Co je inflace v ekonomii? Definice, příčiny a příklady
Mnoho z nás někdy slyšelo vyprávět prarodiče o dobách svého dětství, kdy tyčinka nestála skoro nic. V roce 1908 stála čokoládová tyčinka Hershey’s pouhé 2 centy. Dnes ta samá čokoládová tyčinka stojí ve Walmartu 1,34 dolaru. Jak je možné, že došlo k tak obrovskému zdražení? Inflace, tedy růst cen zboží a služeb v určitém časovém období.
Inflace má zásadní vliv na ekonomiku celé země. Má dopad nejen na vládu, ale i na drobnosti v každodenním životě běžného člověka. Inflace je příčinou i důsledkem toho, jak se ekonomice daří, a má své příznivce i odpůrce. Mnozí si myslí, že určitá míra inflace je pro prosperující ekonomiku dobrá, ale větší míra vyvolává obavy. Může výrazně znehodnotit měnu a v horším případě je klíčovou součástí recesí.
Federální rezervní systém USA se proto snaží udržet inflaci pod kontrolou a zároveň ji umožnit. Co to ale přesně inflace je, co ji způsobuje a co se děje v dobách s výraznou inflací?
Co je to inflace?
Inflace, jak již bylo zmíněno, je míra růstu cen a v podstatě to, jakou hodnotu má v daném okamžiku dolar s ohledem na nákup. Myšlenka, která stojí za tím, že inflace je dobrou silou v ekonomice, spočívá v tom, že dostatečně zvládnutá míra může podnítit hospodářský růst, aniž by znehodnotila měnu natolik, že by se stala téměř bezcennou.
Fed obecně stanovuje inflační cíl ve výši přibližně 2 %. Řekněme, že to je míra inflace, která skutečně meziročně nastane. Pokud se tato míra inflace týká benzínu, mohli byste letos platit 2,75 USD za galon a příští rok ve stejnou dobu očekávat, že budete platit přibližně 2,81 USD. Míra inflace nefunguje vždy tak, jak by si vláda přála. Kdyby tomu tak bylo, nestála by dnes tyčinka 6 700 % toho, co před 110 lety.
Inflace se také může lišit podle jednotlivých aktiv. V závislosti na ročním období může cena benzinu vzrůst odděleně od celkové inflace, jak se to často děje s blížícím se létem. Ve skutečnosti dokonce existuje termín – jádrová inflace – pro inflaci, která zohledňuje vše kromě potravin a energií (plynu a ropy), protože tato odvětví mají samostatné faktory, které k nim přispívají.
Existuje mnoho různých typů inflace, a to nejen v závislosti na tom, jaké zboží se zdražuje, ale také jaká je skutečná míra inflace. Co se například stane, když je míra inflace výrazně nad zamýšleným cílem Fedu? Při vyšší míře, avšak stále jednociferné, se jedná o tzv. kráčející inflaci. Je považována za znepokojivou, ale zvládnutelnou.
Jakmile míra dosáhne dvouciferných čísel a skončí v rozmezí 10-20 %, stává se z ní běžící inflace. Ta vyvolává u občanů dané země mnohem větší obavy, protože měna se znehodnocuje mnohem rychleji, než je třeba. Takto drastické zvýšení cen může mít zničující dopad na nižší a pracující vrstvy obyvatelstva, které se již dříve potýkaly s finančními problémy. Příjmy se nezvyšují souběžně s cenami a nakupuje se méně zboží, což uvrhne ekonomiku do chaosu.
Hyperinflace je nejvzácnější, ale nejkatastrofálnější iterací inflace v ekonomice. Naprosto nezvládnutelný nárůst o 50 % a více během jednoho měsíce může poslat ekonomiku ke dnu. Recese se mění v depresi. Lidé ztratí důvěru ve fiat měnu a začnou místo ní hromadit zlato, což vede k výraznému poklesu výměny zboží. Finanční instituce, jejichž peníze jsou nyní v podstatě bezcenné, zkrachují. Hyperinflace je velmi vzácná, ale již k ní došlo.
Může se také vyskytnout forma inflace známá jako „stagflace“, kdy míra inflace roste navzdory tomu, že ekonomika je v období stagnace. Stagflaci způsobují zvláštní okolnosti, jako například v USA v 70. letech 20. století, kdy navzdory vysoké míře nezaměstnanosti a zápornému hospodářskému růstu prudce vzrostla cena ropy.
Jak se měří inflace?
Jak lze měřit inflaci jako jedno číslo, když existuje tolik různých druhů zboží a služeb? Není to snadné. Americká vláda má několik různých metod výpočtu aktuální míry inflace:
Index spotřebitelských cen. Index spotřebitelských cen je způsob, jakým americký Úřad pro statistiku práce (BLS) měří maloobchodní ceny zboží a služeb ve Spojených státech, přičemž více než 80 000 koupitelných položek ze stovek různých kategorií zařazuje do „tržního koše“, který je seskupuje dohromady. Tento index se měří každý měsíc a každý měsíc BLS zveřejňuje změnu cen. V srpnu BLS zveřejnil svou zprávu, ve které podrobně uvádí, jak v červenci vzrostly kombinované ceny tohoto zboží a služeb o 0,2 %.
Výdaje na osobní složení. Někteří analytici dávají při měření míry inflace přednost použití PCE před CPI. Cenový index Personal Composition Expenditures měří již zmíněnou jádrovou inflaci, což je inflace zboží a služeb bez potravin, plynu a ropy. Jedná se o volatilní zboží s jedinečnými faktory, které jiné zboží nemá. Měří ho americký Úřad pro ekonomickou analýzu BEA a je to index, který Federální rezervní systém používá jako svůj hlavní zdroj pro míru inflace.
Příčiny inflace
Existuje mnoho různých způsobů, jak může míra inflace růst, a lze je shrnout do dvou různých kategorií: Nákladová inflace a poptávková inflace.
V případě nákladové inflace dochází k růstu cen v důsledku rostoucích nákladů na výrobu nebo poskytování zboží a služeb. To může způsobit nedostatek nabídky, ale poptávka po zboží a službách se nesnížila.
Někdy při nákladově tlačené inflaci vzrostla cena samotných materiálů, což vedlo ke zvýšení cen i souvisejícího zboží. To se často stává, pokud je nějakého materiálu, například ropy, nedostatek; cena se výrazně zvýší. Podobně mohou přírodní katastrofy způsobit nedostatek některých materiálů, čehož se často využije a cena se zvýší.
Dalším způsobem, jak ceny rostou, je, pokud se zvyšují i mzdy. Mnoho společností zvýší ceny v důsledku vyšších mezd svým zaměstnancům, aby se pokusily kompenzovat nové náklady. To se také označuje jako inflace tlačená mzdami.
Zatímco inflace tlačená náklady je důsledkem zmenšujících se zásob, které nejsou schopny dosáhnout průměrné úrovně poptávky, inflace tlačená poptávkou je taková, kdy poptávka prudce vzroste a cena se zvýší, aby se společnosti mohly pokusit vyrobit dostatek zásob k uspokojení této poptávky.
V jistém smyslu může být inflace tlačená poptávkou takovou inflací, o které podniky sní. Je potenciálním znakem prosperující ekonomiky, lidé mají peníze a chtějí je utrácet tak moc, že musí zvýšit ceny nikoliv proto, aby pokryli náklady na stagnujícím trhu, ale aby si mohli dovolit vyrobit více oblíbeného produktu. Existuje také teorie, že k poptávkovému tahu může dojít v důsledku vysoké zaměstnanosti, což znamená, že lidé mají větší disponibilní příjem.
Na druhé straně však často může poptávková inflace vzniknout v důsledku toho, že se vydělává příliš mnoho peněz, což znehodnocuje měnu a vyžaduje zvýšení cen.
