V Keni, kde se pohybují lvi, vypadají stáda žiraf úplně jinak
Lvi žerou mláďata žiraf. Ve skutečnosti se obecně soudí, že lev je jediným druhem (samozřejmě kromě člověka), který představuje pro tyto dlouhokrké obry velkou hrozbu, a že velké kočky mají ve zvyku jít po mladých jedincích. Podle Zoe Mullerové z Bristolské univerzity však „nikdo nikdy nezkoumal, zda má tato záliba v lovu mláďat dopad na populaci jako celek.“
Tato otázka je důležitá pro ochránce přírody, kteří se snaží zachovat zmenšující se populace nejvyššího savce na světě, a to je důvod, proč Mullerová strávila větší část dvou let pozorováním žiraf v Keni. Zjistila, že žirafí stáda vypadají úplně jinak, když jsou poblíž lvi.
Žirafy jsou sice ikonickými africkými zvířaty, ale při výzkumu se jim obvykle věnuje málo pozornosti, zejména ve srovnání s dalšími ikonami, jako jsou sloni nebo nosorožci (nedávná studie naznačila, že bychom dokonce měli přehodnotit, kolik druhů žiraf existuje). Víme však, že tato zvířata mají problémy. Podle IUCN se počet žiraf za posledních třicet let snížil nejméně o 36 % a zbývající populace byly rozptýleny a roztříštěny v důsledku ztráty stanovišť, změn životního prostředí a pytláctví.
Muller navštívil dvě z těchto populací v chráněných oblastech Velké příkopové propadliny v Keni, v Soysambu Conservancy a v národním parku Lake Nakuru. Na každé z těchto lokalit strávila v letech 2010 až 2012 devět měsíců, jezdila terénem s vozem 4×4 a žirafy Rothschildovy určovala (ze vzdálenosti stovek metrů) podle vzorů na jejich srsti. Pro Müllerovou byl mezi oběma lokalitami jeden zásadní a důležitý rozdíl:
Mullerová zdokumentovala pohlaví a věk každé žirafy – v Soysambu napočítala 77 žiraf, v Lake Nakuru 89 – a všimla si dalšího nápadného rozdílu: v Soysambu tvořily velmi mladé žirafy (do jednoho roku věku) asi 34 % populace, zatímco žiraf tohoto věku bylo v Lake Nakuru pouhých 6 %.
Muller předpokládá, že tento rozdíl přímo souvisí s přítomností lvů u jezera Nakuru. „Predace lvů je hlavní příčinou smrti žirafích mláďat,“ píše ve své studii, „jsou preferovaným cílem a jen zřídkakdy útok přežijí.“
Zvyk velkých koček lovit mláďata vede k tomu, že v populaci převládají dospělí jedinci, což může změnit to, jak se tyto populace budou vyvíjet v průběhu generací. Jedná se teprve o první studii, která se tímto jevem zabývá, a k potvrzení Müllerových závěrů bude zapotřebí dalšího výzkumu, ale důsledky jsou významné.
„Žirafy jsou ohroženým druhem, který ve volné přírodě trpí neustálým úbytkem,“ řekl Muller, „a tento výzkum poukazuje na to, jak má hospodaření se žirafami spolu se lvy uvnitř chráněného území (což je v Africe běžná praxe) škodlivé účinky na žirafí populace.“
Studie také poskytuje nové informace o dlouhodobých vzorcích žirafí populace u jezera Nakuru. V polovině 90. let 20. století žilo v parku více než 150 žiraf, ale do roku 2002 se jejich počet snížil pod 65 kusů. Müllerův počet 89 žiraf ukazuje, že v následujících letech došlo k jejich oživení – to může částečně souviset i se lvy, protože populace koček v parku od roku 2002 klesá. Tato studie je první, která uvádí početnost populace v Soysambu.
Obrázek v záhlaví: