímu předchozímu albu. Deska obsahovala převážně balady a písně se vyznačovaly většími melodiemi. Everybody Knows získalo smíšené hodnocení kritiků. Server AllMusic udělil albu tři hvězdičky z pěti a označil písně za „trochu nevyrovnané“. Časopis Entertainment Weekly však album pochválil a titulní skladbu označil za „emocionální uvolnění bušícího klavíru“. Z alba Everybody Knows vzešla píseň „Believe Me Baby (I Lied)“, která se stala Yearwoodovým čtvrtým singlem na prvním místě v country žebříčku Billboard. Titulní skladba byla vydána jako druhý singl a v roce 1996 dosáhla vrcholu v první pětce. V tomto období Yearwood vystoupila na závěrečném ceremoniálu Letních olympijských her 1996, které se konaly v Atlantě ve státě Georgia.
1997-2001: Crossoverový úspěchUpravit
V srpnu 1997 vydala Yearwood svou první kompilaci největších hitů (Songbook) A Collection of Hits. Album obsahovalo její dosavadní hlavní hity. Songbook byl chválen většinou hudebních kritiků, včetně AllMusic, který jej označil za „téměř definitivní kolekci“. Kompilace se stala jejím prvním albem, které se dostalo na první místo žebříčku Billboard Top Country Albums. Dostala se také do Top 10 žebříčku Billboard 200, kde se umístila na 4. místě. Songbook obsahoval tři nové skladby, které byly nakonec vydány jako singly. „How Do I Live“ byla prvním vydaným singlem a byla zařazena do filmu Con Air z roku 1997. Píseň byla také nominována na Oscara za nejlepší píseň. „How Do I Live“ původně pro film nahrála LeAnn Rimes. Verze Rimesové se stala velkým hitem v žebříčku Billboard Hot 100, kde se umístila na druhém místě, zatímco verze Yearwoodové se umístila na druhém místě v žebříčku Billboard country. Píseň se také dostala na 23. místo žebříčku Billboard Hot 100. Zbývající singly z alba se rovněž staly hlavními hity v hitparádě Billboard Country Chart. Skladba „In Another’s Eyes“ (duet s Garthem Brooksem) dosáhla na druhé místo country žebříčku a třetí singl „Perfect Love“ se počátkem roku 1998 dostal na první místo. Kromě toho Yearwoodová získala řadu ocenění. Patřila mezi ně ocenění Grammy Awards, Country Music Association Awards a Academy of Country Music. Songbook se stane nejprodávanějším Yearwoodovým albem, kterého se ve Spojených státech prodaly čtyři miliony kopií, a nakonec získal od RIAA certifikát 4× Multi-Platinum.
Yearwood vydal o dva roky později první studiové album Where Your Road Leads (1998). Bylo to její první album, které produkoval Tony Brown, přičemž jejích pět předchozích alb produkoval Garth Fundis. Singly „There Goes My Baby“, „Powerful Thing“ a „I’ll Still Love You More“ se dostaly do první desítky hitparády Billboard country. Titulní skladba, která byla další spoluprací s Garthem Brooksem, se stala singlem v první dvacítce hitparád. Album získalo převážně pozitivní recenze. Server About.com album recenzoval a udělil mu čtyři hvězdičky a označil ho za „jedno z jejích nejlepších alb“. Recenzi na něj napsal také Allmusic, který mu rovněž udělil čtyři hvězdičky z pěti. V této době se Yearwoodová věnovala dalším podnikům. V létě 1998 vystoupila se zpěvákem Lucianem Pavarottim ve prospěch liberijských dětí. V roce 1999 ji Porter Wagoner uvedl jako členku Grand Ole Opry a v den jejího uvedení do funkce předvedla coververzi písně Patsy Cline „Sweet Dreams (Of You)“. Členkou je dodnes.
Po druhém rozvodu vydala Yearwood v březnu 2000 své sedmé studiové album s názvem Real Live Woman. Podobně jako deska Hearts in Armor odrážela emocionální konflikty po rozchodu. Album obsahovalo dvanáct skladeb a obsahovalo coververze písní Bruce Springsteena „Sad Eyes“ a Lindy Ronstadt „Try Me Again“. Album se dočkalo uznání kritiků z AllMusic, kteří Real Live Woman citovali jako „odměřenou, promyšlenou desku v tom nejlepším slova smyslu“. Ve Spojených státech se alba prodalo 500 000 kopií a vyšly z něj dva singly: titulní skladba a „Where Are You Now“.
