Význam osamělosti
Pro mnohé z nás je osamělost negativním stavem bytí. S touto představou nám nepomáhá ani společnost; být sám s sebou často nese společenské stigma, které naznačuje izolaci, bytí mimo.
Tento vnímaný pocit osamělosti jako by naznačoval, že být sám není dobrovolné nebo volba, kterou děláme, ale spíše vnucený stav, kdy se člověk společensky neangažuje tak, jak se nějak očekává. Ještě dále to může naznačovat, že s člověkem, který zůstává sám, je vlastně něco špatně nebo vadně.“
Sociální média nám dávají dojem – iluzi -, že jsme ve spojení, i když je to jen interakce s něčími slovy. Kliknutí na „to se mi líbí“ je zkrácenou formou vyjádření „slyším tě a souhlasím“. Komentáře slouží jako konverzace, jako bychom s danou osobou skutečně komunikovali v reálném čase. Bez tohoto spojení prostřednictvím zařízení můžeme cítit úzkost, že budeme osamoceni a vynecháni. Věřím však, že většina z nás v hloubi duše skutečně ví, že neustálé zaměření na tento druh komunikace nás připravuje o skutečnou lidskou interakci. A co je ještě důležitější, tento druh komunikace nám může bránit ve smysluplném společenství se sebou samými.
Na rozdíl od osamělosti osamělost často znamená, že hledáte někoho nebo něco, co cítíte, že potřebujete, abyste se cítili bezpečně a šťastně. Pro některé může být osamělost chronickým stavem, kdy vám vlastní společnost nikdy nestačí; kdy trávení času se sebou samým může vyvolávat úzkost a někdy i horší příznaky, jako jsou záchvaty paniky a deprese. Pro mnohé je vnímaným řešením, jak se tohoto strachu zbavit, zajistit si, abyste byli stále ve společnosti někoho jiného.
Osamělost samozřejmě není „univerzální“. Stejně jako u čehokoli jiného může mít různý stupeň závažnosti v závislosti na osobnosti člověka a jeho životních zkušenostech. Někteří lidé mohou například osamělost prožívat jako bolestnou připomínku předchozí ztráty a opuštění – cítí se odmítnuti, není o ně postaráno nebo nejsou milováni.
Ačkoli se osamělost a samota často považují za jedno a totéž, nejsou si rovny. Naučit se být sám může být zpočátku děsivé, ale po zvládnutí slouží jako základní kámen pro váš rozvoj a růst jako lidské bytosti. Z toho, že se naučíte spoléhat – a hlavně důvěřovat – svému vnitřnímu hlasu, který je nejlepším zdrojem vašeho vlastního vedení, můžete vytěžit velmi mnoho.
Být sám vám umožní odhodit „společenskou ostražitost“, čímž získáte svobodu k introspekci, k vlastnímu myšlení. Možná budete schopni lépe volit a rozhodovat o tom, kdo jste a co chcete, bez vnějšího vlivu. Často jsme ovlivňováni myšlenkami, pocity, postoji, názory a chováním lidí z našeho nejbližšího okolí. Samozřejmě se můžete ptát druhých na jejich rady a názory, ale v konečném důsledku vás konzultace se sebou samým a vlastní rozhodnutí o tom, co chcete dělat, povede k životu, který je pro vás nejlepší.
Přesněji řečeno, naučit se být sám vám může dobře posloužit, pokud jde o poznání toho, co potřebujete a chcete ve vztahu. Někteří jedinci dovolí svému partnerovi, aby jim říkal, co mají cítit, co mají chtít a dělat, a to převážně proto, že to jejich partner chce a potřebuje. Některé vztahy to dokonce vyžadují. Pokud se tedy příliš bojíte být sami a fungovat na vlastní pěst, zaprodáte se a spokojíte se se vztahem (často ne zrovna nejzdravějším a někdy vyloženě špatným), který vám zajistí, že nikdy nebudete sami. Pointa je v tom, že nemůžete mít zdravý vztah s druhými, pokud jste se nenaučili mít zdravý vztah sami se sebou.“
Lidé rádi citují tu hlášku z Jerryho Maguirea: „Doplňuješ mě“. Vím, že je to velmi romantické, ale co to vlastně říká? Že bez druhého nejsme úplní? Být sám vám umožňuje přístup k sobě jako k úplnému člověku, kterým už jste.“
Nemusí existovat patologický důvod, který by vysvětloval vaši úzkost z toho, že jste sami. Strach z osamění může být jednoduše důsledkem toho, že jste se to nikdy nenaučili! Možná vás k tomu nikdo nikdy nepodporoval, a tak se vám představa toho může zdát cizí a nepříjemná. Jakmile se do této oblasti začnete pouštět, možná zjistíte, že se vaše pohodlí být sám zvyšuje. Možná po tom čase, který trávíte sami, skutečně toužíte.
Tady je poznámka o výchově dětí v dnešní době. Mnoho dětí je obskakováno a mikromanipulováno. Velmi se to liší od dob minulých, kdy děti měly často více času samy pro sebe a musely se naučit, jak se zabavit. Dáváme sice dětem spoustu příležitostí vyzkoušet si různé činnosti, ale možná je o tento cenný čas připravujeme, aby se naučily být samy se sebou spokojené a byly vynalézavé. Čas strávený o samotě je tedy zdravé zavést již v raném věku dětí, které si tuto praxi ponesou do svého budoucího života.
Možná budete chtít začít od malička, pokud je pro vás pobyt o samotě nový. Vyhraďte si každý týden čas, kdy budete sami (nebo hodinu denně, pokud můžete). Vezměte se sami do kina nebo na večeři. Vydejte se na nová místa. Prozkoumávejte. Buďte dobrodružní. Vycházejte z malých věcí a podstupujte větší a větší rizika. Pokud byste chtěli zůstat sami jako životní styl, zhodnoťte, co by to mohlo znamenat – žít bez partnera, být zodpovědní sami za sebe, za svá rozhodnutí a volby, cestovat sami, spravovat své vlastní finance, vytvářet si plnohodnotný a plnohodnotný život. I když byste možná chtěli být ve vztahu, dokázali byste být ve smysluplném vztahu sami se sebou, kdybyste museli?“
Vezměte si příklad z Velkých mistrů. Vydávali se na osamělé cesty, aby prozkoumali hlubiny svého bytí a našli odpovědi v objevných, transformativních zážitcích. Z duchovního hlediska vás pobyt o samotě může přivést blíže k vašemu nitru a umožní vám snadnější přístup k tvůrčím a intuitivním aspektům vašeho já.
Dejte si dar vlastního času a energie – není nic, co by za to stálo víc.
.