Vládní výdaje mohou také vést ke zvýšení cen, zejména prodej vojenských výrobků po zvýšení vojenských výdajů. Dalším faktorem, který může způsobit zvýšení míry inflace? Jen obecný předpoklad, že dojde k jejímu zvýšení. Pokud existuje předpověď, že inflace nastane, mohou podniky v očekávání zvýšit své ceny, čímž se z toho stane sebenaplňující se proroctví.
Důsledky inflace:
Dopad inflace ovlivňuje mnoho různých skupin, když je zasáhne. Ne každá skupina je postižena stejně. Kdo má z inflace prospěch a kdo ne?
Všeobecně platí, že v období mírné inflace mohou mít prospěch uchazeči o zaměstnání. Zvýšené výdaje mohou znamenat zvýšenou poptávku a firmy se mohou rozhodnout přijmout nové zaměstnance, aby novou poptávku lépe zvládly. Pokud jste si půjčili peníze od věřitele, může pro vás být inflace výhodná. Při znehodnocení měny je to, co jste si půjčili před rokem nebo dvěma, nyní ekvivalentem nižší částky peněz.
Z této předpokládané zvládnutelné úrovně inflace mohou těžit i podniky, které prodávají zboží a služby. Říká se, že zdravá výše inflace zvyšuje a motivuje k větším výdajům; v nejlepším případě to může fungovat tak, že zvýšené náklady jsou kompenzovány zvýšením tržeb.
Nezdravá, nezvládnutá úroveň je však katastrofální téměř pro všechny. Pokud se inflace vymkne kontrole, lidé ztrácejí důvěru ve svou měnu. Finanční instituce trpí, protože lidé z nich stahují své peníze. Podniky trpí, protože jejich zboží se stává pro většinu lidí příliš drahé.
Ti, kteří mají nízké příjmy a fixní příjmy, trpí při jakékoli úrovni inflace. Hodnota měny klesá, ale příjmy se nutně nezvýšily. Pokud něčí roční příjem činí pouze 25 000 dolarů a míra inflace z jednoho roku na druhý je 2 %, je tento plat nyní ekvivalentem toho, co bylo 24 500 dolarů rok předtím.
Příklady inflace
Inflace probíhá neustále, měsíc co měsíc, i když v menším měřítku. Ve skutečnosti během nechvalně proslulé Velké recese, kdy nezaměstnanost prudce vzrostla, byla v říjnu 2009 překvapivě zvládnutelná míra inflace 1,7 %.
Hyperinflace je naproti tomu mnohem vzácnějším jevem. V průběhu minulého století však několik společností prošlo hyperinflací a jejími neblahými důsledky.
Mezi významné příklady hyperinflace patří:
- Zimbabwe v roce 2000 prošlo vážnou hyperinflací. Mnozí ekonomové za její hlavní příčinu označují financování druhé konžské války tiskem dalších peněz v této zemi. Inflace byla tak silná, že se měna stala nesplatitelnou, a nakonec se plánem země stala úplná demonetizace měny a přechod na zahraniční fiat měnu.
- Maďarsko řešilo vážný problém hyperinflace v roce 1946 po druhé světové válce. V nejhorším období dosahovala inflace pengő (tehdejší maďarské měny) hodně přes 200 % denně. Ceny se zdvojnásobovaly každých 15 hodin. Stejně jako v případě Zimbabwe dosáhla inflace neřešitelného bodu, kdy jediným řešením bylo opustit měnu a zavést měnu novou. V srpnu 1946 země znovu zavedla forint, měnu, kterou používala na konci 19. století.
- V Německu došlo po první světové válce k hyperinflaci papírové marky. Výmarská republika prohrála válku a země musela tisknout stále více tvrdé měny, aby mohla zaplatit obrovské dluhy, které jí vznikly ze všech prostředků vypůjčených na válku. Marka se stala mimořádně znehodnocenou a na hranici bezcennosti.