V roce 2001 vydala Yearwood osmou studiovou desku Inside Out. Produkoval ji Mark Wright. Na albu spolupracovali Don Henley na titulní skladbě a také Rosanne Cash a Vince Gill. Vydavatelství AllMusic označilo tuto desku za „jistě inspirující jak pro fanoušky, tak pro kolegy umělce“ a hlas Yearwoodové označilo za „nadčasový“. Rolling Stone udělil albu čtyři hvězdičky z pěti a za nejlepší písně na desce označil „Love Alone“ a „Melancholy Blue“. Z alba vzešel singl „I Would’ve Loved You Anyway“, který se dostal na čtvrté místo v countryovém žebříčku Billboardu.
2002-2016: Po vydání alba v roce 2001 se Yearwood věnovala rodině a nakonec navázala milostný vztah s Garthem Brooksem. V září 2005 vydala své první album nových nahrávek po čtyřech letech, Jasper County. Na albu se producentsky podílela opět s Fundisem a jeho název je odvozen od okresu Jasper County v Georgii, ve kterém vyrůstala. Album se skládalo převážně z optimistických písní v soulovém stylu, včetně „Sweet Love“ a „Who Invented the Wheel“. Získalo pozitivní recenze kritiků, včetně autora AllMusic Stephena Thomase Erlewina, který jej označil za „album, které hudebně sahá dál než většina jejích alb a zároveň je soudržnější než většina jejích desek“. Od serveru About.com získalo pět hvězdiček a pochválil písně „Georgia Rain“, „Who Invented the Wheel“ a „Standing Out in a Crowd“. Album se stalo jejím třetím, které se dostalo na první místo žebříčku Billboard Top Country Albums. Rovněž se umístilo na čtvrtém místě v žebříčku Billboard 200. Během prvního týdne se ho prodalo 117 000 kopií. Její prodeje za první týden zastínily prodeje alba Chaos and Creation in the Backyard Paula McCartneyho, které vyšlo ve stejném týdnu. První singl „Georgia Rain“ se umístil na 15. místě žebříčku Billboard Hot Country Songs a stal se jejím prvním velkým hitem od roku 2002. Druhý singl, „Trying to Love You“, byl do rádií uveden 31. října a dosáhl 52. místa. Do měsíce od vydání alba Jasper County získalo od RIAA zlatý certifikát, čímž se stalo jedenáctým zlatým certifikátem Yearwoodové v její kariéře.
Yearwoodová vystupuje v Country Music Television, 2007
V květnu 2007 Yearwoodová oznámila svůj odchod od MCA Nashville Records a podepsání smlouvy s nezávislou nahrávací společností Big Machine Records. Yearwood se s generálním ředitelem vydavatelství Scottem Borchettou seznámila, když původně pracovala pro MTM Records na konci 80. let. V devadesátých letech pak pracovala s Borchettou v MCA. Po rozchodu vydala MCA kompilaci Greatest Hits, která obsahovala její hlavní hity z let 1991 až 2001.
Po podpisu smlouvy s touto značkou Yearwood oznámila plány na nahrání svého desátého studiového alba. V listopadu 2007 vydala album Heaven, Heartache, and the Power of Love. Album se umístilo na desátém místě v žebříčku Billboard Top Country Albums a dosáhlo třicátého místa v žebříčku Billboard 200. Album se setkalo s příznivým hodnocením kritiků. Server AllMusic udělil projektu čtyři a půl hvězdičky z pěti a označil ho za svůj „albový výběr“. Recenzent Thom Jurek prohlásil: „Je to lepší než dobré, je to nad očekávání – a to bylo po Jasper County vysoké – je to nejlepší příklad toho, čím by populární deska – nejen countryová – měla aspirovat být, tečka.“ Desku recenzoval i časopis Slant, který jí udělil čtyři a půl hvězdičky a označil ji za „důkaz vitality, inteligence a oduševnělosti nejlepší hudby moderní country“. Titulní skladba vyšla jako první singl v červenci 2007 a v žebříčku Hot Country Songs se umístila na 19. místě. Druhý singl, „This Is Me You’re Talking To“, byl vydán v lednu 2008. Píseň získala uznání kritiky, zejména od Engine 145, který ji označil za „jeden z nejlepších singlů roku“.
