Co je to tarif? Ekonom vysvětluje
Svět se stále více blíží plnohodnotné obchodní válce, protože USA, Čína, Evropa, Kanada a Mexiko jednají o clech a odvetných opatřeních. Prezident Donald Trump provedl úvodní salvu již v březnu, kdy zavedl cla na ocel a hliník. Tato opatření vyvolala značné obavy a diskuse o rozumnosti tohoto kroku.
Jako ekonom, který některé z těchto obav sdílí, se domnívám, že je důležité nejprve pochopit, co clo vlastně je a co způsobuje, než budeme moci určit, zda jsou Trumpovy nové obchodní bariéry dobré, nebo špatné.
Dva druhy cel
Clo je, zjednodušeně řečeno, daň uvalená na dovážené zboží.
Existují dva druhy. „Jednotkový“ neboli specifický tarif je daň vybíraná jako pevný poplatek za každou jednotku dováženého zboží – například 300 USD za tunu dovážené oceli. „Valorický“ tarif je vybírán jako poměrná část hodnoty dováženého zboží. Příkladem je 20procentní clo na dovážené automobily. Obě cla působí podobným způsobem.
Cla jsou jedním z nejstarších nástrojů obchodní politiky, jejich používání sahá přinejmenším do 18. století. Historicky bylo hlavním cílem cla zvýšit příjmy. Ve skutečnosti před ratifikací 16. dodatku v roce 1913 a formálním zavedením daně z příjmu získávala vláda USA většinu svých příjmů z cel.
I v dnešní době bývá hlavním účelem cel vedle zvyšování příjmů ochrana určitých domácích průmyslových odvětví před zahraniční konkurencí.
Zkoumání dopadu cla
Dopad cla závisí na tom, zda je země, která clo vybírá, velká nebo malá – ne z hlediska velikosti, ale z hlediska síly jejího obchodu a schopnosti ovlivňovat světové ceny.
Například Ghana, která je velká zhruba jako Minnesota a má podobný počet obyvatel jako Texas, je největším světovým vývozcem kakaa. Naproti tomu Nizozemsko, o něco menší než New Jersey, je největším dovozcem této komodity. Obchodní politika obou zemí tak může mít významný dopad na cenu kakaa na světových trzích.
Pokud by tedy Nizozemsko zavedlo clo na dovoz ghanského kakaa, aby ochránilo vznikající – a v současnosti imaginární – odvětví malých nizozemských pěstitelů kakaových bobů, mělo by to obecně tři dopady.
První je, že by se zvýšila cena dováženého zboží, kakaa, a tím by se zvýšily náklady pro domácí spotřebitele tohoto produktu. To by byla špatná zpráva pro nizozemské výrobce čokolády – Nizozemsko je největším světovým vývozcem kakaového másla – a občany – kteří jedí hodně čokolády. Byla by to však dobrá zpráva pro podniky v domácím odvětví konkurujícím dovozu – experimentální nizozemské zemědělce pěstující kakaovníky ve skleníku – protože zboží, které produkují, je nyní levnější než dovoz, a tak by výrobci kakaového másla kupovali více místní odrůdy.
Druhé, protože země, která clo vybírá, je velká, snižuje vývozní cenu daného zboží. Takže předtarifní cena, za kterou může Ghana vyvážet kakao do Nizozemska, klesá, ghanští pěstitelé a výrobci vydělávají méně peněz a ekonomika země je poškozena. Ekonomové tomu říkají „zisk z obchodních podmínek“ pro zemi, která clo zavedla. Takové clo zajišťuje, že se cena kakaa v Nizozemsku nezvýší o celou částku cla.
Nakonec se sníží celkový objem obchodu s produktem mezi zúčastněnými zeměmi, protože klesne poptávka po zboží a jeho nabídka.
Je-li však země uvalující clo malá, dochází pouze ke dvěma účinkům: Cena zboží se zvýší – domácí spotřebitelé zaplatí více, zatímco výrobci prodají více – a obchod s výrobkem v dané zemi se sníží. Opatření nebude mít žádný dopad na světové ceny.
Přínosy a náklady
Pro „velkou“ zemi jsou přínosy cla smíšené.
Spotřebitelé, ať už podniky, jako jsou nizozemští výrobci kakaového másla, nebo jednotlivci, kteří si rádi pochutnají na chutné tabulce hořké čokolády, budou čelit vyšším cenám, a tudíž jsou poraženými. Chráněné odvětví však získává tím, že se stává konkurenceschopnějším a prodává více svého zboží. Vláda navíc získá nový zdroj příjmů.
Čistý efekt spočívá v tom, zda jsou případné zisky v podmínkách obchodu větší než výsledná „ztráta efektivnosti“ – tj. jak moc clo uměle negativně narušuje rozhodování o spotřebě a výrobě.
Je-li velikost zisku v podmínkách obchodu větší než velikost ztráty efektivnosti, pak země z cla profituje. Pokud tomu tak není, pak ztrácí.
Pro malou zemi, která nemá žádný dopad na trh, je zisk z podmínek obchodu nulový, a proto ji clo jednoznačně zhoršuje.
Politická ekonomie cel
Skutečnost, že velká země na tom může být v některých případech s clem lépe, vedla některé k návrhu, že by takové země měly v případě potřeby uplatňovat vůči svým obchodním partnerům „optimální cla“.
Optimální clo maximalizuje rozdíl mezi ziskem z podmínek obchodu a ztrátou efektivnosti, a je tedy v podstatě obchodní politikou „ožebračování sousedů“.
Jinými slovy, problém s takovými strategickými cly spočívá v tom, že kromě toho, že jsou často nezákonná, nejsou uplatňována ve vakuu. Aggrieved trade partners are likely to respond with appropriate tariffs or other trade policy instruments of their own.
These kind of sequential „tit-for-tat“ actions can easily degenerate into a trade war. To je zčásti důvod, proč jsou ekonomové obchodu obvykle proti omezenému obchodu a pro volný obchod.
Tento článek byl aktualizován s ohledem na nové informace.