Život Samuela Cromptona
Samuel Crompton přispěl k revoluci v bavlnářském průmyslu, ale Crompton nebyl za svého života nikdy oceněn:
Raný život
Samuel Crompton se narodil 3. prosince 1753 ve Firwood Fold v rodině, která se po několik generací zabývala drobným zemědělstvím a tkalcovstvím v této oblasti.
Tradičně patřili tkalci v Lancashiru k nejbohatším drobným vlastníkům v Británii. V polovině 17. století však jejich zaměstnání a způsob života upadal a Samuelův dědeček již přišel o rodinnou farmu kvůli dluhům.
V roce 1758 se rodina Cromptonových odstěhovala z Firwood Fold a nakonec se usadila v Hall i‘ th‘ Wood.
Samuelův otec krátce nato zemřel ve věku pouhých dvaatřiceti let a zanechal matku Betty, aby se postarala o rodinu. Dělala to tak, jak uměla. Pokračovala v rodinném řemesle předení a tkaní a v roce 1764 si pronajala část půdy pro drobné zemědělství.
Chalupaření je celorodinnou záležitostí a Samuel mohl začít spřádat přízi již v pěti letech, aby pomohl rodině vyjít s penězi, a v deseti letech pracoval u tkalcovského stavu.
Přes těžké časy zažívali Cromptonovi pod Bettyiným vedením období finanční stability.
Problém spřádání jemné bavlny
Mechanizace předení již začala, ale nikdo dosud nevyvinul stroj, který by vyřešil problém výroby silné jemné příze v dostatečně velkém množství, aby uspokojil požadavky mechanizovaných tkalcovských stavů.
Crompton pracoval na jenny z roku 1769, stroji, který vynalezl James Hargreaves v roce 1767 na spřádání bavlny. Samuel si byl dobře vědom omezení tohoto stroje.
Dal si za úkol vymyslet, jak hromadně vyrábět jemnou silnou bavlněnou přízi. Trh byl po jemné bavlně hladový, jen kdyby ji dokázaly utkat anglické tkalcovské stavy, dalo by se na ní vydělat jmění.
Nad verandou v Hall i’th‘ Wood se nachází malá pracovna, kterou Crompton nazýval „conjuring room“. Právě zde strávil mnoho hodin přemýšlením o tom, jak tento problém vyřešit.
Jeho řešením bylo vytvořit stroj, který by simuloval pohyby prstů ručního přadláka.
Vynález muly
Jeho výsledný vynález, spřádací mula, existoval jako prototyp již v roce 1779.
Předicí mula spojovala v jedné konstrukci prvky dvou dřívějších vynálezů: válečky, které mačkaly a napínaly přízi podobně jako Arkwrightův vodní rám, a vřetena na pohyblivém vozíku, která vytahovala a kroutila přízi jako Hargreavesova Jenny.
Naneštěstí pro Samuela si Richard Arkwright již nechal vodní rám patentovat a kopírování vynálezu důrazně chránil. V důsledku toho se Samuel nechal přesvědčit, aby se o patent nepokoušel sám.
Žádná finanční odměna
Samuel z muľe neměl bezprostřední praktický prospěch. Právě když ji dokončil, vypukla v továrně Richarda Arkwrighta v Chorley a v mykárně pana Kaye ve Folds v Boltonu strojní havárie.
Místně se vědělo, že Samuel vyvíjí nový stroj. Z preventivních důvodů rozebral mulu a ukryl ji na půdě v Hall i’th‘ Wood, dokud se situace neuklidní.
V roce 1780 se Samuel oženil s Mary Pimlotovou a manželé pracovali s mulou na výrobě vlastní příze v Hall.
Když se u Cromptonů začala objevovat jemnější bavlna, místní konkurenti a kapitalisté byli stále zvědavější, jak se vyrábí.
Rozšířily se historky o špiónech, kteří lezli po žebřících, aby nahlédli do okna v prvním patře na mulu. Samuel a jeho žena se dokonce uchýlili k předení za zástěnou, aby své tajemství ochránili.
Bylo jasné, že Samuelův vynález má velký potenciál přesahující jeho malovýrobní předení v hale.
Samuel se rozhodl požádat o radu ohledně situace a poradil se s Johnem Pilkingtonem, váženým místním obchodníkem.
Pilkington byl členem Manchesterské rady výrobců, skupiny, která byla proti patentům a monopolům, jež vytvářely. Nabídl Samuelovi možnost vystavit svůj stroj ostatním členům Rady na burze v Manchesteru.
Každému vynálezci, který vystavoval modely svých strojů na burze, se obvykle uděloval poplatek 200 liber vybraný formou předplatného. Bohužel na málokoho udělal Cromptonův skromně vyhlížející stroj dojem a mnozí odmítli zaplatit.
Měli také na paměti otázku patentu, a i kdyby chtěli instalovat muľ, neudělali by to, dokud by Arkwrightův patent v roce 1785 nevyprąel.
Samuel vydělal na předvádění pouze 60 liber.
Samuel Cromptonovy kapesní hodinky
Místo toho, aby tyto peníze investoval do stavby dalších nebo lepších mul, vzal Samuel svou ženu a nového syna do nového domova u Oldhamů v Sharples. Tam se usadili v roce 1782 a on zde hospodařil a tkalcoval tradičním způsobem chalupnického tkalce.
Na farmě instaloval dva mezky, ale bylo pro něj obtížné udržet zaměstnance, kteří by pro něj pracovali. Pokaždé, když zaučoval nového mulaře, zlákala je lépe placená práce.
