V domě z dětství Teda Bundyho' se dějí strašidelné věci

V domě z dětství Teda Bundyho' se dějí strašidelné věci

TACOMA, Wash.

V domě v Tacomě, kde vyrůstal sériový vrah Ted Bundy, se děly nevysvětlitelné věci.

Tolik věcí, že dodavatel najatý na přestavbu domu napsal na stěny tužkou biblické texty a přivedl dva pastory, aby domu požehnali.

„Nejsem člověk, který by věřil spoustě věcí, ale tenhle dům ze mě udělal věřícího,“ řekl Casey Clopton, dodavatel stavby.

V době, kdy členové týmu pracovali ve sklepě, se na okně objevilo volání o pomoc. Těžký nábytek zaklíněný do zdi se převrátil. Dveře a skříně jako by se otevíraly samy.

Vše začalo v září, kdy David Truong koupil dům o rozloze 1400 metrů čtverečních s plánem ho přestavět a převést.

Nepátral po jeho historii, takže neznal místní pověsti ani to, kdo v něm žil.

Malý modrý dům byl postaven v roce 1946, ve stejném roce, kdy se ve Vermontu narodil Bundy. Rodina Bundyových se do domu nastěhovala v roce 1955, jak vyplývá ze záznamů.

Louise Bundyová v něm již nebydlela v roce 1989, kdy byl její 42letý syn popraven na Floridě poté, co byl odsouzen za vraždu dvou sester ze sesterstva a 12leté dívky.

Vyšetřovatelé ho spojují s nejméně 30 vraždami, i když se domnívají, že jich bylo o desítky více. Jeho vražedné řádění začalo v roce 1974 ve Washingtonu a pokračovalo několik let v 11 státech.

„Byla to opravdu milá rodina“

Bundymu bylo 9 let, když se jeho rodina nastěhovala do domu se čtyřmi ložnicemi a 1,5 koupelnou. Sousedé si vzpomínají, že měl ložnici v přízemí, i když přinejmenším jeden záznam uvádí, že jeho pokoj byl u paty schodiště v suterénu.

Žil tam s matkou, nevlastním otcem a čtyřmi sourozenci.

„Nevzpomínám si, že bych Teda někdy viděla,“ řekla Hope Murryová, sousedka, která vyrůstala o několik domů dál a později koupila dům svého dětství.

Vzpomíná si, že si hrála s Bundyho mladšími sestrami a Louise Bundyová ji hlídala. Jednou šla k nim domů, ale řekli jí, aby se držela dál od Tedova pokoje, protože měl spalničky.

„Byla to opravdu milá rodina,“ řekla Murryová.

Bundy trval na tom, že vyrůstal v „báječném domově se dvěma oddanými a milujícími rodiči“.

Louise Bundyová byla zarytou obhájkyní svého nejstaršího syna a dlouho trvala na tom, že je nevinný. Její postoj se zmírnil poté, co učinil několik přiznání v cele smrti.

V posledním rozhovoru s psychologem těsně před popravou Bundy uvedl, že jeho rodina pravidelně navštěvovala kostel a věřila, že jeho násilí pramení z posedlosti pornografií, která podněcovala temné fantazie.

Někteří se domnívají, že Bundy začal zabíjet, když mu bylo 14 let, a že Ann Marie Burrová, osmiletá dívka unesená ze svého domu v North Endu v srpnu 1961, byla jeho první obětí.

Bundy to popřel v dopise dívčině matce, který napsal poté, co byl uvězněn na Floridě a označen za podezřelého ze zmizení Ann Marie.

Louise Bundyová tehdy řekla, že si je jistá, že nespáchal žádný zločin, když žil pod její střechou. A testy DNA provedené v roce 2011 nedokázaly Bundyho spojit s pohřešovanou dívkou.

Je však stále veden jako podezřelý v případu, protože ho detektivové nedokázali očistit.

