WOZZECK Albana Berga – průvodce operou a synopse

WOZZECK Albana Berga – průvodce operou a synopse

Online průvodce operou & synopse k Bergovu WOZZECKU

Wozzeck je nejvýznamnější opera atonální hudby 21. století a první celovečerní dílo tohoto stylu. Berg se projevuje jako skvělý dramatik, který tímto dílem dodnes uchvacuje publikum.

Obsah

♪ I. dějství

♪ II. dějství

♪ III. dějství

Zajímavost

♪ Langsam, Wozzeck, langsam!

♪ Du, der Platz ist verflucht!

♪ Tschin Bum, Tschin Bum

♪ Guten Tag, Franz

♪ Ich hab‘ ein Hemdlein an, das ist nicht mein

♪ Andres! Andres! Ich kann nicht schlafen

♪ Dort links geht’s in die Stadt Murder scene

♪ Tanzt Alle; tanzt nur zu, springt, schwitzt und stinkt

♪ Entracte

Doporučení k nahrávání

♪ Doporučení k nahrávání

Atonalita a Schönbergův vliv

Operní jednoaktovku „Erwartung“, první atonální operu vůbec a tedy předchůdkyni Wozzecka, napsal Arnold Schönberg v roce 1909. Je to příběh ženy, která bloudí lesem a hledá svého milence, setkává se s jeho mrtvolou a na tomto hororovém výletě zažívá všechny duchovní pocity. Atonální hudbou chtěl Schönberg zviditelnit znepokojivé psychické stavy. Hudba k „Erwartungu“ byla prokomponovaná a žádný z motivů se neopakoval, což znamenalo naprostý rozchod s tradicí operní hudby.
Berg byl Schönbergovým žákem a Schönberg byl Bergovým hudebním mentorem a průvodcem. Berg však nešel přesně stejnou cestou. O deset let později složil Wozzecka z velké části atonálně, ale použil hudební formy se strukturou a opakováním. Berg šel dokonce tak daleko, že použil leitmotivy (viz část o prvním obrazu prvního dějství) a překlenul tak propast od romantického wagnerovského dramatu k atonální hudbě.

Zdroj

Dílo vychází z Büchnerova nedokončeného dramatu „Woyzeck“ z roku 1837. Milovník literatury Berg hru zhlédl v roce 1914 a rozhodl se dílo zhudebnit. Cesta k tomuto cíli však byla kamenitá. Büchner po sobě zanechal pouze fragment. Před svou předčasnou smrtí stihl dokončit třicet ručně psaných scén („obrazů“) bez čísel stránek a s nejasným stupněm rozpracovanosti. O více než padesát let později se rakouskému spisovateli Karlu Emilu Franzosovi podařilo nyní již vybledlé náčrty chemickou cestou znovu učinit čitelnými a vytvořit z nich divadelní hru.
Berg převzal Franzosův originál a z třiceti scén Franzosovy verze sestavil patnáct. Částečně je upravil, ale beze změny jazyka. Franzos chybně nepoužil původní název „Woyzeck“ a Berg tento překlep převzal.

Berg byl fascinován osobou a osudem Woyzecka, jehož osud vycházel ze skutečné události. Syn parukáře v roce 1780 ubodal k smrti 46letou vdovu. Pravděpodobně trpěl schizofrenií. Soud jako jeden z prvních nařídil vyšetření jeho nepříčetnosti. Znalecký posudek ho vyhodnotil jako viníka a v roce 1824 byl na lipském tržišti popraven. Büchner se o této události dozvěděl z lékařského časopisu, který odebíral jeho otec. Büchner do dramatu vplétá další příběhy o jiných bizarních případech z časopisu.

