Výkonný ředitel:

Výkonný ředitel:

Executive: Definice, funkce a druhy exekutivy!

Druhým, ale nejmocnějším orgánem vlády je exekutiva. Je to ten orgán, který provádí zákony přijaté zákonodárným sborem a politiku vlády. Vznik sociálního státu nesmírně rozšířil funkce státu a ve skutečnosti i výkonné moci. V běžném užívání mají lidé tendenci ztotožňovat exekutivu s vládou. V současné době došlo k velkému nárůstu moci a role výkonné moci v každém státě.

Co je to exekutiva?“

Termín „exekutiva“ byl definován jak v širší, tak v užší podobě. V širší podobě se jím rozumí všichni funkcionáři, držitelé politické moci (politická exekutiva) a stálí státní úředníci, kteří se ujímají výkonu zákonů a politiky a řídí státní správu.

V užší podobě se jím rozumí pouze výkonní vedoucí (ministři, tj. politická exekutiva), kteří stojí v čele vládních úřadů, formulují politiku a dohlížejí na provádění zákonů a politiky vlády. V užší podobě není do sféry výkonné moci zahrnuta státní správa a její správní funkce.

Tradičně býval politology akceptován pouze úzký význam. V moderní době je však exekutiva definována v širší podobě a zahrnuje jak politickou exekutivu, tak státní službu.

Exekutiva: Definice:

(1) „V širokém a kolektivním smyslu zahrnuje výkonný orgán souhrn nebo celek všech funkcionářů a agentur, které se zabývají výkonem vůle státu, jak byla tato vůle formulována a vyjádřena v zákonech“. Garner

(2) „V nejširším slova smyslu se výkonný orgán skládá ze všech vládních úředníků s výjimkou těch, kteří působí jako zákonodárci nebo soudci. Zahrnuje všechny vládní orgány, které se zabývají výkonem vůle států vyjádřené v zákonech.“ 5573. Gettell

Tyto dvě definice jasně ukazují, že výkonná moc zahrnuje politickou výkonnou moc (ministři a hlava státu) a nepolitickou stálou výkonnou moc (státní správa nebo byrokracie). Politická exekutiva plní funkci tvorby politiky a zajišťuje, aby všechny zákony byly řádně prosazovány všemi útvary vlády.

Stálá výkonná moc, tj. byrokracie/státní služba, řídí každodenní administrativu a pracuje ve vládních úřadech. Pracuje pod dohledem a kontrolou politické exekutivy.

Dvě části výkonné moci: Politická exekutiva & Stálá exekutiva: Rozdíl:

(i) Politická exekutiva (ministři):

Skládá se z výkonné hlavy státu a dalších vedoucích výkonných složek je ministrů. Ministři jsou politickými vůdci. Jsou většinou volenými zástupci lidu a odpovídají za všechna svá rozhodnutí a politiku před veřejností. Politická exekutiva pracuje na dobu určitou, přibližně 5 let.

Působí jako dočasná výkonná moc v tom smyslu, že se po každých volbách mění. Po skončení jednoho funkčního období se ministři musí znovu ucházet o zvolení. Znovu se mohou stát ministry pouze tehdy, když se strana, k níž patří, vrátí k moci jako většinová.

Ministři jsou amatéři, neodborníci a neprofesionálové. Jejich úkolem je formulovat politiku a nechat tuto politiku a zákony schválit zákonodárným sborem. Poté tyto politiky a zákony státu provádějí státní úředníci, kteří pracují pod kontrolou politické exekutivy. Politická exekutiva stojí v čele vlády. Každý ministr stojí v čele určitého resortu nebo některé části vlády.

(ii) Nepolitická stálá výkonná moc (státní úředníci):

Skládá se ze státních úředníků (byrokracie) od nejnižší po nejvyšší úroveň. Vykonává každodenní administrativu tím, že pracuje ve vládních úřadech. Státní úředníci jsou politicky neutrální. Nejsou zavázáni věrností žádné politické straně.

