Co říká bible o bezmodlitebnosti?“
Dotaz: „Co říká bible o bezmodlitebnosti?“
Odpověď: Modlitba je duší křesťanské cesty s Bohem. Modlitba nás spojuje s Bohem, modlitba je účinný způsob, jak milovat druhé a navazovat s nimi kontakt, a modlitba zanechává v srdci toho, kdo se modlí, místo, kde slyší jasný Boží hlas. Bible říká „modlete se bez přestání“ (1 Tesalonickým 5,17), takže cokoli jiného než trvalý postoj modlitby a společenství s Bohem je hřích. Cokoli, co přerušuje naše spojení s Bohem nebo vede k soběstačnosti, je špatné.
Na jednání Adama a Evy v Genesis 3 se můžeme dívat jako na druh bezmodlitebnosti. Jedí ze stromu poznání dobra a zla a stydí se promluvit s Hospodinem, když za nimi přijde do zahrady. Ve svém hříchu jsou od Boha odpojeni, jejich komunikace s ním je přerušena. Adamova a Evina „bezmodlitebnost“ byla hříchem a byla způsobena hříchem.
Dokážeš si představit, že by někdo tvrdil, že je tvůj nejlepší přítel, a nikdy s tebou nepromluvil? Ať už je přátelství jakékoliv, bude nepochybně napjaté. Stejně tak vztah s Bohem je chudý a obtížný, pokud neexistuje komunikace. Bezmodlitebnost je protikladem dobrého vztahu s Bohem. Boží lid bude mít přirozenou touhu komunikovat se svým Pánem. „Hospodine, ráno uslyšíš můj hlas,
ráno přijdu před tebe a budu tě očekávat“ (Žalm 5,3). Biblické příkazy k modlitbě jsou doprovázeny nádhernými zaslíbeními: „Hospodin je blízko všem, kdo ho vzývají,
všem, kdo ho vzývají v pravdě“ (Žalm 145,18).
Kristus je naším nejlepším příkladem zbožného života. On sám byl mužem modlitby (viz Lk 3,21; 5,16; 9,18.28; 11,1) a učil své učedníky modlit se (Lk 11,2-4). Jestliže syn člověka viděl osobní potřebu modlit se, oč více bychom měli vidět stejnou potřebu u sebe?
Nedostatek modlitby ignoruje dar přímluvy, který nám Bůh dal. Jsme povoláni modlit se za své bratry a sestry v Kristu (Jakub 5,16). Pavel často žádal Boží lid o modlitby za ně (Ef 6,19; Kol 4,3; 1Te 5,25) a věrně se za ně modlil (Ef 1,16; Kol 1,9). Prorok Samuel považoval modlitby za izraelský lid za nezbytnou součást své služby: „Proto ať je daleko ode mne, abych se prohřešil proti Hospodinu tím, že bych se za vás přestal modlit“ (1 Samuelova 12,23). Podle Samuela je bezmodlitebnost hříchem.
Bezmodlitebnost je nerespektování Božího příkazu milovat druhé. A nemáme se modlit jen za ty, za které to pro nás není těžké. „Proto nabádám, aby se především konaly prosby, modlitby, přímluvy a díkůvzdání za všechny lidi“ (1 Tim 2,1). Ježíš nám říká, že se máme modlit i za ty, kdo nás pronásledují (Matouš 5,44). To je Kristovo poselství, abychom v modlitbě milovali a podporovali všechny, i ty, které je těžké milovat.
Modlitba ponechává prostor pro jasný Boží hlas. Bezmodlitebnost oslabuje naši schopnost slyšet Krista, když nám v duchu šeptá slova napomenutí nebo usvědčení. Židům 12,2 nám připomíná, že Kristus je „původcem a dokonavatelem naší víry“. Bez Jeho Ducha žijícího v našich srdcích bychom se vydali na těžkou cestu podle vlastních úsudků. Když se modlíme, aby se Boží vůle stala „jako v nebi, tak i na zemi“ (Mt 6,10), odhaluje se protikladnost naší vlastní vůle.
Matouš 26,41 nabízí další napomenutí: „Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení“. Bezmodlitebnost zatemňuje naše srdce před pokušeními, která nás obklopují, a vede nás k ještě většímu hříchu. Díky osvícení a vedení Ducha svatého se stáváme moudrými na cestách svého srdce. A jen v moci Ducha jsou naše modlitby účinné (viz Římanům 8,26-27).
Modlitba je naším základem spásy a spojení s Bohem. Kristus při svém působení zde na zemi ukázal opak bezmodlitebnosti a ukázal nám, jak vést život plný modliteb.
Česky
Co říká Bible o bezmodlitebnosti?