Biografické paralely

V tomto díle o vojákovi, který ze žárlivosti a šílenství zavraždil matku svého nemanželského dítěte, se objevují překvapivé biografické paralely s Bergovým životem.
Nejnápadnější biografická je v osobě Marie. Služebná letního sídla Bergů jménem Marie Scheuchlová zplodila dítě se sedmnáctiletým Albanem. Rodina chtěla tento „přešlap“ utajit a výměnou za utajení jí vyplatila odškodné. I pozdější Bergova manželka Helene se o tom dozvěděla až po Bergově smrti. Paralely pokračovaly; kromě shody jmen a přítomnosti nemanželského dítěte je prý Marie z dramatu nápadně přesným portrétem služebné.
Berg byl v roce 1915 v průběhu první světové války odveden a kvůli astmatu byl brzy převelen na ministerstvo války do Vídně. Tam prý trpěl špatným zacházením svého nadřízeného alkoholika. Dokázal tedy čerpat ze svých zkušeností z vojenské služby a v jednom dopise napsal: „V jeho postavě je kus mne, protože jsem byl stejně závislý na nenáviděných lidech, svázaný, nemocný, nesvobodný, rezignovaný, dokonce ponížený, protože jsem strávil tato válečná léta. Bez této vojenské služby bych byl stejně zdravý jako předtím.“

Hudba I – hudební formy

Hudba a dramaturgie této opery jsou vysoce strukturované. Každé dějství má 5 scén, které jsou tematicky uspořádány.
V prvním dějství píše Berg pro každou hlavní postavu (s výjimkou Wozzecka) charakterní skladbu. V každé scéně se postava objeví při setkání s hlavním hrdinou. Tímto způsobem se seznamujeme s postavami a jejich vztahem k Wozzeckovi. Každá skladba vychází z vlastní hudební formy (1: suita, 2: rapsodie, 3: pochod/kolébka, 4: passacaglia, 5: rondo).
Tuto překvapivou strukturu má i druhé dějství. Pět obrazů bylo napsáno v pořadí symfonie (1: Sonáta, 2: Fantazie/Fuga, 3: Largo, 4: Scherzo, 5: Rondo).
Poslední dějství je konečně sledem pěti invencí.
Překvapivě ani jedna z těchto forem nepochází z hudebního divadla, všechny mají původ v absolutní hudbě. Berg chtěl vytvořit jakési zcizení s přísnou formou, aby učinil přítrž romantickému bujení konvenčních operních forem. Sám Berg to komentoval slovy, že „nekladl takový důraz na to, aby byl hudebním strašákem, ale spíše přirozeným pokračovatelem správně chápané, dobré, staré tradice!“

Hudba II – orchestr

Výše popsané formy jsou pro posluchače sotva slyšitelné, hudební aranžmá je příliš složité a pochopení je možné jen s použitím partitury a s určitou odborností.
Stejně náročné je i použití orchestrálních partů. Orchestr je pozdně romantické velikosti a má velkou barevnou paletu s přídavkem kytary, xylofonu, celesty, akordeonu a tyče. Plný orchestr je slyšet především v hudbě metamorfózy (přechody mezi obrazy). Samotné obrázky jsou orchestrovány velmi střídmě, aby se zvýšila srozumitelnost textu. Na oplátku Berg v každém obraze mění orchestrální složení, což vyžaduje obrovskou koordinaci a zkoušení, často se hudebníci musí dokonce fyzicky přesouvat.

Hudba III – „Vůbec nezpívat!“

Berg chtěl Büchnerovy dialogy přenést na jeviště s kvalitním herectvím, proto upustil od použití zpívaných forem, jako jsou árie. Berg měl jasnou představu o tom, jak mají zpěváci zpívat: „Žádný zpěv! Ale přesto musí být výška tónu naznačena a zaznamenána ve zpěvní výšce (přesně po notách); ta však s řečovou rezonancí“. To odpovídalo použití mluvícího hlasu jako v Schönbergově Pierrot-Lunaire o deset let dříve, tedy technice mezi zpěvem a mluvením.

Dramatik Berg – jeho vliv na Hitchcocka

Büchnerovy dialogy byly z velké části dialogy všedního dne a pro oduševnělou operu nebyly příliš inspirativní. Pro Berga to nebyla žádná překážka – naopak, Berg byl dramatik a rozvinul nevídané bohatství tónového jazyka. Slavný skladatel Bernard Herrmann, známý svou filmovou hudbou pro Hitchcocka, byl zapřísáhlým Bergovým fanouškem. Slavná scéna vraždy ve sprše s disonantními vysokými výkřiky houslí ve filmu Psycho byla inspirována Bergovou hudbou a stala se jedním z největších momentů filmové historie. Křičící housle můžete slyšet ve zvukové ukázce prvního obrazu prvního dějství.

