V hebrejštině neexistuje žádné „já jsem“

admin 0 Comments Articles

V hebrejštině neexistuje žádné „já jsem“

V hebrejštině není žádné já. Tedy ne tak docela…

Před časem jsem se na Google+ dostal do rozhovoru o verši z Bible, který se často překládá ve smyslu „buďte klidní a vězte, že já jsem Bůh“ (Žalm 46,10). To „buďte v klidu“ je ve skutečnosti spíš „nechte jít“, ale o tom jsem teď nechtěl mluvit.

Někdo mi řekl: „Neboj se: „Vždycky se mi líbilo, že se v této větě vedle sebe objevují já a Bůh.“ (Pro ty, kdo tu zmínku neznají – v Bibli je místo, kde Bůh o sobě mluví slovem, které se do češtiny překládá jako „já jsem“, takže je známé jako jedno z jeho jmen. Je to v rozhovoru mezi Bohem a Mojžíšem.“

Jde o to, že v té části, která je v Žalmu 46,10 přeložena jako „Já jsem Bůh“, není použito slovo, které Bůh použil v onom rozhovoru s Mojžíšem. Používá mnohem běžnější způsob vyjádření „Já jsem X“ v hebrejštině, což doslova znamená: „JÁ X“. My prostě nemáme „jsem“. Nemáme „být“ v přítomném čase. Když chci hebrejsky říct „jsem žena“, řeknu „já žena“. (Nemáme ani „a“, ale to je jiný příběh.) Když ti chci říct, že jsi chytrý, řeknu „ty chytrý“.

Ten kousek v rozhovoru mezi Bohem a Mojžíšem – to je neobvyklé použití. Slovo tam použité je doslova sloveso „být“ v budoucím čase, použité jaksi poeticky jako přítomný čas. Mojžíš, když ho Bůh posílá do Egypta, aby osvobodil Izraelity z otroctví, říká: Ale oni budou chtít vědět, kdo mě poslal, budou chtít znát tvé jméno, co jim mám říct? a Bůh říká: Budu, kým budu. Řekni jim, že tě poslal „já budu“ (Ex 3,14). Nepolemizuji s překladem „já jsem“ jako takovým, jen poukazuji na to, že toto použití je ojedinělé a nebude se vyskytovat v každém verši, který obsahuje „já jsem“ v českém překladu. Ve většině z nich bude jen slovo „já“ (buď „ani“, nebo „anokhi“) bez jakéhokoli slovesa.

Takže věta v Žalmu 46,10, která je přeložena jako „Já jsem Bůh“, zní hebrejsky: „anokhi elohim“ – slovo „anokhi“ znamená „já“ a slovo „elohim“ znamená Bůh. Slovní překlad by zněl:

konec lekce hebrejštiny.

P.S. V komentářích se rozvinula opravdu zajímavá diskuse o jednom konkrétním případě, kdy Ježíš řekl „Dříve než byl Abraham, já jsem“ – co přesně se tam dělo, že ho posluchači obvinili z rouhání? Nechápal jsem, jak by to ta část „já jsem“ mohla udělat sama o sobě (vzhledem k tomu, co jsem se snažil vysvětlit dříve o používání „já jsem“ v hebrejštině).

K tomuto závěru jsem nakonec došel:

Možná by jeho posluchače přimělo ke spojení s „já jsem“ z Exodu 3 (a tedy k nároku na božství) to, že věta je formulována zvláštně – zdá se mi zvláštní (v jakémkoli jazyce, myslím) říkat „před …., já jsem“ – je zvláštní mít výrok v přítomném čase po větě „před…“. Možná je to tedy věc, která je upozornila na to, že použil větu „já jsem“, a pak by si to spojili s odkazem na Exodus 3. Možná, že se jim to podařilo. (Protože jeho posluchači byli Židé a v té době by to jistě znali). (10.10.2017 editace k doplnění: a také v řečtině je to stejná formulace, jako jak tu část v Exodu překládá Septuaginta, takže jeho posluchačům by to zazvonilo hodně nahlas)

Co jsem tím chtěl říct, ptal se mě někdo soukromě a zajímalo ho, jestli se snažím říct, že si Ježíš nenárokoval božství. Ale o tom tento příspěvek nebyl a celá diskuse o té konkrétní příležitosti, kdy mluvil o existenci před Abrahamem – to byla odbočka, která se objevila v komentářích. Vůbec jsem si nekladl za cíl na to poukazovat. V každém případě, jak jsem řekl v komentářích: „Ale ať už je tato interpretace správná, nebo ne, zdá se mi jasné, že se stejně prohlašoval za Boha – myslím, že říct, že existoval před Abrahamem, bylo zcela dostačující k vysvětlení reakce, které se mu dostalo.“

P.S. Rád bych upřesnil, že nenesu žádnou odpovědnost za to, co lidé říkají v komentářích. Ponechání komentáře v platnosti neznamená, že souhlasím s tím, co je v něm řečeno, nebo že ho schvaluji. Jednoduše nemám čas zabývat se každou připomínkou, kterou někdo vznese – mám jiné požadavky na svůj čas a stejně jako všichni ostatní mám jen 24 hodin denně 🙂