17 tajemství kouzelníků
Ať už kouzelníci předvádějí velkou iluzi, při které zmizí tygr, nebo předvádějí karetní triky na stole, tráví roky zdokonalováním svých vystoupení. Mluvili jsme s několika z celé země (i mimo ni), abychom zjistili, jak se učí svému řemeslu, za jaké pomůcky utrácejí tisíce dolarů, co na vystoupeních nejvíce nesnášejí a jakou jedinou otázku by si opravdu přáli, abyste se jich přestali ptát.
1. NECHODÍ DO ŠKOLY MAGIE.
Překvapení: Žádná škola čar a kouzel v Bradavicích neexistuje. „Žádné opravdové školení neexistuje,“ říká Dave Taylor (alias Magický Dave) z anglického Southendu nad mořem. „Všechno jsou to osobní zkušenosti, poznámky z přednášek, DVD, knihy atd. Můžete chodit na workshopy, ale ve většině věcí se musíte učit sami.“ Jedním z velkých přínosů je podle něj místní kouzelnický klub, který může poskytnout zpětnou vazbu na představení.“
Randy Follis, kouzelník z jihozápadního Missouri, souhlasí: „Výcvik probíhá většinou samostatně. Zkoumání knih, DVD a – pokud máte to štěstí, že je najdete – kolegů kouzelníků.“ Pak už zbývá jen spousta tvrdé práce a cvičení, cvičení, cvičení.
2. Utrácejí tisíce dolarů za knihy.
„Většina kouzelníků jsou seriózní vědci,“ říká kouzelník z Las Vegas Xavier Mortimer. „Neznám žádného profesionálního kouzelníka, který by neměl vlastní rozsáhlou knihovnu o našem řemesle.“ (Jedním z pozoruhodných příkladů je Harry Houdini, který shromáždil téměř 4000 knih o magii a spiritismu, které jsou nyní uloženy v Knihovně Kongresu USA.)
Náklady na tyto knihy však mohou být vysoké: „Většina knih vychází v malém nákladu pro malé publikum, což může vést k vysokým cenám,“ říká Mortimor. Jako příklad Denny Haney, který vlastní magický obchod Denny and Lee v Baltimoru ve státě Maryland, uvádí, že jedna z knih, kterou prodává – Soirees Fantastique od francouzského iluzionisty Christiana Fechnera – se prodává za 3000 dolarů.
3. MŮŽOU strávit rok zdokonalováním jednoho triku.
Magici nejsou nic jiného než posedlí. Danny Whitson, komik a kouzelník z Knoxvillu v Tennessee, říká, že strávil rok před zrcadlem, aby zvládl jeden konkrétní pohyb. „Zní to šíleně,“ říká, „ale velký kouzelník se stále učí.“
Všechno to zkoušení se může podepsat na jeho blízkých. „Většinu času strávíte nacvičováním nějakého triku pořád dokola, až to otravuje všechny ostatní kolem vás,“ říká Taylor. „Moje žena mi (žertem) vyhrožovala, že mě opustí, když si budu dál hrát s Rubikovou kostkou poté, co jsem strávil celé dva týdny tím, že jsem se naučil nějaký trik.“
4. MŮŽOU SI VYDĚLAT TISÍCE DOLARŮ ZA KURZ.
Mágové si mohou vydělat víc, než si myslíte, ale záleží na typu vystoupení. „Nejvíce se platí za firemní vystoupení, a to 800 až 2500 dolarů, pak vaše bary, kluby, festivaly 300 až 1000 dolarů a narozeninová oslava 200 až 500 dolarů,“ říká Whitson.