Recenze

Od Bergovy první jevištní zkušenosti s Wozzeckem v roce 1914 do premiéry uplynulo plných 11 let. Generální hudební ředitel Berlínské státní opery Erich Kleiber se o dílo zasadil a sám jej při premiéře dirigoval. Někteří odborníci považovali dílo za neproveditelné. Aby Kleiber učinil zadost složitosti a novosti díla, uspořádal 137 zkoušek.
Reakce publika byly rozpolcené. Dalo se očekávat, že část publika i tisku reagovala s nepochopením. Avantgarda byla nadšená, význam díla byl brzy rozpoznán a do Bergovy smrti v roce 1935 bylo provedeno více než 160krát. Po uchopení moci nacisty dílo z divadel zmizelo, ale brzy po skončení druhé světové války si našlo cestu zpět na repertoár, který si udrželo dodnes.

Litmotivy

Synopse: V kapitánském pokoji holí Wozzeck brzy ráno důstojníka. Kapitán si chce s Wozzeckem popovídat, ten však zůstává jednoslabičný. Když se nadřízený důstojník zmíní o Wozzeckově nemanželském dítěti, které se narodilo „bez požehnání církve“, Wozzeck podotkne, že chudí lidé si nemohou dovolit jednat mravně.

Bez předehry, jen s vířením v bubnech, které má představovat vojsko, začíná hned v 5. taktu zpěvní hlas. Skladba je napsána ve formě suity (preludium, pavana, kadence, gigue, kadence, dvojí gavota I/II, air, preludium v krabici).

Brzy uslyšíme první leitmotiv opery, je to sled tónů, který opakovaně slyšíme ve Wozzeckově „Jawohl, Herr Hauptmann“ („Ano, kapitáne“).

V níže uvedené nahrávce slyšíme Hitchcockovo volání houslí v pasáži začínající v čase 3:30.

Jedním z nejdůležitějších leitmotivů, s nimiž se setkáváme ve Wozzeckově „Wie arme Leut!“, je „Wie arme Leut!“. („My chudí lidé!“) Je jím překvapivě triola C dur. Berg o ní napsal: „jak by se dala zřetelněji vystihnout objektivita peněz, o nichž mluvíme!“. Leitmotiv se objevuje opakovaně.

Role hovorového a prostomyslného kapitána je napsána v hlasovém fachu tenor buffo, což vyjadřuje karikaturní povahu nadřízeného (viz také výše v oddíle „Životopisné údaje“).

Langsam, Wozzeck, langsam! (Pomalu, Wozzecku, pomalu! Po jednom!) – Grundheber

Synopse: Wozzeck je přikázán na pole, kde seká společně s Andresovými holemi. Vypráví svému tovaryši o svých temných vizích, které ho trápí.

Tato skladba je rapsodie na tři akordy a trojhlasá lovecká píseň. Každé figuře Berg přiřadil nástroj, Wozzecka doprovází trombon, který odpovídá jeho barytonovému tónu.

Skladba doznívá rakouskými vojenskými signály z dálky, které si Berg během let služby osvojil.

Du, der Platz ist verflucht! (Ty, to místo je prokleté!) – Berry / Weikenmeier

Marie a jejich nemanželské dítě

Synopse: V pokoji Marie, matky Wozzeckova dítěte. Z okna pozoruje vojenskou přehlídku. Když zamává majoru bubnů, sousedka Margarethe ji odsuzuje jako prostitutku s nemanželským dítětem. Marie vztekle zavře dveře a zpívá synovi ukolébavku. Pak se ozve zaklepání na dveře a vstoupí Wozzeck. Nemá oči pro Marii a její dítě, jen mluví o svých temných vizích a odchází z pokoje rozrušené ženy.

Kus začíná pochodem, který zní z dálky. Rozhovor mezi Marií a Margarethe je čistě mluvené divadlo, Berg si nezapsal žádné noty.

Po něm následuje ukolébavka, která je sice napsána v klasickém 6/8 taktu, ale pro své rychlé tempo nesplňuje očekávání. Není divu, že dítě nemůže při matčině vnitřním neklidu usnout. Než přijde Wozzeck, najdou oba trochu klidu, který Berg zakomponoval do snových zvuků celesty.

