Čaroděj ze země Oz: Pět děsivých příběhů z natáčení
Dnes má Hollywood speciální efekty, díky kterým může Brad Pitt vyletět do vesmíru, propracované bezpečnostní standardy, které minimalizují škody na place, a (konečně) motivaci prosazovat větší rovnost před kamerou i za ní. Ale v roce 1939, kdy se v MGM natáčel Čaroděj ze země Oz, byl tento průmysl mnohem primitivnější. Podle fascinující knihy Aljeana Harmetze The Making of The Wizard of Oz z roku 1977 přišel Frank Morgan – herec hrající titulní postavu – na plac s minibarem v kufříku. Z deseti hlavních herců filmu dostávala šestnáctiletá hvězda Judy Garlandová druhý nejnižší plat – více než její psí společník Terry, který hrál Tota. A při natáčení došlo k nesčetným zraněním a útrapám, které ve světle moderních technologií a zásad H.R. znějí upřímně řečeno děsivě.
Na počest 80. výročí filmu si připomeneme několik šokujících anekdot ze zákulisí, které nezestárly zdaleka tak dobře jako film samotný.
Kostým zbabělého lva byl zhotoven ze skutečné lví srsti
Před dobou syntetických kožešin existovala jediná možnost, jak vyrobit autenticky vypadající lví kostým: použít srst skutečného lva. Kvůli obavám o kontinuitu a skutečnosti, že nebylo možné sehnat duplikáty lví kůže s identickým zbarvením a vzorem, nosil herec Lva zbabělce Bert Lahr po celou dobu natáčení převážně jeden kostým. Vzhledem k váze kostýmu – a skutečnosti, že Lahr natáčel pod intenzivně horkými světly Technicoloru, která podle kameramana Harolda Rossona způsobovala, že i herci v menších kostýmech „omdlévali a byli odnášeni z placu“ – se herec každý den pořádně zapotil… tak moc, že se kostým musel každou noc dávat do průmyslové sušárny, aby se pot vysušil.
I přesto se kostým v roce 2014 prodal v aukci za 3 miliony dolarů.
Původní Plecháč byl po maskérské katastrofě hospitalizován
Jedné noci během zkouškového období se Buddy Ebsen podle listu South Florida Sun-Sentinel probudil v posteli a „křičel od silných křečí v rukou, pažích a nohách. Když měl potíže s dýcháním, jeho žena zavolala záchranku a odvezla ho do nemocnice. Dva týdny zůstal v kyslíkovém stanu, kde se zotavoval z čistého hliníku, který se mu dostal do plic“ z doby, kdy byl nalíčen jako Plecháč.
Namísto pochopení pro tuto těžkou reakci bylo studio rozzuřené. „Řekli mi, ať se sakra vrátím do práce,“ řekl Ebsen. Když bylo studiu sděleno, že se Ebsen – jehož kůže během reakce zmodrala – nemůže okamžitě vrátit, produkce ho nahradila Jackem Haleym. Ačkoli byl hliníkový make-up změněn, Haleymu přesto způsobil vážnou oční infekci.
V menších maskérských hororech si herec Ray Bolger – který hrál Strašáka – poslední den natáčení sundal z obličeje gumovou protetickou masku a zjistil, že má kolem úst a na bradě jizvy po pytlovině. (Alespoň se konečně zbavil masky, která „nebyla porézní, takže jste se nemohli potit. Nemohli jste dýchat přes kůži…. Měli jsme pocit, že se dusíme.“) Mezitím kamarádka Margaret Hamiltonová asi měsíc a půl před koncem natáčení upozornila, že vypadá „tak divně“. Když se herečka podívala do zrcadla, zjistila, že kamarádka měla pravdu: její make-up Zlé čarodějnice ze Západu se „zaryl do kůže. Musely uběhnout měsíce, než byl můj obličej zase opravdu normální.“
Naneštěstí pro herce, kteří hráli Plecháče, Strašáka a Zbabělého lva, jim bylo také zakázáno obědvat v jídelně MGM, protože pohled na ně, jak jedí v make-upu, byl považován za příliš nechutný.
Sníh byl vyroben z azbestu
V dobách před počítačovými efekty se filmové štáby musely při simulaci sněhu spoléhat na praktické triky. Ve scéně, v níž Dorotku probudí v makovém poli sněhová pokrývka, kterou zkonstruovala dobrá čarodějnice Glinda, produkce údajně použila chryzotilový azbest. (Nebo, jak elegantně napsala Atlas Obscura, film „doslova obalil své hlavní postavy karcinogenními látkami“). Nebyl to jen Čaroděj ze země Oz, kdo spoléhal na sníh s příměsí azbestu – tato látka se ve 30. letech používala také ve svátečních dekoracích.
Zlá čarodějnice ze Západu vzplála
Při natáčení scény, v níž čarodějnice zmizí v záblesku kouře, štáb efektů založil požár dříve, než herečka Margaret Hamiltonová stačila bezpečně opustit scénu. Podle Harmetzovy knihy plameny zachvátily její koště a klobouk a „opařily jí bradu, kořen nosu, pravou tvář a pravou stranu čela. Řasy a obočí na pravém oku jí shořely, horní ret a oční víčko byly silně popálené“. Když se podívala dolů, měla spálenou kůži na ruce. Neschopnou ji musel z filmového studia vyzvednout přítel. „To mě vždycky udivovalo, že mě studio neposlalo domů limuzínou,“ vzpomínala později herečka.
Je neuvěřitelné, že studio Hamiltonové druhý den zavolalo a zajímalo se, kdy se vrátí na plac. Trvalo jí šest týdnů, než se zotavila – ale i poté byly nervy v její ruce stále tak obnažené, že musela nosit zelené rukavice místo make-upu. Uvažovala o žalobě, ale rozhodla se pro ni „z prostého důvodu, že jsem chtěla znovu pracovat“.
Krátce poté, co se Hamiltonová vrátila na plac po filmu Catching Fire, byla požádána, aby natočila další ohnivou scénu
Hamiltonová – svobodná matka – se odmítla kaskadérského kousku zúčastnit. Její dvojnice však souhlasila – a vzápětí se sama zapálila poté, co na koštěti opět vyšlehly plameny. „Měla jsem pocit, že se mi utrhne skalp,“ vzpomínala Betty Danko poté, co strávila 11 dní v nemocnici. „Asi proto, že se mi utrhl klobouk a černá paruka.“
Dvojnice prý za svou celodenní práci dostala 35 dolarů
.