„Dárcovský strom“:
Nejsem sám. Příspěvek o knize „The Giving Tree“ z roku 2010 na blogu MotherLode tohoto listu s názvem „Dětské knihy, které (možná) nenávidíte“, vyvolal více než 300 komentářů. Zdá se, že vášnivá a velmi hlasitá menšina recenzentů na stránkách jako Amazon a Goodreads považuje tento příběh za urážku nejen literatury, ale i lidstva jako takového. „Nejodpornější kniha všech dob,“ uvedl jeden z nich. „Jedna hvězdička nebo pět, neexistuje střední cesta,“ prohlásil další. „Nacistům by se to líbilo,“ zuřil jeden muž, čímž dokázal, že všechno až po milované dětské obrázkové knížky se nakonec stane obětí Godwinova zákona – že s rozrůstající se internetovou diskusí roste i pravděpodobnost, že někdo nebo něco bude přirovnáno k nacistům.
Pro ty, kteří potřebují rekapitulaci: Chlapec se seznámí s obdivovanou, úslužnou jabloní a nakonec se díky kombinaci naprosté bezmoci a zjevné manipulace zmocní jejích větví, kmene a samozřejmě i doslovných plodů její práce. (Nebudu ani rozebírat biblické důsledky Silversteinova rozhodnutí učinit strom z názvu knihy jabloňovitým). „A strom byl šťastný,“ zní poslední řádek 52stránkového příběhu, což je věta, kterou Silverstein opakuje tolikrát, že to některé, jako třeba mě, přivádí do záchvatů reflexivního rozhořčení.
Jistě, možná si to jen promítáme, ale těm, kteří by řekli, že Silversteinova kniha je dojemným, sentimentálním líčením nezlomné lásky rodiče k dítěti, bych vzkázal: Naučte se lepší rodičovské dovednosti. Těm, kteří ji hájí jako bradavičnaté podobenství lamentující nad nelidskostí člověka k člověku – nebo možná nad nelidskostí muže k ženě – bych řekl, že si nejsem jistý, zda Silverstein, který knihu věnoval své bývalé přítelkyni „Nicky“, psal obžalobu toho, co si muži myslí, že jim projde. Chlapec využívá strom jako hračku, žije z ní jako z parazita, a pak, když je z ní skořápka jejího dřívějšího já a už neslouží žádnému skutečnému účelu, si na ni sedne – což jí dělá radost? („Ta kniha je ztělesněním mužských privilegií,“ posteskla si kamarádka.)
Co se týče argumentu, že „Dárcovský strom“ je nějakým způsobem komentářem k tomu, jak lidé devastují životní prostředí, tak možná? Strom Silversteinovy imaginace na rozdíl od většiny ostatních stromů pokácených lidmi mocně trpí, ale nikdy nezemře, je ponechán, aby dožil svá léta jako pětiprstý pařez, opuštěný v trávě jako osiřelá noha něžného sauropoda. Po krátké konzultaci tohoto přirovnání s odborníkem na dinosaury Bobem Straussem Strauss bez vyzvání prohlásil, že se mu kniha hnusí. „Odmítám ji číst svým dětem nebo dětem svých přátel,“ napsal v e-mailu. „Myslím, že tato kniha způsobila křehké psychice mladých lidí větší škody než jakákoli jiná dětská kniha za posledních 50 let. (O.K., možná trochu přeháním, ale chápete to.)“
Je možné, že se Silverstein snažil být podvratný, a v tomto smyslu se zdá, že tento malý Rorschachův test dětské literatury uspěl. Čtenáři ji uvádějí jako varovný příběh týkající se jak sociálního státu, tak obscénnosti, kterou je pozdní stádium kapitalismu. Betsey Stevensonová, ekonomka a členka Obamovy vlády, čte knihu svým dětem a říká, že vytváří prostor „k rozhovoru o tom, co znamená brát a dávat příliš mnoho“. Přesto ani ona nevěří nesmyslům typu „A strom byl šťastný“. „Kdyby řekla ne, když chtěl její větve, odešel by chlapec a stal by se lepším člověkem?“ ptá se. Stevensonová si klade otázku. „Nechci strom hnát k zodpovědnosti,“ pokračuje, ale myslí si, že mohl být šťastnější konec: „Kdyby si stanovila hranice, nebyl by z ní dnes pařez!“
.