Tschin Bum, Tschin Bum – Grundheber / Behrens

Maniakální lékař

Synopse: Aby si vydělal nějaké peníze, nechal se Wozzeck najmout na lékařský experiment. Již několik měsíců jí pouze fazole. Chodí k ošetřujícímu lékaři na pravidelné prohlídky a vypráví o svých vizích. Lékař se o Wozzecka jako o člověka nezajímá, je pro něj jen „případem“. Konkrétně důkaz, že nevyvážená výživa vede k šílenství, což lékař registruje s nejvyšším uspokojením. Doufá, že se tímto poznatkem proslaví.

Berg napsal Passacaglii na klasické dvanáctitónové téma a 21krát ji varioval. Tímto nemilosrdným opakováním ukazuje doktora jako maniakálně pudového.

Was erleb‘ ich, Wozzeck? (Co prožívám, Wozzecku?)

Synopse: Marie potká na ulici Tambora-Majora, netrvá dlouho a oba jdou do Mariina bytu.

Druhé dějství má strukturu symfonie: 1: Sonáta, 2: Fantazie/Fuga, 3: Largo, 4: Scherzo, 5: Rondo.

Synopse: Marie s ručním zrcátkem obdivuje náušnice, které jí dal bubeník, a sní o lepším životě. Na klíně jí leží dítě, které nechce spát a ruší ji. Do toho překvapivě vstoupí Wozzeck. Všimne si náušnic a tuší pravdu, když Marie tvrdí, že je našla. Dá jí peníze a odchází z bytu.

Was die Steine glänzen? (Co kameny září?) – Behrens / Grundheber

Synopse: Doktor Wozzeck a jeho kapitán se setkávají na ulici. Kapitán nudí „doktora Sargnagela“ („doktora Hřebíka do rakve“) povrchními filozofickými poznámkami. Doktor jako pomstu prorokuje šokovanému důstojníkovi do čtyř týdnů mrtvici. Když jim cestu zkříží Wozzeck, oba si na něm vybijí svou frustraci. Kapitán naznačí Wozzeckovi, že je mu jeho žena nevěrná. Hluboce zasažený Wozzeck je oba opustí.

Berg do partitury několikrát vepsal neobvyklé údaje o provedení. U Hauptmanna opakovaně napsal „lámavý hlas“ nebo „nosový hlas“ a u Doktora dokonce „jako osel“.

Wohin so eilig, geehrtester Herr Sargnagel? (Kam ten spěch, nejdražší pane Sargnagele?) – Dönch / Berry

Mariin spor s Wozzeckem

Synopse: Wozzecks spěchá za Marií a konfrontuje ji. Ta se mu vyhýbá. Wozzeck se k ní výhružně přiblíží. Křičí na něj, aby se jí nedotýkal, a dává přednost noži v jejím těle před tím, aby ji udeřil. Marie se vrací do svého bytu a nechává zoufalého muže za sebou.

Tato scéna je poctou Schönbergovi, instrumentace odpovídá Schönbergově Komorní symfonii op. 9. Podle Bergových pokynů opouští patnáct hudebníků orchestřiště a geometricky se rozestaví na jevišti.

Guten Tag, Franz (Dobrý den, Franzi) – Berry / Strauss

Scéna v hostinci

Synopse: V hostinské zahradě pozdě večer. Chlapci, vojáci a služebné tančí. Mezi nimi je i Marie a bubeník. Wozzeck je pozoruje a už je opilý. Marie na něj volá provokativní slova. Objeví se trhan a prorokuje krvavý čin.

Kus začíná ländlerem hraným v tónině. Po písni řemeslníka skladba přechází ve valčík psaný ve volné tonalitě.

Pokračuje loveckým sborem, který připomíná Freischütze (možná záměrná reminiscence na život Woyzecka, který v době vzniku Freischütze spáchal vraždu).

Vrací se formy scherza a ländleru. Děj a hudba se stále více mění ve scénu noční můry.

