Vědec dne – Don Carlos, princ asturský
Carlos, princ asturský v severozápadním Španělsku, se narodil 8. července 1545. Don Carlos se o vědu vůbec nezajímal, ale jeho zázračné uzdravení po téměř smrtelné nehodě ho inspirovalo k uvedení do provozu jednoho z velkých automatů pozdní renesance. Zde je jeho příběh. Dne 19. dubna 1562 se mladý Carlos vracel z noční zábavy ve svém univerzitním městě Alcalá, když spadl ze schodů své rezidence a udeřil se do hlavy. Několik týdnů byl v polokomatu, pak se u něj objevila infekce a oslepl, což bylo důvodem k velkému zděšení, protože Carlos byl následníkem španělského trůnu.
Don Carlos Asturský, olejový portrét od Alonsa Sáncheze Coella, 1564 (Uměleckohistorické muzeum, Vídeň, via Wikimedia commons)
Jeho otec Filip II. jako nastávající král přispěchal synovi na pomoc a nechal přivolat nejlepší lékaře, včetně významného Andrease Vesalia, který odešel z Padovy do služeb habsburských panovníků. Podle některých zpráv Vesalius provedl mladíkovi trepanaci lebky, aby zmírnil tlak na jeho mozek, i když důkazy o tom chybí. Všechna svědectví se však shodují v tom, že 9. května se stalo něco velmi pozoruhodného. 1562. Místní měšťané z Alcalá přinesli tělesné ostatky svého odmítnutého kandidáta na svatořečení Diega de Alcalá. Diego zemřel téměř před sto lety, ale jeho tělo prý stále sladce vonělo a nebylo zkažené. Jeho tělo bylo položeno vedle těla slepého a téměř necitlivého Dona Carlose a oba se dostali do fyzického kontaktu (třetí obrázek). Princ okamžitě upadl do hlubokého spánku, a když se druhý den probudil, byl na nohou.
Don Carlos zachráněný kontaktem s tělem Diega de Alcalá, detail sedmého obrazu (Elizabeth King na blackbird.vcu.edu)
Fillip si zázračného uzdravení natolik vážil, že nařídil jednomu nástrojaři – mnozí se domnívají, že to byl dvorní hodinář Juanelo Turriano, kterého zdědil po svém otci, císaři Karlu V. – aby sestrojil mechanického modlícího se mnicha s podobou Diega de Alcalá. Turriano (pokud to byl on) se úkolu zhostil (první a čtvrtý obraz). Jeho miniaturní mechanický mnich byl asi 15″ vysoký a měl složité železné vnitřnosti (pátý obrázek).
Detail Smithsonova mechanického mnicha, fotografie Rosemunda Purcella (Radiolab na wnyc.org)
Mnich kráčel v přímém směru, občas se uhodil do hrudi a přitom pronesl nějaké tiché mea culpa, otočil se doprava a pokračoval v chůzi, přičemž občas zvedl křížek ke rtům, a pak pokračoval dál a nakonec vytyčil čtvercovou cestu. Poháněla ho pružina, která byla navinutá na klíček. Nejúžasnější na tomto automatu je, že se dodnes dochoval v Národním muzeu americké historie ve Smithsonově institutu – a stále funguje! Zde je odkaz na čtyřminutové video, na kterém automat Diego dělá svou práci. Na to, že jde o němý film, je to strhující podívaná.
Detail vnitřního fungování mechanického mnicha, NMAH, Smithsonian Institution (Radiolab na wnyc.org)
Zbytek krátkého života Dona Carlose nebyl nijak neradostný. Ještě před nehodou byl zasnouben s Alžbětou z Valois, jeho otec Filip si pak tento sňatek rozmyslel a pojal Alžbětu za vlastní manželku. To by mohlo být pro každého mladého muže poměrně traumatizující a asi by to nevyvolalo příval otcovské lásky. Přikládáme zde Carlosův portrét namalovaný v době, kdy se dozvěděl, že se jeho snoubenka brzy stane jeho matkou (druhý obrázek). V roce 1564, poté co se Carlos zotavil z nehody, začal být stále více iracionální, říkalo se, nebo byl možná jen opravdu naštvaný, a zosnoval spiknutí proti svému otci ve prospěch Nizozemí, které se bránilo španělské nadvládě. V roce 1568 nechal Filip II. otráveného Carlose zavřít do svého pokoje a po šesti měsících věznění Carlos zemřel, snad kvůli zhoršujícímu se fyzickému stavu, snad za přispění jedu nebo jiného zásahu nařízeného soudem. Bylo mu pouhých 23 let.
Plakát k opeře Don Carlos od Giuseppe Verdiho, 1867 (greatbigcanvas.com)
O dvě stě dvacet let později zpracoval Friedrich Schiller Carlosův životní příběh do podoby divadelní hry a o 80 let později Giuseppe Verdi z této hry vytvořil operu Don Carlos, která měla premiéru v Paříži v roce 1867 (šestý obrázek). Ústředními událostmi opery jsou ztráta milované Alžběty ve prospěch otce Dona Carlose a následná smrt Dona Carlose na příkaz Filipa. O pádu ze schodů a zázračném zásahu Diega de Alcalá není ani zmínka. Máme pocit, že Verdi se zde opravdu minul účinkem. Vstup sto let mrtvého Diega by vydal na pěknou scénu, i když by Diego patrně neměl pěveckou roli.
Světcení San Diega de Alcalá, rytina Cornelia Galleho, 1614 (Elizabeth King na kosu.vcu.edu)
Fillip městu Alcalá slíbil, že bude pokračovat v boji za Diegovo svatořečení, a to také udělal, i když musel přežít tři papeže, aby toho dosáhl. Nakonec však byl Diego v roce 1588 kanonizován (sedmý obraz). Je dobře, že petice byla úspěšná, jinak by Kanas City Chiefs hráli po celá ta léta sérii zápasů doma a venku s Fra Diego Chargers. Ano, San Diego v Kalifornii je pojmenováno po našem mnichovi, po tom, který se prostě nechtěl rozpadnout. Don Carlos zatím nepřilákal žádný klub NFL.