Neschopen konkurovat novým továrnám, Samuelovo štěstí stále upadalo. Odmítl také nabídky na zaměstnání a partnerství od sira Roberta Peela z Bury v roce 1780 a podobnou nabídku od pana W. McAlpina v roce 1785.
Samuel byl odhodlán být samostatně výdělečně činný, ačkoli neustálé tempo industrializace rychle činilo jeho nezávislý chalupářský tkalcovský ideál irelevantním a neživotaschopným.
Crompton se v roce 1790 přestěhoval do Boltonu a v roce 1791 bydlel na King Street. Se svou rodinou se snažil vyjít s penězi.
Měl pět synů a dceru, které musel živit z nízkého příjmu. A co hůř, v roce 1796 utrpěl Samuel citovou ránu, když mu zemřela manželka Mary.
Crompton se stáhl do ústraní ke svému náboženství, nonkonformní skupině známé jako Swedenbourgians. Mezitím byl bavlnářský boom v plném proudu a výrobci strojů, jako byl Isaac Dobson, zakladatel boltonské firmy Dobson and Barlow, obchodovali se Samuelovým vynálezem.
Samuel Crompton’s violin
V roce 1802 se skupina výrobců, kteří profitovali na Cromptonově vynálezu, rozhodla pro něj získat další předplatné. Snad je přemohlo svědomí.
I toto gesto se zdálo být polovičaté, protože se jim podařilo vybrat pouze 444 liber z 872 slíbených. Od boltonských výrobců nepřišla ani jedna platba.
I přesto se Crompton zmobilizoval a investoval tyto peníze do své dílny, aby zvýšil kapacitu a začal prodávat kvalitní látky. Mula ve sbírce Boltonského muzea pochází právě z této dílny.
Přínos muly pro ekonomiku
V roce 1809 udělil parlament vynálezci motorového tkalcovského stavu Edmundu Cartwrightovi odměnu 10 000 liber za jeho vynález. Crompton se rozhodl, že je nejvyšší čas, aby bylo podobně odměněno i jeho úsilí. I
v roce 1811 objížděl 650 bavlnářských závodů pracujících v okruhu 60 mil od Boltonu a shromažďoval důkazy o tom, jak široce se přádelní mula ujala. Toho chtěl využít k podání žádosti parlamentu o odškodnění.
Zjistil, že:
- Z používaných vřeten bylo 155 880 na Hargreavově jenu, 310 516 na Arwrightově vodním rámu a 4 600 000 na Cromptonově mule
- Kapitál investovaný do bavlnářského průmyslu měl hodnotu téměř čtyř milionů liber
- Ročně se spředlo 40 milionů liber bavlněné vlny
- Daň placená H.M. Government činilo 350 000 liber ročně
- Přibližně 80 % bavlněného zboží běleného v Lancashiru bylo utkáno z bavlny spředené mulami
Dospěl k závěru, že asi 700 000 lidí bylo přímo nebo nepřímo závislých na přízi spředené mulami, aby se uživili
Na podporu toho James Watt vypověděl, že dvě třetiny všech parních strojů instalovaných v přádelnách jeho společností byly určeny pro pohon mulami. Spřádací mula, jak Crompton usoudil, se stala hlavním pilířem spřádání bavlny v Británii.
Samuel přednesl své svědectví v parlamentu v roce 1812 a očekával odškodnění ve výši 50 000 liber.
Načasování bylo opět proti němu, národní hospodářství financovalo napoleonské války. Samuelovi příznivci ho přesvědčili, aby žádal 10 000 až 20 000 liber.
Další smůla nastala, když byl zavražděn ministerský předseda Spencer Percival. Podle legendy byl právě na cestě, aby doporučil Cromptonovi přiznat požadovanou částku.
Nový předseda výboru dohlížejícího na Samuelovu žádost mu nakonec přiznal pouze 5 000 liber.
Cromptona pronásledovala smůla
Crompton opět investoval a vstoupil do partnerství se svými dvěma syny, Georgem a Jamesem. Založili bělidlo a obchod s bavlnou.
Osud mu zasadil dvojí ránu: pramen, který zásoboval bělidlo v Darwenu, vyschl a sklad v Delphu, kde sídlil úspěšný obchod s bavlnou, spláchla povodeň.
Odhalení Cromptonovy sochy na Nelson Square
Znovu se Samuel zadlužil a pracoval z domova jako chalupář.
Tkal složité látky, které byly příliš drahé na to, aby byly komerčně životaschopné, a opět byly jeho návrhy ukradeny a vyráběly se méně kvalitní verze za výhodnější ceny.
V roce 1823 se nad ním slitovala místní skupina. Black Horse Prosecution Club pro něj zřídil rentu ve výši 63 liber 15 šilinků. Ve stáří se o něj starala jeho dcera a zemřel s dluhy, které převyšovaly jeho ubohý majetek v hodnotě pouhých 25 liber.
Veřejně uctívaný
30 let po jeho smrti vydal Gilbert French životopis Samuela Cromptona, který vychvaloval jeho zásluhy.
French přesvědčil obyvatele Boltonu o významu Samuelova přínosu k místní prosperitě. Jeho tragický příběh oslovil místní obyvatele a jeho životní osudy získaly místní kulturní význam, který přetrval až do konce bavlnářského průmyslu ve městě o sto či více let později.
Socha postavená na památku jeho úspěchů byla první občanskou sochou v Boltonu.
Ačkoli byl Crompton za svého života uznáván jen nerad, nakonec se mu dostalo uznání, které si zasloužil.