Jejich úkolem je vykonávat zákony a politiku vlády bez jakýchkoli politických ohledů. Jsou to speciálně vzdělané a vyškolené osoby. Jsou to odborníci a profesionálové. Poskytují odborné rady a stanoviska a také shromažďují, třídí a předkládají politické výkonné moci údaje, na jejichž základě ta přijímá veškerá rozhodnutí.

Po jmenování zůstávají úředníci ve funkci až do dosažení důchodového věku, obvykle do 55 nebo 60 let. Dostávají pravidelný a pevný plat a jsou hierarchicky uspořádáni do vyšších a nižších vztahů.

Funkce výkonné moci:

1. Prosazování zákonů:

Primární funkcí výkonné moci je prosazování zákonů a udržování práva a pořádku ve státě. Kdykoli dojde k porušení zákona, je povinností výkonné moci toto porušení zacelit a pachatele pohnat k odpovědnosti. Každý vládní úřad je odpovědný za provádění zákonů a politik týkajících se jeho činnosti. Pro udržení pořádku ve státě výkonná moc organizuje a udržuje policejní síly.

2. Jmenovací funkce:

Všechna důležitá jmenování provádí předseda výkonné moci. Jako například indický prezident jmenuje předsedu Nejvyššího soudu a další soudce Nejvyššího soudu a vrchních soudů. Velvyslance, generálního advokáta Indie, členy Komise Unie pro veřejné služby, guvernéry států atd.

Také prezident Spojených států amerických provádí velmi mnoho klíčových jmenování. Všichni tajemníci, kteří vedou různá vládní oddělení, soudci Nejvyššího soudu a dalších federálních soudů, federální úředníci ve státech atd. jsou jmenováni prezidentem USA. Všechna tato jmenování však vyžadují souhlas Senátu USA (horní komory Kongresu USA, tj. parlamentu).

Členové státní správy jsou rovněž jmenováni šéfem výkonné moci. Obvykle se tak děje na základě doporučení komise pro nábor do služby. V Indii Komise pro veřejnou službu Unie každoročně pořádá výběrové zkoušky do celoindických služeb, ústředních služeb a příbuzných služeb.

Nabírá na základě zásluh uchazeče o jmenování do těchto kádrů. Jmenování provádí hlavní výkonný orgán v souladu s doporučeními UPSC. Podobná praxe panuje téměř ve všech státech. Jmenování jako takové je funkcí výkonné moci.

3. Funkce tvorby smluv:

Je odpovědností výkonné moci rozhodovat o tom, které smlouvy budou podepsány s kterými jinými státy. Výkonná moc sjednává smlouvy v souladu s postupem stanoveným mezinárodním právem a také v souladu s ustanoveními ústavy státu.

Každou smlouvu podepisuje člen výkonné moci. Většina smluv vyžaduje také ratifikaci zákonodárným orgánem státu. Je opět odpovědností výkonné moci, aby zajistila schválení jí podepsaných smluv zákonodárným orgánem.

4. Obranné, válečné a mírové funkce:

Jednou z klíčových funkcí státu je obrana a zachování jednoty a celistvosti země a její ochrana v případě vnější agrese nebo války. Za tuto činnost odpovídá výkonná moc. Organizovat armádu k obraně státu, připravovat válku a bojovat v ní, pokud to bude nutné, a po každé válce vyjednávat a podepisovat mírové urovnání, to jsou funkce, které vykonává výkonná moc.

Výkonná moc s konečnou platností posuzuje povahu ohrožení bezpečnosti země. Má prvořadou odpovědnost za přijetí všech takových opatření, která jsou potřebná v zájmu bezpečnosti a celistvosti státu. Hlavní představitel výkonné moci státu je rovněž vrchním velitelem ozbrojených sil státu.