Přestože je Bundy jedním z nejznámějších sériových vrahů, neexistují žádné důkazy, že by v domě svého dětství spáchal nějaký zločin.

To však nebrání některým sousedům a nyní i stavebním firmám, aby se domnívali, že v domě je něco strašidelného.

„Pomozte mi“ a „odejděte“

Stavební firma Clopton poprvé navštívila dům poté, co byla v říjnu najata. Vzal s sebou svou jedenáctiletou dceru, která s ním občas chodí a dělá si od otce diktované poznámky o pracích, které je třeba udělat.

„Moje dcera začala plakat,“ řekl Copton. „Říkala, že se cítí divně. Nelíbilo se jí tam.“

Odmítala být v domě sama a bylo jí to tak nepříjemné, že rychle odešli.

Clopton se vrátil další týden s demoliční četou. Jeden z členů posádky opakoval názor, že se v domě necítí dobře.

Poté se začaly dít věci, které Clopton neustále odmítal jako žerty mezi posádkou.

Bylo to, když znovu vstoupili do domu – který byl zamčený – a všechny dveře, každá zásuvka skříně – byly otevřené.

Nebo když dělníci uklízeli zatopený sklep a všimli si slov „Pomozte mi“ napsaných na skle. Přišroubovaná ochrana obrazovky by někomu zvenčí ztížila její napsání, řekl Clopton.

Těžká komoda zasazená ve stěně chodby v patře se nějakým způsobem vytrhla a přistála obličejem dolů na podlaze, zatímco posádka byla dole.

Pracovníci uvedli, že k jejímu vytažení je zapotřebí nejméně jednoho silného muže a nebylo možné, aby spadla sama.

„Pravidelně se nám v průběhu prací stávaly podivné věci,“ řekl Clopton.

Mobilní telefony a další elektronika se občas odpojily ze zásuvky a okamžitě zhasly. Na podlaze v ložnici bylo nalezeno slovo „Leave“ napsané v prachu z plechu, aniž by kolem něj zůstaly stopy.

Clopton si nakonec o podivných událostech popovídal s některými sousedy a zeptal se jich, jestli v sousedství nedochází k častým vloupáním.

Tehdy se dozvěděl, že v domě kdysi bydlel Bundy.

Clopton tuto informaci předal Truongovi a Jamesi Pittsovi III, realitnímu makléři. Pitts řekl, že byl objevem šokován, ale zároveň nadšený, protože se zajímá o skutečné zločiny.

„Bylo to opravdu strašidelné, ale opravdu pěkné,“ řekl. „Zpočátku jsme se snažili mlčet, protože jsme si nebyli jisti, jak budou lidé reagovat na to, že tam žije sériový vrah.“

Přestože se hrstka potenciálních kupců ptala Pittse na to, že Bundy kdysi nazýval dům svým domovem, lidé, kteří dům nedávno koupili, to podle něj neudělali.

Není jasné, zda o tom noví majitelé vědí. Nepodařilo se je zastihnout, aby se k tomu vyjádřili.

Dva pastoři a požehnání

Poté, co Clopton zjistil spojení domu se sériovým vrahem, rozhodl se, že je čas vyhledat pomoc. Zavolal proto pastorovi z Puyallupu a požádal ho, aby domu požehnal.

Dva pastoři vyšli ven a chodili od místnosti k místnosti, četli z Písma a pronášeli požehnání.

Podporovali posádku, aby při práci pokračovala v pouštění křesťanské hudby. Navrhli také, aby na stěny napsali biblické verše, což dělníci udělali.

Písmo napsané tužkou už není pod čerstvou barvou vidět, ale Clopton doufá, že budou i nadále poskytovat ochranu.

„Všechno v tom domě s námi bojovalo a mně to bylo trochu divné,“ řekl. „Ale chodím do kostela a mám s sebou Boha.“

Dům byl kompletně předělán novou barvou, zářivě žlutými vstupními dveřmi a renovovanými podlahami a stropy. Historie však zůstává.

.