Ačkoli se to může zdát značné, jak poznamenává Taylor, „jste samostatně výdělečně činní, takže můžete za týden pracovat hodně a pak další dva týdny nemít nic. Pak je tu úkol dělat si reklamu, administrativa, zkoušky, údržba rekvizit atd. které vám zabírají čas. Můžete mít třeba jen dvě představení v týdnu po dvou hodinách a dostat zaplaceno 500 liber , ale přesto pracujete celý týden a děláte všechno ostatní.“
5. Co se týče práce s divadlem? NESMÍ MÍT ŠPATNÉ DNY.
„Být profesionálním kouzelníkem v podstatě znamená, že prodáváte produkt – sebe,“ říká Taylor. „Musíte své publikum přesvědčit, že jste nejlepší, i když se tak necítíte.“ To znamená překonat špatné představení nebo špatný den s úsměvem: „Když jste v kanceláři, můžete mít špatnou náladu. Pokud vystupujete před stovkami lidí, je to něco jiného.“
6. KONTAKT S PUBLIKEM MŮŽE BÝT DŮLEŽITĚJŠÍ NEŽ TRIKY.
Doc Eason, legendární kouzelník, který vystupuje v Magic Castle v Hollywoodu v Kalifornii a v hotelu Stonebridge Inn ve Snowmassu v Coloradu, je známý svou neuvěřitelnou pamětí; při jednom triku si zapamatuje jména 20 lidí v publiku i kartu, kterou každý z nich drží v ruce. Navzdory tomuto působivému výkonu Eason říká: „Trik není to hlavní… to hlavní je navázat kontakt s publikem. Bez spojení se z vás stane jen chytrý člověk, který se naučil dělat pár skvělých věcí.“ Navázání tohoto spojení je otázkou očního kontaktu a zapamatování si jmen lidí v publiku, říká Eason – což vyžaduje spoustu praxe před přáteli, rodinou a pak i cizími lidmi, než vystoupíte na pódium.
7. NENÁVIDÍ MNOHEM VÍC NEŽ HEKLERY.
Mágové se s hejkaly („Já vím, jak jste to udělal!“) potýkají pravděpodobně od chvíle, kdy poprvé stanuli na pódiu. Dnešní elektronika je však podle účinkujících podstatně otravnější, co na tom, že si lidé během vystoupení neustále nahrávají představení, kontrolují zprávy nebo píší SMS. „Udržet pozornost publika je stále obtížnější,“ říká Eason. Mobilní telefony však nezakazuje, protože to může „začít představení na nepřátelské notě“.
Randy Forster, kouzelník z Delaware, řeší nepříjemnosti spojené s technikou tak, že je mění v příležitost k humoru. Představení zahájí komentářem typu: „Máte-li u sebe nějaké zařízení s vypínacím tlačítkem, například sněhovou frézu nebo generátor, vypněte je, prosím, hned teď.“ „Ať je to cokoli,“ řekne Forster. Pokud někomu zazvoní telefon, řekne: „Prostě pořad pozdržíme, dokud to nezvednete,“ nebo „Dejte telefon na reproduktor, ať to všichni slyšíme.“
8. NEJSOU JEDNODUCHÉ.
Haney říká, že existuje několik typů kouzelníků: ti, kteří se specializují na kouzla zblízka (například karetní triky na stole), iluzionisté (představte si Siegfrieda a Roye nebo Davida Copperfielda), mentalisté (ti, kteří předstírají čtení myšlenek), „bizarní“ (představte si polykače mečů) a dětští baviči (zvířátka z balónků) a další. I když někteří z nich mohou provádět jeden nebo více druhů kouzel, obvykle se drží jedné kategorie a vytvářejí sestavy, které hrají na jejich vlastní silné stránky.
To stojí za to mít na paměti, když si najímáte kouzelníka. Přestože mnoho kouzelníků rádo vyhoví speciálním požadavkům, mějte na paměti jejich specializaci – „někdo, kdo dělá close-up, možná nesnáší triky se zvířaty a v rámci close-up vystoupení by je neprováděl. Každý z nich má své místo,“ říká Haney.
