Blog
Poslední středu se v našem kampusu Dyer na středeční bohoslužbě diskutovalo o rasové otázce a o tom, jak by křesťané měli přemýšlet a přistupovat k této otázce ve světle napětí, které zažívá náš národ, a víkendového poselství ze Žalmu 133 o modlitbě za jednotu. Nebyl jsem součástí panelu, ale byl jsem požádán, abych nabídl několik biblicko-teologických úvah na toto téma, protože si myslím, že Písmo a evangelium mají k tomuto tématu co říci. Je to samozřejmě rozsáhlejší téma, než jakým se může zabývat jedna diskuse nebo jeden příspěvek na blogu, ale doufám, že nám tyto postřehy pomohou promyslet tuto problematiku v novém světle.
Je třeba vědět, že velká část Nového zákona skutečně hovoří o otázkách rasy a rozdělení, protože raná církev se musela vypořádat s konflikty a rozdělením, které existovalo mezi Židy a pohany (nežidy). V době Ježíše a jeho prvních následovníků panovala mezi těmito dvěma skupinami zlá vůle a nedůvěra. Mnozí z tehdejších Židů pohlíželi na pohany s opovržením a označovali je za nečisté a hříšné lidi; Židé měli ve starozákonním zákoně přikázáno mít zvyky, které je měly oddělit od ostatních národů, a snažili se o to, což vyvolávalo hněv mnoha pohanů (zejména Římanů). Mezitím Římané často neměli Židy rádi, historik Tacitus popisuje Židy jako lidi, kteří nenávidí všechny ostatní, částečně kvůli jejich zvykům, které je oddělovaly od ostatních národů. V Ježíšově době kolovalo o Židech mnoho lží a falešných názorů, což vedlo spisovatele Josefa k obraně židovství (viz jeho dílo nazvané Proti Apionovi). V době rané církve tedy existovala určitá forma etnického rasismu.
Přistoupení na víru v Krista nezpůsobilo okamžitou změnu v životě věřících. Například ve Skutcích 10-11 čteme, jak by Petr musel mít zvláštní vidění od Boha, aby mohl přinést poselství evangelia pohanům a dozvěděl se, že pohané nejsou nečistí. Problémem v rané církvi bylo, že židovští věřící v Ježíše říkali pohanům, že musí dodržovat všechny židovské zákony, aby byli spaseni, čímž měnili nejen svou víru, ale i svou kulturu (přečtěte si knihu Galatským). Pohané však mohli svůj odpor k Židům přenést i do křesťanské víry, protože Pavel musel v listu Římanům 11,13-24 pohany varovat, aby se na Židy nedívali svrchu. Důvodem tohoto varování bylo zřejmě to, že mnoho pohanů v Ježíše uvěřilo a mnoho Židů nikoli, ale svůj vliv mohlo mít i protižidovské zavazadlo jeho posluchačů. V průběhu církevních dějin pohané vytlačovali Židy z čela církve a občas šířili nenávist vůči Židům.
Kniha Římanům není ani tak učebnicí „systematické teologie“ (i když obsahuje jedny z nejjasnějších teologických výroků o křesťanské víře v celé Bibli!), ale listem, který má pomoci Židům a pohanům, aby spolu v církvi vycházeli a překonali tyto problémy, neboť Židé byli vyhnáni z Říma, pohané ovládli církev a nyní se Židé vrátili – jak mohou tyto kultury nejen koexistovat, ale být jednotné i uprostřed odlišných zvyků (jak se zdá, židovští vyznavači Ježíše stále dodržovali zákony o jídle a další obřady, které jim dal Bůh a s nimiž vyrostli)? Cílem Pavlova listu Římanům bylo vybudovat multikulturní společenství, v němž by existovala tolerance a požehnání kulturním rozdílům díky jednotě, kterou nacházíme v Ježíši Kristu. Podobnou výzvou k multikulturnímu společenství je i jeruzalémský koncil v 15. kapitole Skutků, který vidí, že židovský zákon se na pohany nevztahuje, ale měli by se řídit některými klíčovými morálními naukami. Vizí křesťanského společenství byla jednota, ale ne uniformita, umožnění překlenutí rozmanitosti ne tím, že všichni přijmou stejné kulturní zvyklosti, ale tím, že všichni budou sdílet víru v Krista, a to i přes kulturní rozdíly.
Raná církev nabízí těm, kteří jsou díky kulturní historii ve většině nebo na místech vlivu (jako já jako bílý muž v Americe vychovaný v prostředí vyšší střední třídy), připomínku, jak snadné je vnucovat druhým svou vlastní kulturu nebo názory a snažit se, aby se přizpůsobili naší kultuře, místo abychom viděli, jak mohou kultury nejen koexistovat, ale také se navzájem posilovat pro Krista. Evangelium nás učí a příklad apoštola Pavla v jeho službě nám ukazuje, že je naší výzvou oslovovat a hledat způsoby, jak budovat mosty a komunikovat s jinými kulturami v zájmu poselství evangelia. Tuto odpovědnost máme ve světle privilegií, která jsme zakusili.
Myslím si tedy, že křesťanská víra a samotná Bible má zdroje, které nám mohou pomoci řešit problémy nejednoty, s nimiž se v křesťanské církvi často setkáváme, a být znamením nového lidství, které světu ukazuje, že existuje lepší cesta (kterou potřebuje slyšet a vidět!). Tato lepší cesta však přichází v Kristu a skrze Krista, neboť v Kristu a skrze Krista vidíme, že se sice lišíme, ale všichni máme podobné potřeby, neboť všichni jsme Božím obrazem, ale všichni jsme zhřešili a chybí nám Boží sláva (Řím 3,23). V Kristu jsme schopni uznat skutečnost, že žijeme v porušeném světě, v němž často platí rasismus a předsudky, a nemusíme se bát přiznat, že to platilo a platí i pro křesťany. Můžeme uznat minulost, ale také mít naději v budoucnost, protože proměňující moc Krista skrze Ducha svatého nás obnovuje způsobem, který umrtvuje starý způsob života, přirozené sklony v nás samých, které často pocházejí z faktorů, jež nás formovaly při výchově, a přivádí k životu nového člověka. Byli jsme učiněni novými v Kristu – kéž v této novosti života kráčíme i v této oblasti rasy a kultury.
Dotazy týkající se Bible nebo teologie posílejte na e-mail pastora Briana [email protected]. Můžete se také přihlásit k odběru blogu a dostávat jeho týdenní aktualizace kliknutím sem a vyplněním údajů na pravé straně
.