Vdávala jsem se ve 20 letech-tady je to, co bych si přála vědět
Vdávat se ve 20 letech bylo ještě před pár desítkami let běžné. Ale v dnešní době má mnoho lidí tendenci uzavírat manželství v pozdějším věku, takže dvacet let se zdá být docela málo. Koneckonců, ve dvaceti jste uprostřed vysoké školy a nemůžete ani legálně pít šampaňské na vlastní svatbě. Jsem se svým rozhodnutím spokojená, ale když se ohlédnu zpět, je pár věcí, které bych si přála vědět.
Nemusíš to uspěchat!“
Když se ohlédnu za trajektorií svého vztahu před svatbou, uvědomím si, jak moc to bylo uspěchané. Prostě jsme spolu museli chodit, abychom se mohli zasnoubit, abychom se mohli vzít. Upozorňuji, že se to všechno odehrálo během 1,5 roku. I když nelituji toho, že jsme se vzali mladí, často se s manželem zamýšlíme a říkáme si: „Kam jsme tak spěchali?“. Každému, kdo uvažuje o mladém manželství, radím, aby nejprve dokončil vysokou školu a pak se oženil. Vzali bychom se i tak, kdybychom počkali až po maturitě? Určitě. Ale také bychom oba mohli ještě nějakou dobu bydlet na koleji se spolubydlícími a být dětmi. Vím, že to může vypadat, že romantika ve víru událostí musí skončit svatbou ve víru událostí, ale věnovat čas tomu, abychom si užili mládí a studium na vysoké škole, je čas, který se po svatbě už nikdy nevrátí.
Každý člověk se mění (a to je dobře)
Rada, kterou jsme před tím, než jsme šli k oltáři, dostávali stále dokola, byla, že bychom měli zvážit, zda se svatbou nepočkat blíže ke třicítce, protože dvacítka je období neustálých změn. Ačkoli mě bolí si to přiznat, ti zlověstní „oni“ měli s tou změnou pravdu. Změna je nevyhnutelná, zejména ve dvaceti letech. Sny, cíle a touhy mého manžela se za posledních několik let zcela změnily. Ale to, co se nezměnilo, je to, kým můj manžel je. Je stále milý, starostlivý a dokáže mě rozesmát. Chováme se k sobě s úctou a snažíme se jeden druhého vždy povznést. Stále jsme posedlí kávou, sushi a naším psem. Takže ano, oba jsme se výrazně změnili… k lepšímu i horšímu. Ale pod všemi povrchními proměnami jsem vždycky věděla a cítila se dobře s tím, kým můj manžel v jádru je. Dokud to tak zůstane, změny vítám.
Buďte ochotni dělat kompromisy, ale nevzdávejte se svých snů.
Tuto lekci jsme se s manželem museli naučit metodou pokusů a omylů – na něčem takovém stále každý den pracujeme. Když jsme se brali, byli jsme tak mladí, že jsme byli odhodlaní všem dokázat, že se dokážeme finančně uživit a být úspěšní. I když se nám tento cíl podařilo splnit, loni jsme udělali krok zpět a uvědomili si, že jsme se tak soustředili na to, abychom byli schopni platit účty, že jsme oba obětovali své cíle. Ani jeden z nás nevyužíval své vášně a ani jeden z nás nebyl spokojený. Nějakou dobu to trvalo, ale konečně jsme se vydali správným směrem. Jako mladý pár je tak snadné starat se o vnější vzhled a finanční nezávislost, ale ujistěte se, že neobětujete své životní cíle a vášně. Ať už jste manželé, nebo ne, na vašich individuálních cílech a snech záleží. Manželství nesnižuje a nemělo by snižovat vaše jedinečné dary a talenty, které světu nabízíte.
Držte se svých přátel
Když se vezmete mladí, rychle si uvědomíte, že se svými přáteli máte menší vztah. Například většina našich přátel byla ještě ve druhém ročníku vysoké školy, když jsme se brali. Měli starosti jako dostat se na zdravotní školu, konečně jim bylo 21 let, zařizovat si pokoj na koleji a všechno ostatní, co je pro lidi na vysoké normální, že mají starosti. My s manželem jsme se naopak stresovali účty, hledáním spoludlužníka na nájem bytu, spojením dvou rodin v jednu velkou šťastnou rodinu a vymýšlením, jak spolu žít a být „dobrými“ manželi.