9. JSOU UTRPENÍ Z TUPÝCH STEREOTYPŮ.
„Média někdy dělají kouzelníkům špatné jméno,“ říká Taylor. „Vzpomeňte si na Howarda Wolowitze v Teorii velkého třesku s jeho kýčovitým, otravným chováním a vystupováním v nevhodnou dobu.“ Pak je tu nezapomenutelný Gob Bluth ze seriálu Arrested Development, jehož neschopnost kouzelníka se vyrovná pouze protivnosti jeho osobnosti. Kouzelníci jako Taylor se snaží tyto nepříjemné asociace změnit: „Mnoho kouzelníků, jako jsem já, se snaží, aby kouzla byla cool. Ne přehnaně cool, ale dostatečně zábavné, abyste o něm večer v hospodě mluvili a byli ohromeni a nepoužívali k jeho popisu slovo „podivínské“.“
10. VŠECHNY VAŠE VTIPY JIŽ SLYŠELI.
Rich Bloch, kouzelník, vynálezce kouzelnických efektů a majitel divadla Dickens Parlour v Millville ve státě Delaware, říká, že když si myslíte, že jste chytří, když se kouzelníka zeptáte: „Můžete nechat zmizet mého manžela?“ nebo „Můžete rozpůlit mou ženu?“ nebo „Můžete změnit tento dolar na 1000 dolarů?“ – nejste. Také kouzelník už pravděpodobně někdy slyšel vtip „Jaké jsou triky?“, i když se směje s údivem s široce otevřenýma očima, jako byste byli první člověk, který ho kdy rozlouskl.
11. Jaké jsou vaše triky? NEŽÁDEJTE, ABY PRACOVALI ZDARMA …
Taylorovou nejvíc štve, když se jí někdo zeptá: „Můžeš pracovat zadarmo?“ nebo se slovy: „Nemám moc velký rozpočet, ale bude to pro vás skvělé zviditelnění.“
„Zviditelnění bohužel neuživí mou rodinu ani mi nezaplatí účet za telefon,“ vysvětluje. „A nerad to říkám, ale 99,99 procent těchto ‚expozičních‘ vystoupení nevede k ničemu dalšímu. Nechtěli byste přece po svém elektrikáři, aby pracoval zadarmo, tak proč to chtít po bavičích?“
12. … NEBO VYSVĚTLIT TRIKY.
Jakkoli vás může lákat dozvědět se, jak se nějaký trik dělá, neptejte se, pokud si nezaplatíte soukromou lekci. Jakmile se to naučíte, budete pravděpodobně zklamáni, tvrdí naše zdroje. „Obvykle je to něco velmi jednoduchého,“ říká Haney. „Vždycky je zábavnější nechat se ohromit.“
13. Vždycky je zábavnější nechat se ohromit. ZA ODHALENÍ TOHO, JAK SE TRIKY DĚLAJÍ, NENÍ NUTNĚ TREST.
Prozrazení triku sice může vést k určité ostrakizaci kouzelníků, ale za to, že to udělají, je nikdo do kouzelnického vězení nedostane. Za prvé, na kouzelnické triky se nevztahují autorská práva, takže může být těžké prokázat jejich vlastnictví, a obvykle už existuje spousta zdrojů, které triky vysvětlují. Občas byly dokonce odhaleny u soudu – jako když byl David Copperfield nucen odhalit metodu svého triku Lucky #13 poté, co jeden z účastníků prohlásil, že si během vystoupení v Las Vegas vykloubil rameno.
Existují však určité stěžejní triky – takové, které kouzelník vytvořil nebo koupil za tisíce dolarů – které mohou kouzelníkovo vystoupení zničit, pokud je jejich mechanika odhalena. Bloch má například trik, při kterém se zavázanýma očima kopíruje něčí podpis; je to klíčová část jeho vystoupení, takže odhalení způsobu jeho provedení by mohlo být zničující. Pokud je takový trik odhalen, může kouzelník podat žalobu, jako když Teller z Penn & Teller podal žalobu na belgického baviče, který na YouTube zveřejnil video s iluzí podobnou jednomu z Tellerových podpisových triků a slíbil za 3050 dolarů odhalit tajemství, které se za ním skrývá. Přestože kouzelnické triky nejsou výslovně chráněny autorským právem, Teller svůj soudní spor vyhrál, protože si svůj trik zaregistroval jako „dramatické dílo“, které je chráněno autorským právem.