5. Tvorba zahraniční politiky a vedení zahraničních vztahů:

V době stále rostoucí globální vzájemné závislosti se formulování zahraniční politiky státu a vedení zahraničních vztahů stalo jednou z nejdůležitějších funkcí vlády. Tuto funkci vykonává také exekutiva.

Výkonná moc formuluje cíle národního zájmu a stanovuje priority. Nejprve formuluje zahraniční politiku státu a poté ji realizuje k zajištění stanovených cílů národního zájmu. Výkonná moc jmenuje velvyslance státu v jiných státech.

6. Tvorba politiky:

Moderní sociální stát musí plnit velké množství funkcí pro zajištění socioekonomicko-kulturního rozvoje svého lidu. Musí formulovat politiky, připravovat krátkodobé a dlouhodobé plány a realizovat je. Veškerá činnost státu se řídí určitými politikami a plány.

Je to výkonná moc, která se ujímá úkolu tvorby politik a plánování rozvoje. To jsou dvě nejdůležitější funkce výkonné moci, protože jejich prostřednictvím stát plní svůj cíl podporovat blahobyt svých občanů.

7. Funkce týkající se tvorby zákonů:

Tvorba zákonů je především funkcí zákonodárné moci. Výkonná moc však hraje při tvorbě práva také určitou roli. I v této oblasti se úloha výkonné moci skokově zvyšuje. V parlamentním systému jsou ministři rovněž členy zákonodárného sboru a hrají vedoucí úlohu při tvorbě zákonů.

Většinu návrhů zákonů předkládají a pilotují v zákonodárném sboru. Většina času zákonodárného sboru je věnována schvalování vládních návrhů zákonů. Zákony přijaté zákonodárným sborem se stávají zákony až poté, co je podepíše hlava státu.

8. Tvorba zákonů v systému delegované legislativy:

Systém delegované legislativy výrazně zvýšil úlohu výkonné moci při tvorbě zákonů. V rámci tohoto systému zákonodárce deleguje část svých zákonodárných pravomocí na výkonnou moc. Výkonná moc pak na základě těchto pravomocí vydává předpisy. Množství delegovaných právních předpisů vydaných výkonnou mocí značně převyšuje množství zákonů přijatých zákonodárnou mocí.

9. Finanční funkce:

Je to zákonodárná moc, která je správcem všech financí. Má pravomoc ukládat, snižovat nebo rušit daně. Ve skutečné praxi však výkonná moc vykonává řadu finančních funkcí. Je odpovědná za přípravu rozpočtu. Navrhuje uvalení nových daní nebo změny ve struktuře a správě daní. Vybírá a utrácí peníze v souladu se sankcemi zákonodárce.

Výkonná moc rozhoduje o způsobech a prostředcích, kterými se peníze vybírají a utrácejí. Formuluje veškerou hospodářskou politiku a plány. Přijímá vhodná opatření k regulaci výroby a rozdělování zboží, nabídky peněz, cen a vývozu a dovozu. Uzavírá smlouvy o zahraničních půjčkách, vyjednává o zahraniční pomoci a udržuje finanční důvěryhodnost státu.

10. Některé polosoudní funkce:

Jmenování soudců výkonnou mocí je považováno za nejlepší způsob zajištění nezávislosti soudnictví. Téměř ve všech demokratických systémech má hlavní představitel výkonné moci pravomoc jmenovat soudce. Dále má právo udělovat milost, odpuštění a amnestii zločincům. V rámci systému správního soudnictví mají výkonné orgány pravomoc projednávat a rozhodovat případy týkající se jednotlivých oblastí správní činnosti.

11. Udělování titulů a vyznamenání:

Další důležitou funkcí výkonné moci je udělování titulů a poct lidem za jejich zásluhy o národ. Takovým osobám, které vykonají chvályhodnou práci v příslušných oblastech činnosti – v umění, vědě, literatuře atd. uděluje výkonná moc tituly.

