8 mýtů a pravd o jedovatém břečťanu, dubu a sumachu
Mýtus č. 1: Tyto rostliny jsou jedovaté.
Pravda: Jedovatý břečťan, jedovatý dub a jedovatý sumach patří do rodu Toxicodendron. Všichni příslušníci této skupiny produkují ve svých rostlinných šťávách chemické látky, na které je většina lidí schopna vyvinout prudkou alergickou reakci. Při prvním kontaktu s těmito chemickými látkami obvykle nedochází k žádné reakci, ale imunitní systém je stimulován k tomu, aby při dalším kontaktu vyvinul schopnost molekulu rozpoznat.
Mýtus č. 2: Člověk musí přijít do přímého kontaktu s rostlinou, aby se u něj objevila vyrážka.
Pravda: Obecně je nutný přímý kontakt s rostlinnou šťávou. Příležitostně může dojít k reakci, pokud se tato šťáva přenese nepřímo na kůži citlivého jedince (například ze srsti domácího zvířete nebo z oblečení, které bylo kontaminováno rostlinnými oleji). Někdy může vanoucí vítr, zejména krátce po požáru porostu, obsahovat dostatečné množství chemické látky, aby u velmi citlivých osob vyvolal vyrážku.
Mýtus č. 3: Vzhled vyrážky je charakteristický pro toxikodendronovou dermatitidu.
Pravda: Na vzhledu vyrážky není nic specifického. Jakákoli jiná rostlinná alergická kontaktní dermatitida může potenciálně vypadat identicky. Vyrážka se objevuje jako červené, svědivé hrbolky a malé puchýřky často lineárně rozmístěné na exponovaných površích. Když puchýřky prasknou, může dojít k výtoku a vytékání.
Mýtus č. 4: Tekutina z výtoku puchýřků může vyrážku přenést na někoho jiného.
Pravda: Jediný způsob, jak se tato vyrážka může přenést z jedné osoby na druhou, je přenos rostlinné šťávy. Tekutina z puchýřků obecně neobsahuje alergizující chemické látky, takže k tomu pravděpodobně nikdy nedojde.