14. Vyhýbají se používání trikových balíčků.
Ačkoli existuje mnoho trikových karetních balíčků, Haney i Bloch tvrdí, že dobrý kouzelník potřebuje pouze standardní balíček Bicycle. „Pokud máte legrační zadní stranu, pokud ji lidé nepoznají, automaticky pojmou podezření, že se jedná o trikový balíček,“ říká Haney.
15. JEJICH TRIKY NEVŽDY PROBÍHAJÍ, JAK JE NAPLÁNOVÁNO.
Kouzelníci někdy vystupují v neobvyklých prostředích – venku, na narozeninových oslavách apod. Taylor vzpomíná, jak jednou vystupoval v kostelním sále na firemní akci a stal se obětí jeho staré dřevěné podlahy, která byla prošpikovaná mezerami mezi prkny. „Předváděl jsem útěk z repliky viktoriánských vězeňských řetězů a mělo to trvat celkem 20 sekund,“ říká. Ale právě když se dal na útěk, uvědomil si, že nemůže hýbat nohama. „Ukázalo se, že řetěz uvízl v podlaze, což znamenalo, že jsem nemohl vyprostit nohy ze sady řetězů. Byl jsem přilepený k podlaze a slyšel jsem, jak hudba tiká. V panice jsem popadl látku a zakryl si s ní nohy, zatímco jsem škubal za prkna podlahy. Strávil jsem asi 30 vteřin pekla, když jsem se snažil nenápadně uniknout z řetězů a přitom jsem co nejvíc v pohodě mluvil s publikem. Velkým škubnutím se mi podařilo nohy osvobodit, poranil jsem si přitom kotník a co nejrychleji jsem odkulhal z pódia.“
Občas i malé „katastrofy“ dopadnou dobře. Follis říká, že jednou pracoval v restauraci, když se dolarová bankovka jednoho páru, která byla součástí jeho triku, dostala „trochu příliš blízko plamene a shořela – jen trochu, ale jasně viditelně“. V panice se pokusil dolar vyměnit, ale pár „trval na tom, že si ho nechá, protože to bylo jejich první rande a mysleli si, že z toho bude skvělá historka“. O příštím Halloweenu přišel tentýž pár na jeho představení, sedl si do druhé řady a řekl mu, jak se jim představení líbilo – brzy poté následovalo pozvání, aby vystoupil na jejich první rodinné Vánoce jako pár.
16.
„Podstatou kouzelnického představení je klamání,“ říká Bloch. „Ne jako přimět někoho, aby se podíval sem a ne tam, ale posunout jeho očekávání.“ Přirovnává magii k humoru, který často působí směšně díky nečekaným zvratům vtipu nebo scénky. „Neočekávané je to, co vyvolává reakci smíchu,“ vysvětluje Bloch. „S magií je to stejné. Lidé očekávají, že asistentka zůstane stabilně ležet na stole, a ona se přesto vznáší, takže měníte směr jejich očekávání.“
17. Jaké je vaše očekávání? MAGICKÉ TRIKY MOHOU POMÁHAT LIDEM, KTEŘÍ BYLI ZRANĚNI NEBO MAJÍ POSTIŽENÍ.
Kouzelníci si v průběhu let uvědomili, že naučit se dělat triky může být cennou formou fyzikální terapie. Haney říká, že jeden zákazník koupil trik pro svou ženu, která utrpěla mrtvici; lékař jí řekl, že už nikdy nebude používat pravou ruku, ale trik jí dal cíl, na který se mohla soustředit, a ona nakonec ruku začala znovu používat.
Několik kouzelníků vytvořilo programy, které kombinují kouzla s jinými formami fyzické a psychické terapie: David Copperfield založil v roce 1981 projekt Magic, jehož cílem bylo naučit lidi s postižením pracovat s rukama jako prostředek ke zlepšení jejich obratnosti, schopnosti řešit problémy a sebevědomí. Kouzelník Kevin Spencer poté, co měl v roce 1988 těžkou autonehodu, vytvořil program „Léčení magií“, který využívá jednoduché kouzelnické triky ke zvýšení fyzických dovedností a motivace. Podle jeho webových stránek se koncepce „magické terapie“ nyní používá ve více než 2000 nemocnicích, školách a rehabilitačních zařízeních po celém světě.