Zlepšují sociální média komunikaci, nebo jí brání?
Isabelle Osborne zkoumá vliv závislosti na sociálních médiích na to, jak spolu komunikujeme.
Sociální média: bijící srdce 21. století. Od roku 2017 je 3,8 miliardy lidí na celém světě nějakým způsobem přítomno online. Sociální média jsou neocenitelná pro navazování kontaktů a komunikaci s lidmi po celém světě, budování profesních i osobních vztahů a umožňují nám zachytit přítomný okamžik a učinit ho trvalým.
Ve světě, kde se průměrná denní doba strávená na sociálních sítích zvýšila na 136 minut, však zařízení v našich rukou ohrožují tradiční, osobní interakce?
Kromě problémů s rostoucí úzkostí, závislostí na médiích a zhoršující se sebeúctou dávají stránky sociálních médií přednost formě komunikace, ke které lidé přirozeně neinklinují. Před vznikem sociálních médií byla komunikace s lidmi, kteří nebyli v bezprostřední blízkosti, neuvěřitelně omezená, ale nyní jsme schopni chatovat s lidmi na druhém konci světa pouhým kliknutím prstu.
Je snadné zapomenout, že mezi námi a osobou, se kterou hovoříme, je virtuální bariéra: bariéra, která nám možná brání v přímém rozhovoru s touto osobou. Neverbální způsoby, kterými můžeme komunikovat tváří v tvář, jako je používání gest rukou a mimiky, v online rozhovorech chybí, což často může vést k nedorozuměním, a možná je tak online komunikace otevřenější dvojznačnostem a chybným interpretacím.
Lidé si pravděpodobně natolik zvykli na komunikaci prostřednictvím obrazovky, že se z tradičního osobního kontaktu stala sociální úzkost, které se mnozí vyhýbají. Je nepopiratelné, že osobní komunikace s lidmi nám umožňuje navázat hlubší a smysluplnější vztahy, avšak s rozvojem našich digitálních profilů se naše schopnost navazovat osobní kontakty stává obtížnější.
Jeden z průzkumů ukázal, že 74 % mileniálů hovoří s ostatními více online než osobně, což poukazuje na to, jak obrovsky se společnost změnila po nástupu sociálních médií. FOMO – „strach z promeškání“ – se stal tak intenzivním, že lidé raději přeruší konverzaci u stolu, aby si osvěžili svůj profil na Facebooku nebo vyfotili jídlo pro svůj příběh na Instagramu.
Slovní komunikace není jediná věc, které hrozí úpadek: gramotnost studentů je stále více ohrožována zkratkami a špatnou gramatikou. Sociální média ovlivňují nejen naši schopnost naslouchat druhým a navazovat s nimi kontakt, ale také naši schopnost efektivně komunikovat na papíře.
Je třeba si položit otázku: Mohlo by procházení našich kanálů sociálních médií zcela nahradit konverzaci? Jedna studie ukázala, že 62 % dotázaných se přiznalo k používání digitálních přístrojů při komunikaci s ostatními, jako by naše závislost na kontrole sociálních médií dostala přednost před osobní konverzací. Zdá se, že konverzace prostřednictvím zpráv online se stává normou.
To neznamená, že by se společnost měla vrátit k používání holubů k předávání zpráv. Existuje mnoho cenných složek sociálních médií, které společnosti nesmírně prospěly. Ale když čísla naznačují, že naše společnost je tak silně ovlivněna naší online identitou, máme právo se obávat, jak bude vypadat budoucnost. Nejvíce ohroženi komunikačním vytěsněním jsou pravděpodobně příslušníci mladé generace. Nyní, když více než čtyři z deseti rodičů uvedli, že by „dovolili svému dítěti používat sociální média dříve, než dosáhne minimálního požadovaného věku“, je možná jen otázkou času, kdy naše společnost nedokáže aktivně a efektivně komunikovat.
Ironií osudu se zdá, že náš svět upadl do stavu jeskynní neschopnosti, protože nám chybí schopnost konverzovat a navazovat kontakty bez virtuální klávesnice a emotikonů. A tak i když odeslání textové zprávy nebo vyfocení obrázku může zvýšit kvantitu komunikace, kvalita takové komunikace bude vždy slabší.
Není divu, že televizní pořady, jako je Black Mirror od Netflixu, spekulativní satira vlivu technologií na lidskou povahu, zanechávají v divácích nepříjemné pocity. Zkoumané otázky naznačují vznik společnosti, která je až neuvěřitelně podobná té, v níž se nacházíme dnes.