Ich hab‘ ein Hemdlein an, das ist nicht mein (Mám na sobě košili, která není moje) – Abbado

Ve Wozzeckovi se objevuje myšlenka pomsty

Synopse: V noci v kasárnách leží Wozzeck na kavalci vedle Andrese. Nemůže spát, pronásleduje ho vidina nože, myšlenky na vraždu ho rozrušují. Do strážnice vchází opilý bubeník s lahví kořalky. Ponižuje Wozzecka svým dobýváním Marie. Oba se dostanou do potyčky, Wozzeck je poražen. Wozzeckův sen o noži se mění v rozhodnutí.

Strašidelný krátký sbor duchů uvádí skladbu koncipovanou jako „Rondo martiale con Introduzione“. Vidiny sužují Wozzecka a sbor duchů se vrací. Orchestr praská, praská a zvoní, když bubeník dělá své neplechy.

Andres! Andres! ich kann nicht schlafen (Andresi! nemohu spát) – Berry / Uhl

Berg popisuje každý z pěti obrazů tohoto dějství jako vynález. Každý obraz popisuje posedlost člověka, ať už jde o Mariiny pocity viny, Wozzeckovu vraždu, zkrvavené ruce nebo horečné hledání nože.

Mariiny pocity viny

Synopse: Marie v noci nespí a čte si v Bibli příběh o cizoložnici. Dlouho neviděla Wozzecka a lituje toho, co mu udělala. Tuší, že se stane neštěstí.

Hned na začátku slyšíme téma, které Berg použije jako základ pro 7 variací a fugu.

Und ist kein Betrug in seinem Munde erfunden worden (A v jeho ústech nebyl vymyšlen žádný podvod) – Lear

Vražda

Synopse: Je noc, Wozzeck a Marie se setkávají u rybníka v lese. Wozzeck nostalgicky vzpomíná na lepší časy a vrazí jí nůž do krku.

Berg napsal invenci o tónu H, který je všudypřítomný.

Kus začíná tiše, výhružně, je slyšet tiché výkřiky houslí ohlašující katastrofu. Wozzeck je před aktem tichý, ale Marii bezostyšně vyhrožuje („Kdo je studený, už nemrzne! S ranní rosou nezmrzneš“). Nad scénou vychází bledý měsíc. Je to hudba před vraždou. Markéta umírá s pronikavým výkřikem a v orchestru znějí strašlivé akordy. Pasáž končí ohromným crescendem.

Dort links geht’s in die Stadt (Tam vlevo je město) – Berry / Strauss

Druhá hospodská scéna

Synopse: Wozzeck jde do hostince. Chce si zatančit, aby zapomněl na vraždu. Margarethe objeví na jeho košili krvavé skvrny a přede všemi ho konfrontuje. Wozzeck utíká z hostince.

Kus začíná polkou hranou na rozladěný klavír. Později se ozve hostinský orchestr s houslemi, akordeonem a těžkými zvuky bombardonu (druh tuby).

Tanzt Alle; tanzt nur zu, springt, schwitzt und stinkt (Tančí všichni; jen tančit, skákat, potit se a smrdět) – Berry / Lasser

Wozzeck se vrací k rybníku

Synopse: Wozzeck běží zpět k rybníku a hledá nůž, aby ukryl důkazy. Když ho najde, jde hluboko do rybníka, aby ho tam ukryl. Při pokusu smýt si krvavé skvrny se utopí. Doktor a kapitán jdou kolem rybníka a slyší tonoucího, lhostejně se rozhodnou nic nepodniknout.

Berg tuto skladbu popisuje jako „vynález o šestnáctém akordu“. Základní tóny tvoří b, c, e, gis, es, f.

Das Messer? Wo ist das Messer? (Nůž? Kde je nůž?) – Berry

Mezihra

Následující mezihra je napsána víceméně tonálně v tónině d moll. Opět zde zaznívá mnoho motivů z opery a intermezzo končí dvanáctitónovým akordem, který zazněl při Mariině smrti.

Entracte

Synopse: Ráno si před Mariiným domem hrají děti. Její dítě je tam také a jezdí na svém koníkovi. Všichni utíkají do lesa, když se dozvědí, že bylo nalezeno Mariino tělo. Jen Mariin syn nechápe, co se stalo, a jako jediné dítě tu zůstává.

Opera končí invencí o osminovém pohybu.

Ringel, Ringel, Rosenkranz, Ringelreih’n!