Po zahájení úspěšné kuchařské show Food Network a vydání několika kuchařských knih si Yearwoodová dala od sólové hudební kariéry pauzu. Přestože se nesoustředila na sólové projekty, zůstala aktivní v hudebním průmyslu. V letech 2009 až 2014 Yearwood doprovázela manžela Gartha Brookse v jeho koncertní rezidenci nazvané Garth at Wynn. Rezidence se nacházela v divadle Encore v Las Vegas v Nevadě. Yearwoodová v ní vystupovala s písněmi jako hostující umělkyně. Produkce v Las Vegas trvala tři roky a skončila v roce 2014. V roce 2014 se Yearwood připojila k Brooksovu tříletému světovému turné s názvem The Garth Brooks World Tour. V téže době se krátce vydala na vlastní krátké turné nazvané „Just Because“. V srpnu 2014 Yearwood krátce podepsala smlouvu s RCA Records Nashville. Jejím jediným albem pro tuto značku bylo studiové album PrizeFighter z roku 2014: Hit After Hit. Obsahovalo 16 jejích hlavních hitů znovu nahraných pro toto album a několik nových písní. Titulní skladba byla vydána jako hlavní singl a hostovala v ní Kelly Clarkson. Album debutovalo na 7. místě v žebříčku country alb Billboard a hlavní singl se umístil na 42. místě v žebříčku country písní Billboard.
V roce 2016 se Yearwood objevila v živém televizním muzikálu The Passion. Díky tomu se také objevila na soundtracku k této události, kde předvedla nové verze několika známých písní, včetně: „Hands“, „My Love Is Your Love“, „You’ll Never Walk Alone“ a „Broken“. „Broken“ se stala prvním hitem Yearwoodové v křesťanské hitparádě, kde se umístila na 47. místě a dosáhla také 17. místa v žebříčku Adult Contemporary. Koncem roku 2016 se připojila ke Garthu Brooksovi na jejich prvním společném studiovém albu s názvem Christmas Together. Album obsahovalo coververze klasických svátečních písní a původní skladbu napsanou dvojicí s názvem „What I’m Thankful for (The Thanksgiving Song)“. Následně byla Yearwoodová vybrána jako jedna z 30 umělců, kteří se podíleli na písni „Forever Country“. Píseň vznikla na oslavu 50 let udílení cen CMA.
2018-současnost: Zpět na hudbuEdit
Na konci roku 2018 Yearwood oznámila vydání nového alba složeného z písní, které dříve nahrál Frank Sinatra. Deska s názvem Let’s Be Frank byla nahrána živě v budově Capitol Records a doprovázel ji orchestr v plném složení. Yearwoodová při nahrávání použila původní Sinatrův mikrofon. Album vyšlo v prosinci 2018 exkluzivně v prodejnách Williams Sonoma a celosvětově 14. února 2019. Album se umístilo na druhém místě žebříčku Billboard Jazz Albums. Kevin John Coyne z časopisu Country Universe ve své recenzi vydání pochválil a udělil mu čtyři z pěti možných hvězdiček. V diskusi o albu Coyne poznamenal: „Let’s Be Frank je rozkošná odbočka, a i když neomezuje hlad po další country hudbě od nejlepší umělkyně nejlepší generace umělkyň, je plná připomínek toho, čím si toto ocenění vůbec zasloužila.“ Trisha Yearwood předvedla Sinatrovy covery 7. března 2020 se Symfonickým orchestrem Baton Rouge pod vedením Timothyho Muffitta. Yearwoodová byla pozvána, aby s BRSO vystoupila v roce 2020 v rámci výběru z cyklu „Pennington Great Performers“.
V roce 2019 Yearwoodová oznámila plány na své dvanácté studiové album Every Girl. Jeho hlavní singl „Every Girl in This Town“ byl vydán v červnu 2019. Píseň debutovala na 21. místě žebříčku Billboard Country Airplay, což znamenalo nejvyšší debut v její kariéře. Album Every Girl bylo vydáno v srpnu 2019. Obsahovala spolupráci s Garth Brooksem, Kelly Clarkson a Donem Henleym. Album se umístilo na 5. místě v žebříčku Billboard Country Albums a na 57. místě v žebříčku Billboard 200. Album Every Girl se po vydání dočkalo pochvalných recenzí od kritiků. Thom Jurek z Allmusic udělil albu 4 z 5 hvězdiček a označil ho za „velkolepější a emotivnější než v minulých letech“. Matt Bjorke z časopisu Roughstock poznamenal: „Trisha Yearwood vybrala čtrnáct různorodých písní, které ukazují její nedotčený hlas, nástroj dnes stejně silný jako kdykoli předtím, ne-li silnější.“ Yearwoodová na podporu alba vyrazila na své první sólové turné po šesti letech, které odstartovalo v říjnu 2019.