Není třeba říkat, že se spoustou našich přátel bylo čím dál těžší navázat vztah. Stále jsme se spolu bavili a bavíme, ale vzdálenost se zvětšovala. Než jsme se nadáli, podívali jsme se s manželem na sebe a divili se, jak je možné, že v pátek večer sedíme doma sami a ZASE koukáme na Netflix. Kam se poděli naši přátelé? Nakonec jsme dospěli do bodu, kdy jsme si uvědomili, že to, že je těžší navázat vztah s některými přáteli, nám nedává záminku k tomu, abychom se izolovali nebo se přestali snažit navazovat nová přátelství. Je snadné stát se navzájem nejlepšími (a jedinými *eek*) přáteli, když jste mladí a v jedinečné situaci, ale není to zdravé. Když jsme na to konečně přišli a já začala sledovat Keeping Up with the Kardashians se svými přáteli místo s manželem, stala jsem se mnohem šťastnější.
Poslouchej rady, ale rozhodni se sama
Pamatuji si, jak jsem seděla ve vestibulu vysokoškolských kolejí, když ke mně přišel úplně cizí člověk a řekl: „Proč by ses ve svém věku vdávala? Vždyť jsi ještě dítě.“ Byla jsem vyvedená z míry a nepříjemná a jsem si docela jistá, že jsem na otázky odpověděla trapným smíchem. Netušila jsem, že tento typ nevyžádaných rad se na mě bude valit ze všech stran po celou dobu mého zasnoubení. Dokonce i teď, když je mi 23 let, se stále setkávám s nepříjemnými reakcemi, když představuji svého manžela. Kdybych se mohla vrátit a promluvit si se svým devatenáctiletým zasnoubeným já, řekla bych mu, ať bere rady s rezervou. Jakmile se rozhodnete vdát mladí, bude vám předhazována spousta rad, o které si neřeknete. Některé z nich budou příšerné a násilnické a některé budou platné a důležité. Dbejte na to, abyste si rady opravdu vyslechli, ale pokud s nimi nesouhlasíte, nevstřebávejte je. Každá situace je jiná a každý člověk do značné míry zakládá své rady na osobních zkušenostech. Naučit se naslouchat, ale nepřijímat rady zvenčí, je dovednost, která se vám bude hodit po celý život, takže si ji osvojte.
Nesrovnávejte se s ostatními lidmi
Je opravdu snadné spadnout do pasti srovnávání, když se vdáváte mladí. Neustále jsem se přistihovala, že chci být jako ten starší manželský pár, který má svůj život pohromadě, a cítila jsem se trapně, když jsme se tomu nevyrovnali. Přistihla jsem se, že srovnávám náš život s životem mých svobodných kamarádů z vysoké školy, kteří se nemuseli s nikým hlásit a mohli si dělat, co chtěli. Porovnávala jsem náš vztah se vztahem jiných mladých manželských párů, které „vypadaly“ šťastnější a zamilovanější.
Po letech srovnávání mi konečně došlo, že tohle je králičí nora, do které nechci dál padat. Starší manželské páry měly roky na to, aby se sehrály a vyřešily kiksy, takže tam samozřejmě ještě nejsme. Moji svobodní přátelé mají sice hodně svobody, ale také nemají manžela a nejlepšího přítele, se kterým by mohli každý večer přespávat. Moje kamarádky, které se také vdaly mladé, jsou určitě šťastné (což je dobře), ale určitě mají věci, se kterými bojují stejně jako my ostatní. Srovnávání nás nikam neposune a ničeho nedosáhneme. Kdybych se stejně upnula na hledání vlastního štěstí jako na srovnávání a hnidopišství, byl by můj vztah mnohem zdravější mnohem dřív. Jak dospívám, uvědomuji si nebezpečí srovnávání a místo toho se rozhoduji zaměřit se na zlepšování svého života.
Slavte! Vedete si skvěle
Mladé manželství není pro každého to pravé, ale pro nás to bylo to pravé a je to naprosto skvělé. Mám partnera, který podporuje mé jedinečné a individuální nadání. Chce, abych si plnila své sny, a dává mi prostor měnit a zpochybňovat věci, jak stárnu. V žádném případě se navzájem nedržíme zpátky.“
Manželství je zdaleka nejtěžší věc, kterou jsem kdy dělala, a zdaleka nejvíc obohacující. Bez ohledu na to, jak je to frustrující a jak moc mě trápí krize čtvrtstoletí, pořád mám motýlí kůži, když po práci vejdu do dveří a obejmu svého manžela. To je důvod k oslavě a hodlám to slavit každý den až do konce života.“ Rachel O’Connor-Wiegelová začala psát už na střední škole a od té doby aktivně hledá způsoby, jak svou vášeň pro psaní proměnit v kariéru. Žije v Portlandu se svým manželem Troyem a svou maltipoo Wox a jako mnoho Portlanďanů považuje lovení dokonalého vanilkového latté za jednu ze svých oblíbených kratochvílí.
Všechna zamilovaná témata
Přidejte se k našemu zpravodajskému oddílu!
Získejte denně nejnovější informace o svých oblíbených celebritách, stylu a módních trendech a navíc rady o vztazích, sexu a dalších věcech!