Tituly uděluje také takovým příslušníkům obrany, kteří prokáží příkladnou odvahu a oddanost službě za války nebo v míru. Vyznamenání se udělují i běžným občanům za jejich záslužnou práci pro společnost. Veškerá rozhodnutí v tomto ohledu přijímá výkonná moc. Toto jsou hlavní funkce, které vykonává výkonná moc. Výkonná moc se skutečně stala nejmocnějším orgánem vlády.

Typy výkonné moci:

1. Nominální/titulární a reálná exekutiva:

Rozdíl mezi nominální/titulární a reálnou exekutivou se činí pouze v parlamentním systému vlády. V něm je hlava státu, prezident nebo monarcha, nominální výkonnou mocí a Rada ministrů v čele s předsedou vlády je skutečnou výkonnou mocí. Všechny pravomoci jsou z právního hlediska pravomocemi nominální exekutivy, v praxi je však vykonává reálná exekutiva.

Nominální výkonná moc není odpovědná za své činy, neboť ty jejím jménem vykonává skutečná výkonná moc. Skutečná výkonná moc je odpovědná za všechny činnosti nominální výkonné moci. Nominální exekutiva je ceremoniální a důstojnou částí exekutivy, zatímco skutečná exekutiva je její mocenskou částí.

2. Dědičná a volená exekutiva:

Pokud výkonná moc nastupuje do funkce na základě práva dědičné posloupnosti, nazývá se dědičná výkonná moc. Je-li výkonná moc přímo nebo nepřímo volena lidem na dobu určitou nebo dokonce doživotně, nazývá se volená výkonná moc. Ve Velké Británii, Japonsku a Malajsii existují dědičné exekutivy. V Indii, USA, Německu a mnoha dalších státech jsou volení výkonní ředitelé.

3. Jediná a množná exekutiva:

Když je veškerá výkonná moc v rukou jediného funkcionáře/vedoucího, nazývá se jediná výkonná moc. V Indii, Velké Británii, USA, Austrálii, Francii a mnoha dalších státech existuje jednotná exekutiva. V Indii má veškerou výkonnou moc indický prezident. Stejně tak podle Ústavy USA náleží výkonná moc prezidentovi Spojených států amerických.

Když jsou výkonné pravomoci svěřeny skupině osob nebo výboru/radě/komisi a vykonávají je společně všichni členové tohoto výboru/rady, nazývá se výkonná moc pluralitní výkonnou mocí. Jako například ve Švýcarsku byla veškerá výkonná moc svěřena Spolkové radě, která se skládá ze sedmi členů. Všichni členové vykonávají všechny výkonné pravomoci kolektivně.

4. Parlamentní a prezidentská exekutiva:

Rozlišování mezi parlamentní a prezidentskou exekutivou se provádí na základě vztahu mezi zákonodárnou a výkonnou mocí.

U parlamentní exekutivy existuje:

(i) úzký vztah mezi zákonodárnou a výkonnou mocí a členové výkonné moci jsou zároveň členy zákonodárné moci,

(ii) členové politické výkonné moci jsou individuálně i kolektivně odpovědní před zákonodárnou mocí,

(iii) funkční období politické výkonné moci není pevně stanoveno, neboť může být kdykoli zákonodárnou mocí odvoláno, a

(iv) zákonodárná moc může být výkonnou mocí rozpuštěna.

V prezidentské exekutivě existuje:

(i) oddělení moci mezi výkonnou a zákonodárnou;

(ii) členství v obou orgánech je neslučitelné, tj. člen jednoho nemůže být členem druhého;

(iii) výkonná moc není odpovědná zákonodárné moci a

(iv) ani jeden nemůže rozpustit ani odvolat druhý.

Parlamentní exekutivy fungují v Indii, Velké Británii, Kanadě, na Novém Zélandu, v Austrálii a v několika dalších státech. Ve Spojených státech amerických je exekutiva prezidentská. Ve Francii existuje směs těchto dvou forem exekutivy.

.