Fotografie Paul Hanaoka on UnsplashJím u své kamarádky Amy, když vtom jedna z jejích koček vyskočí na jídelní stůl a začne se promenádovat po jeho povrchu, a míří k mému lososu.
„Zlá kočička!“ řekne Amy polohlasně. „Víš, že na stůl nepatříš.“
Což je úplná blbost.
Podle Amy ta kočka patří všude.
A ví to.
Ale Amy je dobrá hostitelka. Ví, že – z nepochopitelných důvodů – nechci, aby mi rozkošné tlapky jejího miláčka šťouchaly do talíře, a tak ho zvedne a vrátí na podlahu.
Ale já se nenechám zmást. Když tam nejsem? Na stole je vítán.
Moje kamarádka Alana se přetvařuje ještě méně.
Kocour Dufus vyskočí na stůl uprostřed večeře.
„Dufusi! Víš, že na stůl nepatříš,“ vynadá mi Alana a hodí Doofusovi lahodný kousek kuřete, který obratně chytí a usadí se (stále na stole), aby si na něm pochutnal.
„Nevím, proč to pořád dělá.“ říká mi.
„Děláš si ze mě srandu, že jo?“ ptám se jí. Odpovídám. „Pořád to dělá, protože ho pořád krmíš kuřecím, když to dělá.“
Zařve. „Není to miláček?“
„Ano, je,“ souhlasím. Když zůstane na podlaze, kam patří.“
Tak jak je to s kočičkami na jídelním stole? To si milovníci koček svých kocourů tak váží, že jim jídlo s chlupatým zadkem přiléhajícím k jídlu nevadí? Kočičí chlupy v bramborové kaši? Zvědavé kočičí čumáčky zkoumající růžičkovou kapustu?
Zřejmě ne.
Když jste člověk, který má rád kočky, ale ne kočky v blízkosti svého jídla, může být dobré vychování výzvou. Tady je krátký kvíz:
Když vám při jídle skočí na stůl kočka, měli byste:
(1) Zděšeně couvnout.
(2) Zalapat po dechu a prohlásit: „Dávám tomuhle podniku zdrcující recenzi na Yelpu.“
(3) Vyskočit na nohy a vykřiknout: „Jdi kurva od toho stolu, ty malá bestie!“
(4) Odložit ubrousek a tiše říct: „Večeře pro mě skončila, díky.“
Odpovědí samozřejmě není nic z výše uvedeného.
Jste hostem v domě milovníka koček. Věděli jste, jaká rizika vás čekají.
Pokud vaše kamarádka zbožňuje své kočičky natolik, že jsou všechny vítány na stole, i když se stůl hemží tolika kočkami, že už na jídlo ani nevidíte?“
Slušností, kterou byste jako host měli udělat, je elegantně to přijmout. A až ti příště tvůj kamarád navrhne večeři? Navrhni dobrou restauraci.
Ale co když je tvůj kamarád, který miluje kočky, zároveň úžasný šéfkuchař, jehož večeře jsou velkolepě chutné?
Můžeš udělat to, co jsem udělal já, když posledně Dufus vyskočil na stůl a Alana mu hodila ze svého talíře lahodný kousek ryby.
Sledoval jsem, jak ji zhltne, a pak jsem Dufusovi hodil lahodný kousek ryby ze svého talíře.
Výsledek? Doofus je teď můj nejlepší přítel. A Alana mě má taky ráda.
V kuchyni je sice trochu kočičí srsti, ale mám stálé pozvání na večeři.
( Koučka psaní a šerpa médií Roz Warrenová píše pro všechny od Funny Times po New York Times, vyšlo jí 13 sbírek Slepičí polévky pro duši a je autorkou knihy Naše těla, naše police: Library Humor. Napište jí na [email protected].)
.