Cassius Clay
Narodil se jako Cassius Marcellus Clay, syn Odessy a Marcella Clayových, ale jméno si nenechal. Místo toho dal přednost jménu, které důstojně označovalo černocha, a dobře ho nosil jako nejslavnější sportovec své doby. Jeho příběh začal jako rákosový hubeňour ve střední váze, když v roce 1959 vyhrál šampionát Golden Gloves. Toto vítězství zopakoval v roce 1960 a přidal k němu titul AAU a olympijskou korunu v lehké váze. Tak se zrodila sága „Největšího“. Clay se stal profesionálem hned po olympijských hrách v Římě a svůj první zápas odehrál proti Tunneymu Hunsakerovi. Snadno zvítězil a pokračoval ve vítězstvích, když se propracoval mezi těžkou váhu. Své pugilistické schopnosti prokládal doggerelovými verši, kterými předpovídal výsledky svých zápasů – „Vznáší se jako motýl, bodá jako včela, jeho ruce netrefí, co jeho oči nevidí.“
Clay byl nejrychlejší těžkou váhou, jakou kdy kdo viděl, ale málokdo mu dával šanci proti „Velkému medvědovi“ Sonnymu Listonovi, když se 25. února 1964 utkali o titul v těžké váze. Clay však hrozivého Listona odzbrojil, zvítězil TKO v sedmi a poté světu oznámil, že přijal černošskou muslimskou víru a přijal jméno Muhammad Ali. Muhammad Ali konce 60. let byl úžasný bojový stroj. Díky obrovské rychlosti, klamné síle a nepřekonatelné schopnosti přijímat rány nebyl nikdy poražen, dokonce ani vážně vyzván. Soudy mu však odebraly titul, který jiným boxerům vzít nemohl. Odmítl nástup do americké armády s odvoláním na výhradu svědomí kvůli své víře, takže mu byly odebrány tituly a bylo usilováno o jeho odsouzení.
Pokus o odsouzení byl zrušen. Ali byl ospravedlněn a směl znovu bojovat, ale ztratil tři roky své nejlepší kariéry. Po návratu prohrál v patnáctikolovém zápase s tehdy neporaženým šampionem a olympijským vítězem v těžké váze z roku 1964 Joem Frazierem. Později však Ali získal titul v těžké váze zpět, když porazil George Foremana, dalšího olympijského vítěze. Nakonec o titul opět přišel a poté jej získal zpět proti olympionikovi z roku 1976 Leonu Spinksovi. Po tříletém exilu však už nikdy nebyl stejným zápasníkem. Ještě dvakrát se utkal s Frazierem a oba zápasy vyhrál v epických bojích, včetně souboje Thrilla in Manila, který je často považován za nejlepší zápas těžké váhy všech dob.
Na konci 70. let se Ali pokusil znovu získat titul, ale měl nadváhu a nebyl ve formě. Jako pouhou karikaturu kdysi velkého bojovníka ho potrestal šampion těžké váhy Larry Holmes. Ali se nakonec nechal přesvědčit, aby ukončil kariéru, ale ne dříve, než se zapsal do světa sportu – jako The Greatest. Aliho profesionální bilance činila 56 vítězství, z toho 37 knockoutem, a 5 porážek. V pozdějším věku se u něj rozvinul posttraumatický parkinsonismus, kvůli kterému chodil a mluvil velmi pomalu. V roce 1996 v Atlantě se mu dostalo pocty a pocty nám všem, když při zahajovacím ceremoniálu zapálil olympijský oheň. Byl prostě Největší.